Středolevý kabinet Vladimíra Špidly již opakovaně prokázal, že nemá rád drobné podnikatele. Všemožné klacky pod nohy jim háže snad ještě více než menšinová vláda Miloše Zemena. Zřejmě nejmarkantněji se vláda na podnikatelích podepsala dvěma právními úpravami. Ta první se týká minimální daně.
Za neschopnost státu řádně vymoci plnění daňové povinnosti mají být pokutováni všichni podnikatelé, tedy i ti, kteří se prokazatelně ocitnou ve ztrátě. Druhá norma se týká zdravotního a sociálního pojištění, respektive základu, z něhož má být vypočítáno. Stát se tváří, jako by jednou platil dvě třetiny pojištění zaměstnavatel a třetinu zaměstnanec, jindy ale jako by celou částku platil zaměstnanec sám. Podle toho, jak se mu to hodí. To vše ale není ještě to nejhorší. To pravé ořechové se skrývá jinde. V zákoně o dani z příjmu se odvozuje minimální daň z poloviny průměrné mzdy. Zákon se tváří, že každý podnikatel má přinejmenším tento příjem. Zároveň zákon o sociálních dávkách, který minulý týden vetoval prezident, či zákon o zaměstnanosti, který nedávno schválila vláda, stanovuje, že podnikatel má nárok na dávky či podporu v nezaměstnanosti pouze tehdy, je-li jeho příjem nižší než právě polovina průměrné mzdy. Suma sumárum - z logiky věci nemá na podporu či na sociální dávku nárok žádný podnikatel, neboť podle zákona o dani z příjmu má každý příjem ve výši poloviny průměrné mzdy. Zákon tedy ustanovuje nárok na něco, na co kvůli jiné normě nemůže nikdy podnikatel dosáhnout. V kriminálním prostředí se takovému jednání říká „šméčko“. Vítej v dobré společnosti, milá vládo.
