Signálů o korupci či o záměrné blokaci informací je celá řada. Ačkoli se ve většině zemí světa považuje vodní hospodářství spolu s problematikou čistoty a kvality vod za prioritní a ekonomicky nezanedbávané téma, v Česku je to naopak.
Ačkoli se ve většině zemí světa považuje vodní hospodářství spolu s problematikou čistoty a kvality vod za prioritní a ekonomicky nezanedbávané téma, v Česku je to naopak. Do obecného povědomí lidí totiž nevešla jinde respektovaná skutečnost, že voda je strategické zboží a byznys s vodou spojený skrývá obrovský potenciál. Tuzemské politiky, státní úředníky i občany však zatím bohužel stále zajímá hlavně klasická zemědělská produkce, takže větší prioritou než kvalita vod jsou dotace na obilí. Stačí se každoročně podívat na strukturu rozpočtu ministerstva zemědělství, kde tvoří podpory a programy směřované do oblasti vod zanedbatelná procenta peněz.
Výsledky jsou tristní - krajina neschopná zadržovat při deštích vodu, tisíce vysychajících či vyschlých studánek a studní, rybníky a koupaliště zamořené sinicemi. A také cosi, co lze nazvat vodohospodářský monopol. Oblast vodohospodářství, i vzhledem k finančnímu podcenění oboru, je dnes téměř mimo kontrolu veřejnosti, přičemž na vytváření pravidel či jejich dodržování má vliv úzká skupina lidí. Nikdo tak dnes nemůže posoudit, zda například zvolily akciové společnosti Povodí optimální postupy při povodních (upouštění či zadržování vody) či účelnost a efektivitu prostředků při čištění vod. To je samozřejmě velmi nebezpečné prostředí, ideální pro dobrý byznys pro pár vyvolených a homogenně uzavřené pro všechny ostatní. Signálů o korupci, o špatně volených strategiích či o záměrné blokaci informací je celá řada. Voda ale, zdá se, nikoho nezajímá.
Přitom stabilizace režimu povrchových a podpovrchových vod v Česku byla v polovině 90. let cílem skutečně koncepčního pojetí problematiky, známé jako Vize voda. Materiál však zřejmě předběhl dobu a pomalu upadl v zapomnění. Podle všeho zejména ze dvou důvodů - produkční agrární lobby nevyhovovala z materiálu vyplývající možná omezení zemědělské produkce, vodohospodářskému monopolu zase možnost pohledu pod pokličku problémů vod v Česku.
Jenže například čistota vod je dnes jedním z pilířů změny přístupu Unie směrem k přírodě šetrným technologiím. V tuzemsku se stejně jako v jiných zemích musí dodržovat takzvaná nitrátová směrnice, která zemědělskou produkci stejně omezuje. A připravují se další nařízení. Vzhledem k tomu, že Česko je takzvaným rozvodím Evropy (všechna voda odtéká přes jiné země do moře), je a hlavně bude jeho vodohospodářství pozorně sledováno i z Bruselu. Na tom stála také i zmíněná Vize voda, k níž se v nějaké formě stejně bude muset Česko vrátit. Co všechno zanedbaného přitom vyplave na povrch, je velkou otázkou. Jedno je ale zřejmé - potřeba stabilizovat vodní režim a kvalitu vod nejen pro vodovodní sítě přinese nepochybně spoustu podnikatelských příležitostí. Doufejme, že nejen pro vyvolené.
(více na straně 34)
