Vlastnictví: duševní a lidové

Jste drazí, dělejte nám distribuci, říkal plagiátor podnikateli Frolíkovi

Co si vlastně Číňané myslí o ochraně duševního vlastnictví? Mají pocit viny, když v rozporu s mezinárodní praxí kopírují výrobky a pak levnými plagiáty zaplavují trhy? Podnikatel Zbyněk Frolík, šéf firmy Linet, patří k těm, kteří se přímo v „říši středu“ setkali s lidmi nabízejícími imitace výrobků jeho společnosti. Číňané prý žádné výčitky svědomí nemají. Uvažují podle Frolíka zhruba takto: Automobily přece také vyrábí kdekdo a nestará se přitom, kdo tento dopravní prostředek vynalezl. To, co je jednou vynalezeno, patří všem a vyrábět by to měl ten, kdo to umí nejlépe. A také nejlevněji, přirozeně.
Linet vyváží do Číny moderní elektrická nemocniční lůžka. Zbyněk Frolík, který byl vyhlášen českým podnikatelem roku 2003, už před vstupem na čínský trh počítal s tím, že neunikne pozornosti tamních plagiátorů. Potvrdilo se. Na jedné výstavě se setkal s čínským výrobcem, který v katalogu nabízel dokonalou kopii lůžka z produkce Linetu. Čínský ředitel mu nejdříve lhal, že jde o výrobek společného podniku s Japonci. Když Frolík ukázal svou vizitku, Číňan mu doporučil, aby Linet přestal s výrobou a raději se zabýval distribucí levnějších čínských výrobků. Zřejmě to myslel upřímně, viděl v tom dobrý byznys pro obě strany.

Wen si na vás posvítí.

Když čínský premiér Wen Ťia-pao v nedávné době navštívil Evropu (včetně Česka), mluvil o duševním vlastnictví úplně jinak než oni plagiátoři. Čína si údajně problém uvědomuje. A hodlá mu čelit. Že by další pohádka jako ta o lidských právech? Pravděpodobně nikoliv. Čína je dnes členem Světové obchodní organizace (WTO) a jejím zájmem je volný obchod. V Pekingu si zřejmě uvědomují, že porušování globálních standardů by mohlo být kontraproduktivní. Wen Ťia-pao v projevu na půdě francouzské podnikatelské konfederace prohlašoval: Důsledně splníme závazky, jež přináší členství ve WTO, budeme dále otevírat náš trh, zdokonalovat zákony, zvyšovat transparentnost a také zásadně posílíme ochranu duševního vlastnictví.
Ve firmách, jež čínské imitace poškozují, se ovšem mohou ptát: Jak dlouho se ještě bude Čína pravidlům WTO přizpůsobovat? Pavla Blatu, majitele stejnojmenné společnosti, která vyrábí minimotorky kopírované v Číně (EURO 49/2005), asi slova čínského premiéra příliš nenadchnou.
Číňan, který Zbyňkovi Frolíkovi nabídl roli distributora, to však tak jednoduché mít nebude. Je sice fakt, že Číňané umějí produkovat levněji. „V zásadě jsou schopni vyrábět za ceny vstupních surovin v Evropě,“ říká Frolík. Ve prospěch Linetu ovšem hrají jiné faktory. Plagiátoři sice vyrobí levněji, ale trvá jim to déle, protože neznají přesné technologické postupy a „dělají to více na koleně“. Na evropský trh to mají Číňané daleko a dopravou v kontejnerech by se jim jejich kopie prodražily třeba třikrát, počítá Zbyněk Frolík. A co konkurenční boj přímo na čínském trhu, který Linet také dobývá? Pokud se na tam nabízí produkt z Evropy a vedle něj jeho kopie z Číny, platí, že plagiát musí být o 20 až 30 procent levnější. Při vysoké produktivitě práce v Linetu to nebude pro plagiátory snadné. A navíc se kopírují navzájem.

Lékem je tendr.

Možná nejsilnější výhodou Linetu je ovšem jeho distribuční síť. Sofistikovaná nemocniční lůžka nepatří mezi zboží, které by se běžně kupovalo v maloobchodních prodejnách nebo na internetu. V tom se liší od výrobků zmiňované firmy Blata. O zakázkách pro Linet se rozhoduje ve výběrových řízeních. Česká firma uspěla v takovém tendru v Číně samé a získala zakázku na více než 700 lůžek. Celková hodnota kontraktu včetně příslušenství činí 45 milionů korun. Vzhledem k hrozbám nemoci SARS a ptačí chřipky se v Číně rozhodli lépe vybavit jednotky intenzivní péče v nemocnicích. Rýsují se tedy možnosti dalších zakázek, jichž hodlá Linet využít.
Zbyněk Frolík se zatím v Číně více setkával s kopiemi lůžek japonského výrobce. Celý proces však nekončí tím, že Číňané oloupí o duševní vlastnictví Japonce. Čínský plagiát následně zkopírují další Číňané, od kterých to převezmou další. A tak dále… Frolík uvádí, že se v některých případech lze setkat s pátou, nebo třeba i desátou generací plagiátů. Zakladatel Linetu počítá s tím, že čím více bude lůžek z Česka v čínských nemocnicích, tím větší bude pravděpodobnost, že se zase někde objeví také kopie produktů jeho společnosti.

Politická autorita.

Riziko plagiátorství však Zbyňka Frolíka neodrazuje od jeho zaujetí pro podnikání v nejlidnatější zemi světa. Linet hodlá dodávat do Číny ve spolupráci s tamním obchodním partnerem zpočátku kolem tří tisíc postelí ročně a plánuje i vybudování výrobního závodu. Ten by měl zásobovat jen čínský trh. Začít se má ve chvíli, kdy zakázky v Číně dosáhnou dostatečné úrovně. Frolík odhaduje, že Linetu dnes patří zhruba pět až sedm procent tamního trhu elektrických postelí, poptávka ovšem vzroste. Zatím se nicméně nezdá, že by se mohlo vyplatit vyrábět v Číně třeba pro Evropu. Už na světovém summitu podnikatelů roku v Monte Carlu v roce 2004 mluvil šéf Linetu o tom, jak je nutné na jedné straně přenášet část aktivit do Číny a na druhé posilovat inovace a vzdělání v Evropě.
Čínská kapitola podnikatelského příběhu Zbyňka Frolíka je také důkazem, že návštěvy politiků někdy smysl mají. Frolík byl ve skupině byznysmenů, kteří před časem doprovázeli do Číny prezidenta Václava Klause. Dnes tvrdí, že se tuto cestu podařilo zužitkovat. A to nejen jako inspiraci pro podnikání. Když je někdo členem delegace hlavy státu, působí to dobře na partnery v zemi, kde si - jako v jiných centrálně řízených státech - dodnes považují politické autority. Frolík oceňuje, že i když se Klaus více věnoval velkým firmám, poskytl šanci menším podnikatelům. Ti si na společenské akce během návštěvy Číny mohli pozvat své obchodní partnery, které pak prezident přišel osobně pozdravit.
Šéf Linetu vyčítá premiérovi Jiřímu Paroubkovi, že něco podobného nezajistil během návštěvy Wen Ťia-paa v Praze. Fotografie českých podnikatelů, kteří si třesou rukou s čínským premiérem, by při podnikání mohly mít velkou hodnotu. Jinak ale Frolík považuje za správné, že Paroubek i Klaus odlišují ekonomickou a politickou rovinu vztahů s Čínou. „Kdybychom stavěli politiku nad ekonomiku, tak bychom tu ekonomickou rovinu třeba vůbec neměli. A měl by ji někdo jiný,“ dodává Frolík.