Za skleněnou stěnou plzeňské hipsterské kavárny Regner prosvítá holé temeno zády stojícího energického gestikulátora. Jeho sněhobílá košile a ledabyle vyhrnuté rukávy signalizují upřímnou pracovitost a zapálenou transparentnost. Ostatně tenhle trik s bílou košilí je velmi dobře popsán v mnoha příručkách politického marketingu. A podle výrazu přítomných hostů evidentně funguje. Kavárenský sál pro zhruba třicítku lidí je nabitý k prasknutí.
Posluchači visí gestikulátorovi na ústech.
„Užívá si to. Strašně ho to baví,” přeruší tichý pohled na obamovskou show Jiří Táborský, bývalý novinář několika českých celostátních deníků, kterého si gestikulátor a prezidentský kandidát Michal Horáček najal, aby se mu staral o kontakt s médii. Jakmile Horáčkův tým zjistí, že je na místě novinář, okamžitě pověří příslušného člověka, aby ho doprovázel a kontroloval jeho kroky. Novinář bez dohledu může pro uchazeče o Hrad znamenat velké nebezpečí.
Někdejší černý bookmaker z Chuchle, karetní hráč, textař, byznysmen v hazardním průmyslu a rentiér brouzdá po všech koutech země už několik měsíců. Jako jediný z možných kandidátů na prezidenta vede soustavnou kampaň, přestože ještě nemůže sbírat podpisy pod svou prezidentskou kandidaturu. Novela volebních zákonů, která zpřesňuje mimo jiné i proces sběru podpisů, začne platit až poslední březnový den.
Horáčkův užší tým, který čítá zhruba 15 lidí, má připraveno dva tisíce dobrovolníků. Od dubna budou lidem nabízet k podpisu petiční archy. V kavárnách, ve firmách, v nemocnicích, v ústavech sociální péče, na koncertech. Všude tam, kam gestikulátor v bílé košili během své kampaně zavítá.
Tajemný ambasador
Lidé z jeho týmu přiznávají, že z takové šňůry byli zpočátku v rozpacích. Ještě na podzim totiž Horáček působil před lidmi nervózně – navzdory své dlouholeté zkušenosti s vystupováním na veřejnosti. Koktal, zadrhával se při odpovědích, snadno se nechal vytočit. Několik měsíců intenzivního setkávání s voliči ho ale proměnilo v táborového řečníka. „Teď už je mnohem jistější,“ říká Jiří Táborský.
Horáček má v každém kraji své ambasadory, kteří mu připravují program.
Ambasadoři nejlépe znají dění v regionu, vědí, kde to žije a kde by se měl Horáček při cestě za voliči zastavit. Tou plzeňskou spojkou je Petr Starý. S Horáčkem se zná už roky, podle svých slov „přes hudbu“. Na západě Čech mu pořádal řadu koncertů.
„Už je to nějaký čas, když jsem mu říkal, jestli by to nechtěl zkusit. Ten Zeman na Hradě, to je strašný, shodli jsme se,“ prozrazuje Starý jednu z prvních Horáčkových motivací ke vstupu do prezidentského závodu. A jak se člověk vlastně stane Horáčkovým ambasadorem? „Chci prostě změnu. Celkovou. Všeho, co se u nás děje,“ říká neurčitě Starý. Na námitku, že u nás není prezidentský systém, Starý nereaguje. Nicméně zbytek Horáčkova týmu i tak věří, že prezidentský úřad má velkou moc, minimálně v symbolické rovině.
Horáček za skleněnou stěnou plzeňské kavárny vypráví o tom, že jeho kampaň je „absolutně přímá“ a „absolutně transparentní“.
Jeho plzeňský „styčný důstojník“ Petr Starý však nechce sdělit, čím se vedle „ambasadorství“ zabývá a co ho živí. „To není podstatné,“ tvrdí.
Drobné nuance
Po kavárně Regner se Horáček přesouvá do plzeňské Papírny, bývalého industriálního prostoru proměněného v bar a koncertní sál. I tady ho čeká beseda s voliči. „Co je vaší prioritou?“ ptá se na úvod zhruba padesátiletý muž v první řadě. „Mojí prioritou je skutečná změna,“ začíná odpovídat Horáček. Chce dodržovat ústavu, posílit armádu a vrátit prezidentskému úřadu důstojnost. Po třetí otázce už si opět sundává sako a nechává vyniknout bílou košili, u níž si před posluchači nedbale vyhrne rukávy. Agitace v americkém stylu pokračuje.
Ostatně Horáček už má jednu americkou kampaň za sebou. V roce 1984 odjel na sedmiměsíční stáž do USA jako záskok za tehdejšího moderátora Televizního klubu mladých Štefana Rybára, kterému výjezd zakázala televize. Při té příležitosti se Horáček dostal i do štábu tehdejšího demokratického prezidentského kandidáta Waltera Mondalea a měl možnost vidět zblízka všechny jeho chyby.
„Jedna věc mě zaujala: Když kandidáti přicházeli na televizní debatu, Mondale ty schody na pódium normálně vystoupal. Ale podstatně starší Reagan si dal záležet, aby ty schody před lidmi vyběhl. Mondaleovci potom litovali, že je to taky nenapadlo. Tehdy jsem si uvědomil, jaké drobné nuance mohou v té kampani rozhodovat,“ popisuje Horáček své poznatky z 80. let. Je znát, že na „drobné nuance”, ať už to jsou jeho energická gesta, či vyhrnuté rukávy, si Horáček potrpí.
„Pro mě už jste teď prezidentem. Já vás miluju. Je hrozné, jak se vás někteří snaží dehonestovat. Jak říkají, že jste vítačem uprchlíků a že snad figurujete ve svazcích Státní bezpečnosti. Já říkám: musíme vás nějak bránit,“ ozve se v sále plzeňské Papírny naléhavý hlas blondýny ve středním věku. Horáček na to reaguje tak, že je připraven bojovat proti všemu a všem. „Mám tři velké protivníky: největší zemi světa, nejlidnatější zemi světa a ještě k tomu Agrofert,“ říká v narážce na úzké vazby Miloše Zemana na Rusko i Čínu a také s odkazem na možnou Babišovu podporu současnému prezidentovi.
Zejména proti Zemanovi Horáček v posledních dnech přiostřil. Vytýká mu nezájem o prezidentské televizní debaty, který Zeman ohlásil při oznámení své opětovné kandidatury. „Nelíbí se mi to. Považuji to za akt zbabělosti. Není to férová hra. Ty debaty jsou důležité. Vystaví uchazeče velkému tlaku a stresu, kterému bude prezident čelit i v průběhu svého mandátu. Debaty prověří, jak je kandidát argumentačně vybaven a odborně připraven,“ horuje Horáček proti Zemanovu rozhodnutí.
Prohlášení Miloše Zemana o tom, že nepovede předvolební kampaň a že se nezúčastní televizních debat, není ve skutečnosti úplně pravdivé. Zeman totiž v rámci své funkce pravidelně objíždí české kraje, vystupuje na náměstích i v podnicích, podobně jako to dělají nebo budou dělat ostatní prezidentští kandidáti. Současný prezident ale na rozdíl od nich může tvrdit, že nevede oficiální kampaň. Veřejně totiž vystupuje v rámci své prezidentské funkce.
V „nekampani“ mu navíc vydatně pomůže Strana práv občanů (SPO), kde je Zeman čestným předsedou. Už od začátku dubna budou členové této strany sbírat po celé zemi 50 tisíc podpisů pod Zemanovu kandidaturu. Strana se podle svého vlastního vyjádření dokonce stane „vůdčí silou při získávání podpisů“.
„Většina našich členů jsou prezidentovi příznivci, chtějí mu pomoci. A my jim v tom bránit nebudeme. Naopak, budeme to podporovat,“ říká předseda Strany práv občanů Jan Veleba. Ale aby nedošlo k nedorozumění, ihned rezolutně dodává: „Oficiální kampaň pan prezident nedělá. Sběr podpisů není kampaň.“
Zemanův kancléř a předseda SPO ve Zlínském kraji Vratislav Mynář přitom výslovně nepopřel, že místo samotného Zemana povede prezidentskou kampaň právě Strana práv občanů. A to v rámci své vlastní kampaně ke sněmovním volbám.
Obě volby totiž od sebe dělí jen několik měsíců. Tuto možnost nevylučuje ani Veleba. „Když si jako suverénní strana dovolíme dělat kampaň a někdo to nazve propojením s prezidentskými volbami, ať si to nazývá, jak chce. My se od prezidenta rozhodně distancovat nechceme,“ uvedl Veleba.
V praxi to může vypadat tak, že SPO na své náklady ověsí zemi billboardy se Zemanovou tváří. Jakákoli kampaň SPO je nepochybně zároveň Zemanovou kampaní, i kvůli výraznému personálnímu propojení Hradu a SPO. Nejde jen o Mynáře.
Místopředsedou této strany je Martin Nejedlý, Zemanův klíčový ekonomický poradce na Hradě a člověk, který měl na starost financování Zemanovy volební kampaně v roce 2012. Podle informací týdeníku Euro se bude starat i o finance nadcházející „nekampaně“.
Zeman se dále sice chce vyhnout televizním debatám s ostatními prezidentskými kandidáty, ale nedávno získal vlastní pořad na TV Barrandov. Pravidelný rozhovor s prezidentem uvádí manželka Zemanova kancléře Alexandra Mynářová.
Paleta dalších prezidentských kandidátů se začíná vybarvovat právě v těchto dnech. Kromě podnikatele Igora Sládka, lékaře Marka Hilšera a bývalého šéfa kabinetu premiéra Rusnoka Karla Štogla zřejmě zkusí dobýt Pražský hrad také odstupující předseda Akademie věd Jiří Drahoš.
Podle informací týdeníku Euro od několika zdrojů z Drahošova blízkého okolí je už rozhodnutý kandidovat, přestože veřejně stále tvrdí, že se ještě rozmýšlí. „Vážně to zvažuji. Více teď neřeknu.
Své rozhodnutí oznámím nejpozději příští týden,“ řekl Drahoš.
Akademik získává i významnou politickou podporu. Jako prezidentského kandidáta by ho podpořila KDU-ČSL, Starostové a nezávislí, část TOP 09 a podle informací týdeníku Euro jsou mu nakloněni i někteří sociální demokraté včetně premiéra Bohuslava Sobotky.
Drahoše pravděpodobně v kampani podpoří někdejší velvyslanec v USA a v Rusku Petr Kolář. Sám se kandidatury vzdal, ačkoli dlouhou dobu patřil mezi kandidáty takzvané Kroměřížské výzvy, která si dala za cíl najít k současnému prezidentovi Miloši Zemanovi protikandidáta.
S Kroměřížskou výzvou spolupracuje také europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ten se podle svých slov o kandidatuře rozhodne do června.
Stranou rozjíždějícího se prezidentského vlaku zatím stojí hnutí ANO. Nové vedení zvolené na únorovém sněmu mělo původně zaujmout k prezidentské volbě jasný postoj na svém prvním jednání. To se však nestalo. Hnutí se stále nedokáže rozhodnout, zda postaví vlastního stranického kandidáta, nebo podpoří například Miloše Zemana. Jediným dosud zvažovaným stranickým kandidátem byl přitom ministr obrany Martin Stropnický.
Podle zdrojů z předsednictva hnutí se s ním už před časem sešel na obědě předseda Andrej Babiš, ale Stropnický mu jasné slovo o své kandidatuře neřekl. Hnutí by mělo zhruba v červnu uspořádat referendum, kde všech asi tři tisíce členů vybere kandidáta, kterého pak vedení podpoří. Zda se do té doby Martin Stropnický rozhodne kandidaturu zkusit, je stále nejisté. Bez jasné podpory Andreje Babiše by ale měl jen zanedbatelnou šanci.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
