Vláda začíná bojovat proti suchu. Chce zvednout ceny za vodu Novinové titulky z posledních dnů jako by předpovídaly apokalypsu: Nejteplejší rok v historii, V řekách chybí kyslík, Sucho zdraží brambory a zeleninu, Aljašku trápí požáry, Klimatologové věští další miliony běženců. Žádná z těch zpráv ale bohužel není mimo. Česko opravdu zažívá v řadě už druhý nejteplejší rok v historii měření a fenomén se dostal na stůl i české vládě. Vůbec poprvé schválila manuál připravený předními vědci, který má za cíl připravit zemi na život v extrémním suchu.
Mejdan skončil
Při bližším pohledu do vládního materiálu je jasné, že nastává konec jednoho dlouhého období, které by se dalo nazvat velkým vodním mejdanem. „Lidé budou muset změnit svoje myšlení. Voda není takovou samozřejmostí, jak s ní dnes nakládáme. Je to klíčová surovina jedenadvacátého století. Kde to nepůjde změnit přirozeně, budou lidé donuceni ekonomickými nástroji, to se nedá nic dělat. Není možné, že za benzin platíme 32 korun za litr bez mrknutí oka a pár haléřů za litr vody je pro nás hodně,“ říká Mark Rieder, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského, který se na vzniku vládního materiálu podílel.
Když hovoří o „ekonomických nástrojích“, není to jen plané strašení. Vládní materiál hned na několika místech počítá s tím, že poplatky spojené s odběrem vody budou stoupat. A objeví se i nové, které dosud nikdo na vlastní kůži nepocítil. V úkolech, které si vláda v rámci boje se suchem dala, je například změna takzvaného vodního zákona – mají se zvýšit poplatky za čerpání podzemní vody a vypouštění odpadních vod. V jiném bodě kabinet požaduje vypracovat návrh i na nové ceny za odběr povrchových vod. Pro podniky a domácnosti to není dobrý výhled. Voda se stane v blízké budoucnosti daleko větším luxusem než dnes. „Chceme odzkoušet pilotní projet digitálních dálkově odečitatelných vodoměrů. V budoucnu může být díky nim určená kvóta na člověka a den, podobně jako se dělí denní a noční proud. Když pak člověk kvótu překročí, bude mít odběr vody dražší,“ popisuje Mark Rieder. Kvóty prý nebudou přísné. Spíše než k šetření by měly motivovat k tomu, aby se vodou neplýtvalo. Nemusejí také platit po celý rok a ze zásady ne na všech místech v zemi, jen na těch, která jsou ohrožena suchem.
Více peněz za vodu budou státu platit i správci lesů a zemědělci. Vláda se chce totiž podívat na fungování závlahových a odvodňovacích systémů a nastavit pravidla pro placení. Zdražení mají ale doprovázet dotace na modernizaci pro šetrnější využití vody.
Stát si chce také kvůli suchům vytvářet rezervní fondy, ze kterých bude vyplácet náhrady farmářům a vodohospodářům. V úvahu ale podle materiálu přicházejí daňové úlevy pro ty podniky, které bude sucho dlouhodobě trápit.
Sucho má být napříště definováno několika stupni výstrahy a nebezpečí, podobně jako je tomu při povodních. A jednotlivé stupně by také znamenaly spouštění jednotlivých omezení.
Zasaď strom
Sankce nejsou zdaleka jedinou zbraní proti suchu. Podporovat se mají obnovy rybníků, mokřadů, budování vodních nádrží, vysazování remízků. Evropské programy tak pomohou například tomu, aby velké průmyslové areály či nákupní centra odváděly dešťovou vodu do nově postavených rybníků místo toho, aby odtékala do kanalizace. Všechny plány mají jednoho společného jmenovatele – udržet vodu v krajině a nenechat ji odtéci pryč.
Obnovou má proto projít i plán na budování vodních nádrží. Z původních čtyř set se zúžil na dvě stě, pod tlakem veřejnosti se snížil na devadesát a reálně je v plánu nyní asi pětašedesát nádrží. Nejde ale o samotné stavby. Jsou to vyblokovaná území, kde nemohou vyrůst průmyslové areály, kudy nesmí vést potrubí nebo důležité silnice, aby se v budoucnu dala lokalita ke stavbě využít.
Právě budoucnost suchého Česka je to, co odborníky nejvíce zajímá. Vláda bude muset s riziky počítat, když bude schvalovat třeba koncepce dopravy nebo energetický výhled pro příští roky. Většina elektráren, včetně těch jaderných, totiž vodu nutně potřebuje k chlazení. „Při dlouhém teplém a suchém období bude vody ke chlazení málo. A jelikož ta zbylá bude teplá, projeví se u ní nárůst řas a sinic, takže bude obtížněji upravitelná,“ vysvětluje ředitel výzkumného ústavu.
Odborníci mají k dispozici čtyři „suché“ scénáře, pracují se dvěma – tím optimistickým a nejvíce pesimistickým. Oba ale říkají v zásadě totéž. Dojde k prodloužení období sucha a bude docházet k větším extrémům, tedy delšímu období bez deště, nebo naopak k větším přívalovým dešťům. Častěji budou hrozit i bleskové povodně. Rozdíly ve scénářích jsou jen v délce těchto období a nárůstu teplot.
Místy by v ročním průměru mohly stoupnout až o tři a půl stupně, což je opravdu hodně.
Vize 2050
Změny začaly už dávno. Podle dat, která mají odborníci k dispozici, zhruba v polovině osmdesátých let. Až nyní ale začíná být zřejmé, že je nejvyšší čas se na ně připravit.
Praktický život v Česku ve vztahu k vodě tak bude například v roce 2050 o dost jiný.
Kromě toho, že vzroste její hodnota, vyrostou nové nádrže a v obdobích sucha začnou platit nová restriktivní opatření, má se daleko více pracovat s užitkovou vodou. Počítá s tím koneckonců i vládní materiál. „Kromě současných rozvodů vody přibude ještě jeden, na vyčištěnou odpadní vodu. Budeme jí splachovat nebo zavlažovat. Podobně už to funguje například v Izraeli,“ říká Mark Rieder. Mají se také nově propojit oblasti s největším rizikem sucha s lépe zásobenými lokalitami, aby bylo možné do nich v suchu vodu posílat. Z měření zatím vyplývá, že v Česku jsou nejvíce ohrožené střední Polabí u Hradce Králové a Pardubic, Rakovnicko a celá oblast jižní Moravy.
Podle Marka Riedera má Česko nevýhodu v tom, že je na prameništi řek. „Ostatní země mají velké řeky, které přitečou z jiných států, a ještě jim něco naprší. Typickým příkladem je Dunaj. U nás, co naprší, to odteče,“ říká. Zadržování vody je proto klíčové. V posledních horkých dnech například drží hladiny jakžtakž nahoře vltavská kaskáda, která vypouští vodu. Nebýt jí, na hranice Česka, konkrétně do Děčína, by už nedotekla žádná. Už nyní je tam Labe na stejném stavu jako v katastrofálním roce 1947, a to řece tehdy kaskáda nepomáhala. Lodní doprava už proto řadu týdnů stojí a německé noviny fotí zdymadla ve Střekově se zbytkem hladiny a píší „Češi, pusťte nám vodu“.
Intersucho
Hrozba klimatických změn znamenala také vznik týmu, který se sdružuje pod značkou Intersucho. Na stejnojmenných webových stránkách prezentuje aktuální mapy s intenzitou sucha a je z nich zřejmé, že kromě oblastí Krkonoš a Šumavy panuje na většině území extrémní nebo výjimečný stav. Tým má ale daleko větší ambice než jen monitoring.
Jsou v něm totiž sdruženi přední odborníci na geografii, klimatologové a další specialisté.
Projekt podporuje Akademie věd, ministerstvo životního prostředí nebo Norské fondy. „Cílem je umožnit dlouhodobou spolupráci expertů z různých vědních disciplín, konfrontovat je s metodami na nejlepších světových pracovištích a nadchnout je pro tuto podle nás do budoucna zásadní oblast výzkumu,“ říká Miroslav Trnka, profesor Mendelovy univerzity v Brně, který se jinak zabývá příčinami a dopady sucha.
Týmu se mimo jiné ve svých studiích podařilo doložit, že poslední dekády jsou z pohledu zásob půdní vláhy neobvyklé, že postupně ubývá vlhkosti na počátku vegetační sezony a o to více pak vláha chybí v letních měsících. Ze studií také vyplývá významný podíl lidské činnosti na změnách vodní bilance. „Boj se suchem je odsouzen k neúspěchu, protože sucho je součástí našeho klimatického systému stejně jako povodňové stavy. Spíše je třeba začít ke krajině přistupovat jako k místu, kde promyšleným hospodařením můžeme eliminovat řadu negativních dopadů,“ říká Miroslav Trnka.
Opatření, která tým specifikuje, jsou v podstatě podobná těm, která odborníci připravili ve vládním materiálu: Musí se změnit způsob zemědělství, například pěstováním vhodných plodin na suchých místech, je nutné udržovat vodu na loukách, remízcích a v lesích nebo vyřešit odtok deště ze zastavěných ploch.
Že sucho není jen teorie, ale velká ekonomická zátěž, ukazuje vyčíslení škod z poslední doby. Jen lodní dopravci spočítali za poslední roky svoje škody na šest miliard a soudili se kvůli tomu se státem. Miliardové škody počítají v suchých letech i zemědělci.
Ekonomové nicméně letos černé scénáře neočekávají. „Velké sucho neprospívá zemědělství či lesnictví, které mají dohromady na českém HDP podíl méně než tři procenta. Dopad sucha na českou ekonomiku by tedy měl být relativně slabý a špatně odhadnutelný,“ soudí hlavní analytik Raiffeisenbank Michal Brožka. Pro průmysl jsou podle něj hmatatelnější hrozbou povodně.
Větší rizika vyvolává podle hlavního analytika UniCredit Bank Pavla Sobíška spíše nedostatek srážek. „Obilovin se situace už příliš nedotkne. Dramatický pokles sklizně zřejmě nastane u některého ovoce a zeleniny a v ohrožení je chov ryb. Pro celkovou zemědělskou produkci bude tedy letošní rok poměrně špatný. Její meziroční pokles o 20 procent, který není nereálný, by zkrátil HDP asi o 0,2 procentního bodu,“ odhadl.
Odborníci na dopady sucha se ale dívají dál. Protože pokud se začne se změnami teď, projeví se až v příštích desítkách let. A pokud se promeškají i ty, bude voda nad zlato. l •
Kolik je potřeba vody
2700 litrů vody se spotřebuje na výrobu jednoho bavlněného trička.
140 litrů vody je potřeba na vypěstování kávy pro jeden šálek.
2400 litrů vody je potřeba k vyprodukování 100 gramů čokolády.
180 litrů vody je potřeba k vypěstování kila rajčat.
Zdroj: studie A. Y. Hoekstra a A. K. Chapagaina, 2008
Jak letos pršelo
Porovnání úhrnů srážek (v milimetrech)
Zdroj: ČHMÚ
Nastává konec jednoho dlouhého období, které by se dalo nazvat velkým vodním mejdanem. A lidé budou muset změnit způsob myšlení.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
