Vlastníte střelnou zbraň?
- Ano - 14,5 %
- Ne - 81,2 %
- Nechci odpovídat - 4,3 %
Přijde český manažer k lékaři a doktor povídá: Svlékněte se. Hmmm, nemyslel jsem do naha, ale mohl byste odložit tu pistoli?
Historka, která se dokonce mezi manažery traduje jako „ze života“ (a mezi štamgasty v hospodě U Němečků má před zavírací hodinou ilustrovat životní styl podnikatelské a manažerské vrstvy), ve skutečnosti neplatí. Respondenti manažerského barometru týdeníku EURO s drtivou převahou střelnou zbraň nevlastní, i když nápadně často přemítají, jestli by už nebylo načase nechat promluvit kolty. Tentokrát jsme vybrali jen pět názorů, zato inspirativních.
Ano
„Ozbrojenci“ většinou pro svou volbu shledávají dobré důvody:
• Vlastním zbraň a zbrojní průkaz B pro střelbu na terč a na asfaltové holuby. Bohužel bezpečnostní situace v posledním roce se na Severní Moravě drasticky zhoršila, množí se přepadení dokonce za bílého dne, ani mně se to nevyhnulo. Zbraň jsem samozřejmě neměl u sebe, avšak díky slušným fyzickým předpokladům jsem se lehce ubránil. A jsem znovu připraven bránit se darebákům všeho druhu, kteří si na rozdíl od slušných lidí zbraň pořídí bez administrativních obtíží lehko na černém trhu a také ji bez skrupulí použijí. Většina sportovních střelců, které znám, začala již nosit zbraň denně s sebou, neboť mají zbroják také pro skupinu E, tj. k ochraně života, zdraví nebo majetku. Na pomoc policie se spoléhat nedá, ta umí jen rozmisťovat radary a dávat botičky. Řádní občané v Evropské unii také vlastní zbraně, ovšem stát jim žádné umělé administrativní překážky nevytváří. V EU se vychází zřejmě z toho, že ani tam nemůže být policie všude. Nevím přesně jak v EU, ale především v USA je pojem nutná obrana jasný každému soudci. Pokud tam na řádného občana někdo zaútočí se zbraní v ruce a je přitom zastřelen, nemůže za to nést vinu ten, kdo se bránil. V ČR by to však byla dozajista nepřiměřená obrana a nemusíme chodit daleko - na špatné zákony doplatil svým životem naposledy v minulých dnech člen ochranky ČSOB v Dejvicích, protože respektoval zákon, a ten mu neumožnil okamžitě vystřelit. Nebo by si musel zhruba měsíc předem podat dozajista kolkovanou žádost asi přímo policejnímu prezidentovi.
Ne
Ředitelé, kteří odpověděli záporně, zmiňovali především riziko, které vlastnictví zbraně obnáší:
• Vlastnit zbraň považuji za faktor zvyšující riziko. Jsem ale vlastníkem zbrojního průkazu, takže v případě „potřeby“ zbraň rychle vlastnit mohu. Dosud jsem si ale nedokázal definovat situace, ve kterých by „potřeba“ vlastnit zbraň nastala, kromě sportovních důvodů.
• Jsem hluboce přesvědčen, že střelnou zbraň by měly mít v držení jenom osoby, které ji potřebují k běžné profesionální činnosti. Tyto osoby by měly absolvovat periodické zkoušky a testy, včetně psychotestů.
Ne, ale…
Situace v České republice (úmyslně nepíšeme jen „bezpečnostní situace“) inspiruje ovšem i neozbrojené k radikálnějším úvahám:
• Zbraň nevlastním, přestože se domnívám, že kriminalita v naší zemi je nepřiměřeně vysoká a že policie svou úlohu nezvládá. Moje manželka byla nedávno okradena v prodejně Hypernova v Průhonicích. Zloději jí odcizili kabelku, ve které měla kromě peněz i dvě kreditní karty, mobilní telefon a klíče od auta. Karty se podařilo zablokovat během patnácti minut, v té době už však byla z debetní karty vybrána celá hotovost a z kreditní právě probíhal čtvrtý výběr v pořadí. Ukazuje to na naprostou profesionalitu zlodějů, kteří byli v tak krátkém čase schopni odkódovat mobil, najít v něm PIN pro obě karty a dojet k bankomatu na Praze 4. Krádež se uskutečnila těsně po poledni a byla ten den v této prodejně již šestá. Nejbližší příslušný policista byl vzdálen patnáct kilometrů. Po měsíci byl případ odložen, neboť „se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by opravňovaly konat trestní stíhání proti určité osobě“. Nepochybuji, že policií byl případ bezchybně administrativně zpracován, vnitřní směrnice a předpisy byly dodrženy, spis byl řádně založen a statistika krádeží byla aktualizována. Přimlouval bych se však za to, aby směrnice pro řešení krádeží byla doplněna o bod „Chytit zloděje“.
• Nevlastním. Přesněji řečeno… raději ne. Tato země dosud nenabyla úctu k soukromému vlastnictví, nerespektuje dostatečně právo jedince na obranu své osoby a svého majetku a neposkytuje dostatečnou oporu v zákonech těm, kteří by tak chtěli činit. A kromě toho… kdybych byl držitelem střelné zbraně, asi bych neodolal nutkání držet na mušce vchod do některé budovy ve Sněmovní ulici či v blízkosti Klárova.
Když teď tak o tom přemýšlím, tak se mi to jeví jako výtečný nápad. Takže moc a moc děkuji za vysoce inspirativní otázku.
Pramen: Manažerský barometr týdeníku EURO. Odpovídalo 117 manažerů.