Menu Zavřít

Vojáci volí Vídeň

12. 1. 2006
Autor: Euro.cz

Hodnotitelská komise doporučí vládě nakoupit rakouské transportéry Pandur

Hodně nervózní byli minulý týden účastníci miliardového tendru, vypsaného na nákup obrněných transportérů. Hodnotitelská komise se chystala vynést svůj verdikt, doporučení pro vládu, a mezi novináře pronikalo neuvěřitelné množství fám a spekulací. Až do pondělí se všechny informované zdroje shodovaly na tom, že zvítězila finská společnost Patria. V úterý nastal zvrat, z tábora rakouské zbrojovky Steyer se začala šířit zpráva, že komise změnila názor. „Doporučení je hotové a zní jednoznačně: zvítězili jsme,“ tvrdil zástupce Rakušanů. Patria kontrovala tvrzením, že Steyer získal „náskok“ jen díky zcela nereálné nabídce nízkých nákladů na celoživotní podporu transportérů. Nepomohlo to, komise se nakonec, jak říkají zdroje týdeníku EURO, stejně rozhodla pro Steyer. Paroubkova vláda ale její doporučení nemusí respektovat a klidně může vrátit do hry Finy.

Hoši, chceme slevu!

V tendru na transportéry nejde o žádné malé peníze: česká armáda hodlá nakoupit 234 obrněných vozidel zhruba za 25 miliard korun. Jde tedy o více peněz než v případě stíhaček Gripen. A velká armádní zakázka rovná se v Česku velký skandál.
Rušno kolem transportérů začalo být už těsně před Vánoci. Ministr obrany Karel Kühnl si k sobě do kanceláře předvolal zástupce obou soupeřících firem a sdělil jim, že budou muset jít s cenou dolů. „Řekl to asi takhle: hoši, přešvihli jste rozpočtový rámec. Musíte slevit, máte čas do 22. prosince,“ sdělil týdeníku EURO jeden z účastníků schůzky. Vojáky stanovený „rozpočtový rámec“ byl 25,3 miliardy. Rakouský Steyer z americké skupiny General Dynamics ale chtěl za své transportéry Pandur něco přes 28 miliard, Patria požadovala za vozidla s označením AMV ještě o dvě miliardy více. „Ministr tehdy ještě dodal, že dostaneme seznam technických požadavků, od kterých obrana ustoupí, a na nichž tedy můžeme ušetřit,“ dodal zdroj týdeníku EURO.
Zadání tendru přitom znělo, že nabídky obou uchazečů se měly hodnotit na základě stejného klíče. Největší váhu - padesát procent - tvořila celková cena, za technická kritéria mohly firmy získat až 35 procent bodů a zbývajících patnáct procent za nabízené offsety. Rozhodující položka „cena“ se přitom skládala ze dvou podkategorií, a to pořizovací ceny a nákladů na celoživotní podporu. A právě posledně zmiňovaná položka ve finále rozhodla. „Nabídli jsme téměř o polovinu nižší sumu,“ tvrdil nejmenovaný zástupce firmy Steyer.
Z informací, které má k dispozici týdeník EURO, vyplývá, že náklady na zhruba třicetiletý provoz 234 rakouských transportérů Pandur výrobce spočítal na sedm miliard korun, po očištění od inflace dokonce na pouhých pět miliard. Finská Patria uvedla u svých strojů AMV částku deset miliard a inflačními vlivy se nezabývala.
Do nákladů na provoz se započítává například cena plánované i neplánované údržby a náklady na generální opravy.
Finové, kteří ale oficiálně neměli mít žádnou šanci zjistit průběžné výsledky z jednání komise, rakouskou nabídku okamžitě zpochybnili. „Neumím si vysvětlit, jak by Steyer mohl mít tak výrazně nižší náklady, když oba transportéry jsou si velmi podobné,“ uvedl zástupce Patrie. Čeští spolupracovníci finské firmy hovořili o tom, že „Finové jsou příliš čestní, aby o nákladech na provoz svých výrobků cokoli zatajili“. „Finsko je v celosvětovém žebříčku neúplatnosti na prvním místě. Finové to zřejmě poctivě sečetli a číslo předali komisi,“ dodal zdroj týdeníku EURO. Steyer ale „přemohl“ Patrii i v offsetové kategorii. Finové nabídli stoprocentní offsety, Rakušané bezmála dvěstěprocentní. Firmy ovšem nemusely komisi předkládat žádné již uzavřené smlouvy nebo předběžné dohody. Stačila nezávazná „deklarace“. Rozdíl tří miliard a vyšších offsetů nakonec zřejmě rozhodl. V kategorii „technické požadavky“ už nemohli Finové nic dohnat. Hodnocení probíhalo stylem „splnil – nesplnil“, bez toho, že by za lepší naměřenou hodnotu bylo možné získat více bodů.
Vedení ministerstva obrany na hektický vývoj kolem tendru nijak nereagovalo. „Do doby, než bude definitivně připraven návrh doporučení pro vládu, nemohu nic potvrzovat ani vyvracet,“ řekl minulý týden týdeníku EURO mluvčí ministra obrany Andrej Čírtek. Zachovat mlčení poradila obraně najatá konzultantská firma PricewaterhouseCoopers.

MM25_AI

Podivná tiskovka.

Hodnotitelská komise měla výsledek své práce oznámit už počátkem ledna. Předminulou středu (4. ledna) rozeslala tisková a informační služba ministerstva obrany novinářům pozvánku na tiskovou konferenci, na které budou „vyhodnoceny nejvýhodnější nabídky v rámci projektu Přezbrojení Armády ČR obrněnými transportéry“. Vojáci zvažovali přitom oznámit, že obě nabídky – finská i rakouská – splňují jejich požadavky, říkají zákulisní informace. V tom případě by rozhodnout měla až vláda. Na tiskové konferenci (konala se v pátek 6. ledna) se však nadprůměrné množství žurnalistů, příklákané vidinou senzační zprávy, dozvědělo pouze to, že komise rozhodne až další týden. Zbývající čas věnoval ministr Kühnl chvále armádních sportovců.
Po týdnu sice hodnotitelská komise rozhodla, boj ale ještě zcela jistě neskončil. Dá se očekávat, že teprve teď na sebe začnou zástupci obou soupeřících firem „plivat špínu“. První náznaky se objevily již nyní: mezi novináři například kolují materiály o tom, že Steyer během šesti až devíti měsíců zkrachuje. „V závodě (Steyeru) neprobíhá žádná výroba a na obzoru není žádný kontrakt… Od června 2005 vyplácí větší část mezd ve výrobním závodě Rakouský pracovní úřad, aby tak pomohl zachovat pracovní místa,“ uvádí se v dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici. Zástupci Patrie pak ve čtvrtek odpoledne uspořádali vlastní tiskovou konferenci: fakt, že se informace o doporučení dostaly předčasně do médií označili za „skandální únik utajovaných skutečností, který má podle nich za cíl ovlivnit členy vlády v jejich rozhodování o vítězi tendru.“

Dlouhá historie.

Plán pořídit vybraným armádním jednotkám nové obrněné transportéry schválilo vedení ministerstva obrany už v prosinci 2002. Představy vojáků se od té doby ale neustále měnily, stejně tak jako se průběžně měnil rozpočet ministerstva obrany.
Exministr Jaroslav Tvrdík chtěl nakoupit 440 transportérů, výběrové řízení hodlal vyhlásit už na podzim 2003. Tvrdíkův nástupce Miroslav Kostelka počty postupně snižoval až skončil na čísle 234. Po pár měsících vystřídal Kostelku unionista Karel Kühnl a začalo to vypadat na další škrty. Nový ministr totiž zpochybnil „technickotaktické zhodnocení zakázky“. „Je otázkou, kolik a jakých transportérů vlastně potřebujeme,“ řekl tehdy Kühnl. Počet 234 nakonec zůstal, není ale vyloučeno, že se ještě změní. Nedávno ho například zpochybnil vicepremiér Zdeněk Škromach. Prohlásil, že vláda by mohla získat peníze na zvýšení rodičovských příspěvků snížením počtu nakupovaných transportérů.
Škromachova mluvčí následně na dotaz týdeníku EURO ministrova slova mírnila. „Pan ministr neměl tímto výrokem na mysli žádné konkrétní opatření. Šlo spíše o parafrázi. Určitě nebude v dohledné době předkládat návrh na snížení počtu vojenských transportérů. Cílem bylo zdůraznit, že podporu rodinné politiky považuje za jednu z priorit,“ tvrdila.
Kolem transportérů se prostě může stát prakticky cokoli, v úvahu dokonce přichází i zrušení tendru. Půjde-li ale vše dle plánu, měla by vláda o zakázce rozhodnout letos v únoru, smlouva by pak mohla být podpsána do konce dubna.

  • Našli jste v článku chybu?