Krize v pražské židovské obci se stále vyhrocuje
Benjamin Kuras se intenzivně zajímá o dění v Židovské obci v Praze (ŽOP) a libuje si při tom v agresivním tónu, osobním osočování a neověřených faktech. Naposled to prokázal hydeparkem Ta kachna není košer (EURO 48/2004). Difamaci v sobě nese už titulek. „Kachnou“ totiž autor míní zprávu, že 7. listopadu shromáždění členů ŽOP jako nejvyšší orgán této náboženské společnosti odvolalo dosavadního předsedu Tomáše Jelínka a tři jeho zástupce. Nejde však o žádnou smyšlenku, ale pravdivou, snadno ověřitelnou zprávu. Kuras jako Jelínek a jeho příznivci se s tímto faktem vyrovnali snadno: označili ho za „puč“ skupiny „170“ členů. O žádný puč však nejde. Stanovy ŽOP požadují pro usnášeníschopnost shromáždění desetiprocentní účast všech členů. Tento požadavek byl splněn – a hlasování tedy byla platná.
Řádnost postupu shromáždění členů ŽOP potvrdil na Jelínkovu žádost písemně právník, který byl jednání přítomen. Jelínkova reakce? S příslušnou právní kanceláří rozvázal po více než deseti letech spolupráci. Jak vysvětlil v tisku, “je absurdní, aby advokát jednal proti zájmu toho, kdo je jeho klientem.“ Jinými slovy: “Zájem ŽOP je můj osobní zájem. A můj zájem je nad právní normu ŽOP.” Udivuje však takový závěr u člověka, který při červnové aféře kolem rabína Sidona v médiích uvedl: “Na ŽOP může být pouze jedno číslo jedna a to jsem já.”
To by jako odpověď Kurasovi mohlo stačit. Pro ty, které situace ve starobylé židovské obci zajímá hlouběji, přidejme několik poznámek.
Jelínkova selhání
Co vlastně mnoha členům ŽOP na současném vedení vadí? Tomáš Jelínek stanul v čele Obce v dubnu 2001 jako její první plně profesionální předseda. Očekávalo se od něj, že zprofesionalizuje ekonomické, řídicí a kontrolní funkce ŽOP. Tento úkol však nesplnil – a zápisy z grémií dosvědčí, že nikoliv proto, že by mu někdo bránil. Do voleb v dubnu 2004 přesto nešel jako ten, kdo by měl skládat účty, ale jako opozice vyčítající prohřešky jiným. Potají vytvořil “Koalici za demokratickou obec” na principu politické strany, se svými příznivci si vytvořil výhody oproti ostatním kandidátům a získal v reprezentaci Obce většinu. Zda k těsnému vítězství Koalice dopomohla nedokonalá kontrola regulérnosti korespondenčního hlasování, je možno se jen dohadovat. Faktem je, že čtyři nově zvolení členové reprezentace na protest proti předvolebním praktikám Koalice odstoupili.
Pod Jelínkovým vedením vyvrcholila krize v židovské škole (zřizované ŽOP), jediné v republice. Poté co byla letos v červnu odvolána nová ředitelka, opustilo školu na protest 16 pedagogů a řada žáků. Nesouhlas vyslovilo i více než sto rodičů.
Velkou aféru vyvolal Jelínek odvoláním Karola Sidona z funkce vrchního pražského rabína. Sidonovi, známému i jako spisovateli a disidentovi z dob komunistického režimu, byly vyčítány zejména nedostatky v inventarizaci. Samo nové vedení ŽOP však konstatovalo, že “inventury movitého majetku byly naposled prováděny v roce 1998”. Za každoroční provedení inventur přitom podle zákona od roku 2001 odpovídal Jelínek. Rabínu Sidonovi se také předhazovala přílišná ortodoxnost. Zřejmě proto předal Jelínek Staronovou synagogu, historický symbol českého židovství, pod duchovní vedení nábožensky striktnějšího chasidského uskupení Chabad, původem z USA. Sám nábožensky nepraktikující, vynesl verdikt bez vědomí věřících, kteří synagogu za rabína Sidona navštěvovali.
Pozoruhodný je Jelínkův postoj k rabínskému soudu v Izraeli. Tomu svěřil rozhodnutí o pravomocech rabína Sidona a předem se písemně zavázal, že výrok soudu přijme. Když se ukázalo, že izraelští rabíni dali za pravdu Sidonovi, své slovo vyslovené jménem celé ŽOP nedodržel.
Závažný dopad měl na členy Obce další Jelínkův krok: mediální spolupráce ŽOP s firmou Donath-Burson-Marsteller. Jaké zájmy tato nijak levná společnost zastupovala a proti komu? A proč jí Jelínek poskytl jména a adresy členů ŽOP? Tyto citlivé údaje byly poskytnuty i auditorské firmě, navíc s rodnými čísly členů ŽOP, a v případě poskytované zdravotní péče i s informací o jejich zdravotním stavu. Tomáš Jelínek tvrdí, že zneužití osobních údajů brání smluvní ustanovení. Jako člena židovské komunity mě to neuklidňuje. Nevím, jaké úkoly byly zadány, když k nim bylo třeba mít i zmíněné podrobnosti – neanonymní, zcela osobní.
Vbrzku budou zveřejněny výsledky auditu. Benjamin Kuras naznačuje, že “ztráta židovské obce se může pohybovat v řádu milionů až desítek milionů”. Pokud je to pravda, neměl by mít Tomáš Jelínek, který obec vedl několik posledních let, lehké spaní. Současně však je zřejmé, že neuzná nic, co by ho připravilo o moc a místo.
Zahanbující stav
Současná situace v ŽOP je pro ni zahanbující, pro vnitřní klima zhoubná - a rychlé řešení není v dohledu. Je smutným faktem, že stanovy ŽOP se dnes v tomto společenství nerespektují, ale krkolomně vykládají. Tak například nadcházející shromáždění členů, které má 12. prosince dle stanov potvrdit či odmítnout odvolání reprezentace jako celku, se může z rozhodnutí části reprezentace věrné Jelínkovi vyslovovat i korespondenčním hlasováním. Je to proti stanovám Obce a co hůř, návrhy opozice na opatření, která by zamezila možné manipulaci s korespondenčními hlasy, byly zamítnuty. Avšak především: Rozhodnutí shromáždění členů ze 7. listopadu o odvolání Tomáše Jelínka a jeho tří místopředsedů existuje, ale zůstává nenaplněno. Jelínek má k vysvětlením k dispozici své propagandistické Obecní noviny, rozesílané na množství poštovních a mailových adres, všem členům ŽOP pravidelně posílá i své tendenční dopisy a má také svého Benjamina Kurase. “Špatnost se dokáže bravurně kamuflovat za dobro hlavně před tím, kdo ji dělá, stejně jako se lež vydává za pravdu, aby byla účinná. Vlk se nejlépe prodává v beránčím balení.” Před dvěma lety to napsal rabín Karol Efraim Sidon. Tušil, jak brzy budou tato slova aktuální v jeho vlastním společenství?
