Členové EP mají potřebné předpoklady, peníze a relativně dlouhé funkční období
Odchodem z lidovecké frakce v Evropském parlamentu (EP) si čeští občanští demokraté nepolepšili. Za vytvoření nové partaje sklidili vlnu kritiky politických rivalů, struktur uvnitř europarlamentu i médií. Spojenectví s britskými konzervativci však zajistilo Evropské konzervativní a reformní straně snadnější přístup k financování politických aktivit na národní úrovni, což může zásadně změnit postavení skupinky europoslanců ODS ve vedení domovské strany. Moc souvisí s penězi, a těch členové EP mohou nasbírat opravdu hodně. Celkově to na poslance za pět let činí necelých 40 milionů korun. Vynásobíme-li je devíti (tolik europoslanců má ODS), dostáváme se ke slušné částce, za niž lze „pořídit“ celorepublikovou kampaň. Tato kalkulace je platná i pro ČSSD a ostatní strany. Změna kurzu ODS je patrná i ve výměně vedení stranické delegace v Bruselu. Zatímco Jan Zahradil symbolizoval spíše euroskeptický postoj vůči EU, nová generace europoslanců vnímá spojenou Evropu jako jakousi danost a nebojí se označit za Evropany. Po Evropě se totiž pohybovali, ženili a mají zkušenosti i s evropskými dotacemi. České předsednictví a Topolánkovo umírněné eurohujerství částečně zabralo. Otočilo parník. Voda v kolesech sice víří, pokud však zástupci ODS v Bruselu nepropadnou vnitřním a z Prahy vnímaným žabomyším sporům, mohou jen zvýšit svůj domácí politický rating.
DVA PILÍŘE Členství v Evropském parlamentu jim skýtá solidní finanční zázemí, jež si europoslanci začínají uvědomovat. Druhým pilířem jejich nezávislosti je pětiletá délka evropského mandátu, v jehož průběhu se může několikrát proměnit domácí politická mapa. Úřednické rčení praví: „Ministři odcházejí, referenti zůstávají.“ Zdá se však, že to platí i pro Evropský parlament a jeho národní protějšky. Nový vítr v EP, jež reprezentuje Edvard Kožušník, je přesvědčen, že se vliv poslanců za občanské demokraty podstatným způsobem zvýší. Zejména ve vedení strany a jejím směřování. Za pravdu mu dává podobná zkušenost s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Původně jednokomorový parlament neodpovídal dikci české ústavy. Když se v roce 1996 rozhodlo o vzniku Senátu, politici se ocitli ve schizofrenní situaci. Na jedné straně toužili po bezpečném šestiletém funkčním období v krásně zrekonstruovaném valdštejnském komplexu, na druhé straně jejich kolegové poslanci jen nelibě nesli dělení moci. Veřejnost se přiklonila k názoru, že nový ústavní orgán bude znamenat další trafiku pro politiky a zbytečné mrhání penězi daňových poplatníků. Tento obraz se mění a Senát se i díky účasti senátorů v několika vládách jakžtakž etabloval jako respektovaná instituce. „Zájmové skupiny si uvědomily, že Senát je místem, kde je ještě možné zákony změnit,“ říká Kožušník, jenž donedávna řídil sekretariát předsedy horní komory. Na něco podobného sází i europoslanci, jen jim leží na srdci Evropský parlament známý také díky třem sídlům v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku jako „cirkus na kolečkách“ nebo místo jako stvořené pro lobbisty. Ačkoliv EP nedisponuje možností navrhovat zákony, může přesto v důležitých otázkách vtisknout tvář evropské legislativě, a to zejména prostřednictvím svých výborů.
JAK SI NABÍT ÚSTA Mezi europoslaneckým, senátním a poslaneckým klubem ODS v minulosti neexistovala nejtěsnější spolupráce, což platí i pro ostatní strany. Jde o dluh daný nedostatečnou komunikací. To chtějí noví lidé ve Štrasburku změnit. Alespoň se o to pokusit. Kdy se projeví moc evropských zástupců v praxi? Prubířským kamenem se za jistých okolností může stát již volba českého zástupce v Evropské komisi. Zatím však nic nenaznačuje, že by se v této věci vedly politické rozhovory. Stranické špičky tvrdí, že o výběru komisaře rozhodnou parlamentní volby naplánované na říjen, a současná diskuse tudíž nemá smysl. Nabízí se tak příležitost pro direkt celé delegace českých zástupců v EP. Ta by měla intenzivněji křičet na své stranické lídry, aby se otázkou výběru vážně zabývali. Lidé seznámení s momentální kondicí delegace Čechů ve Štrasburku říkají, že ke sblížení politicky odlišných táborů přispělo vypadnutí neřízených střel, jako byli Bobošíková a Železný. „Obešel jsem si všechny kolegy a jsem přesvědčen, že to půjde. Jsme schopni bavit se o věcech, které mají pro Česko smysl,“ dodává k případné spolupráci novopečený europoslanec Kožušník. Podobné iniciativy však narážejí na skepsi, která pramení z relativně krátké tradice výběru českého kandidáta na post komisaře, jež se neobešla bez pletichaření. Současné mlčení okolo výběru českého komisaře připomíná nebezpečný pokus, jak si nabít ústa v přímém přenosu. Že bychom Evropě chtěli znovu ukázat, jací borci ti Češi jsou, když se po dubnovém svrhnutí vlády uprostřed předsednictví EU nebojí přijít do Bruselu se jménem kandidáta na komisařské křeslo až na konci října, kdy již budou všechny karty rozdány?
*
BOX
Edvard Kožušník
Veřejný zájem není, říká v rozhovoru čerstvý europoslanec za ODS
EURO: V Bruselu působí řada lobbistů. Už se na vás někdo obrátil?
KOŽUŠNÍK: Obrátila se na mě desítka asociací a sdružení, které prosazují zdravý život a cyklistiku. Souvisí to s mou cestou do Štrasburku. Dokonce přišli s nabídkou, abych se stal mluvčím všech „cyklostezkařů“. Odmítl jsem to. Nejsem militantním zastáncem cyklistiky, jež se nadřazuje nad ostatní druhy přepravy.
EURO: Kde leží hranice mezi veřejně prospěšným lobbingem a hájením zájmů omezené skupinky lidí?
KOŽUŠNÍK: Veřejný zájem neexistuje. Vždy je to zájem jednotlivých lidí. (Smích) Vedu iniciativu e-stat.cz, která se snaží o snížení regulace a byrokracie. Lobbujeme za její snížení. Součástí našich aktivit je oslovování politiků, které přesvědčujeme o našich projektech. Děláme to transparentně. Naším cílem není osobní profit, ale konkrétní věc.
EURO: Lobbistů se tedy neštítíte…
KOŽUŠNÍK: Nedávno jsem se jedné lobbistické schůzky zúčastnil. Byl jsem na ni pozván spolu se třemi kolegy z ODS jako zástupci ČR v EP. Pozval nás Jaroslav Míl, prezident Svazu průmyslu a dopravy. S představiteli byznysu jsme se bavili o tom, co je potřeba udělat v oblasti evropské legislativy a průmyslu. To považuji za standardní lobbistickou schůzku.
EURO: Co říkáte na kauzu okolo dovolené předsedy Mirka Topolánka v Toskánsku a jeho setkání s lobbisty?
KOŽUŠNÍK: Nedomnívám se, že je to problém jen u nás. Stejné případy se vyskytly i u Davida Camerona nebo Nicolase Sarkozyho. Znám dobře španělskou politiku. Nedávno byla uzavřena kauza okolo šéfa regionu Valencie, který byl politickou konkurencí popotahován za to, že přijal jako dárek několik obleků. Soud řekl, že to tak není. Politická reprezentace tím však utrpěla na obou stranách, neboť voliči se v případu nevyznali.
EURO: Jak byste reagoval na výtky kritiků, kdybyste se vrátil z podobné dovolené s lobbisty?
KOŽUŠNÍK:** Mně by se to nestalo. Jezdím pravidelně na dovolenou s manželkou, která je původem ze Španělska. Nikdy bych se do podobné situace nedostal. Nenapadlo by mě stýkat se s podobným typem lidí. Jezdím si na dovolenou právě odpočinout od prostředí, v němž se celý rok pohybuji. Mrzí mě, že vedení ODS a Mirek Topolánek špatně komunikovali a byli netransparentní nejen vůči voličům, ale i vůči členské základně. Až nastane po volbách příležitost, rozhodně se předsedy ODS budu ptát, co bylo důvodem proplacení jeho zpáteční cesty ze stranických peněz ve výši 150 000 korun.