Vojna, či mír

Panika po vraždě Van Gogha: Máme být tolerantní?

Rektor mešity na předměstí francouzského Lyonu Kamel Kabtane - původem z Alžírska - je pohodlně usazen v křesle a diskutuje se třemi českými novináři. Na otázky reaguje vstřícně. Zdá se ale, že v dotazu týdeníku EURO cítí skrytý útok (neprávem). Otázka zní: Muslimská komunita ve Francii je stále početnější. Co to bude znamenat pro budoucnost země? „Nechceme islamizovat Francii,“ říká rozhodně Kabtane. Je si zřejmě dobře vědom toho, že právě z toho mají mnozí Francouzi obavy, které by mohly vést k velkému nedorozumění. Země si uchová svou křesťansko-židovskou kulturu, dodává rektor, politický (nikoliv duchovní) představitel mešity.
Z další otázky má větší radost: Mohou francouzští muslimové vytvářet most mezi Francií a islámským světem? Rozhodně ano, říká Kamel Kabtane. Role spojnice mezi různými civilizacemi se mu zamlouvá. Muslimské země by také měly rozvíjet svobodu a demokracii. Ve svobodné Francii mají muslimové lepší podmínky pro praktikování islámu než v některých zemích, z nichž přišli. Kabtane dokonce podporuje francouzský princip světského státu, byť nový zákon o náboženských symbolech, který zakazuje mimo jiné nošení muslimských šátků ve školách, považuje za nespravedlivý. „Budeme ho však respektovat,“ dodává.
Rozhovor s rektorem Kabtanem se uskutečnil koncem října. O několik dní později, na začátku listopadu, byl zavražděn nizozemský režisér Theo van Gogh. Útočníkem byl podle všeho islamistický radikál. Celá Evropa začala ještě více diskutovat o tom, zda a za jakých podmínek je možné soužití s muslimskými přistěhovalci. Vrah přitom pravděpodobně patří k radikálnímu proudu, který je - jak zdůrazňuje Kabtane - mezi evropskými muslimy výrazně menšinový.

Zpochybňovaná tolerance.

V Nizozemsku, které bývalo hrdé na svůj všeobecně tolerantní přístup, se začala šířit panika. Následovaly útoky na mešity i islámské školy, na druhé straně se terčem staly i křesťanské kostely. To je dílo radikálů na obou stranách. Širokou veřejnost i politickou scénu však trápí mučivá otázka: „Do jaké míry je možné být tolerantní vůči netoleranci?“ Mnozí mají pocit, že v zemi, kde muslimové tvoří už šest procent populace, se něco dělalo špatně. Všem je jasné, že proti extrémistům je nutné rezolutně zasáhnout. Ale názory na to, jaký by měl být přístup k celé muslimské komunitě, se liší.
Náhlé zmatení pojmů dokonale vystihl premiér Jan Peter Balkenende. Nizozemci se podle něj momentálně nechovají nizozemsky. Nikdo ale neví, jak se k onomu tradičně nizozemskému přístupu zase vrátit. Mluví se o tom, že by muslimové měli přijmout nizozemské hodnoty. Zmíněná Francie, kde žije více než pět milionů muslimů, se svým modelem světského státu nabízí jisté řešení. Francouzi, nedíváme-li se právě na tamní krajní pravici, nehodlají omezovat práva přistěhovalců, ale požadují, aby dodržovali jistá pravidla. Třeba právě světský charakter státních škol.
Zdaleka ne všichni Nizozemci ovšem chtějí jít podobnou cestou. Dosud sázeli na „multikulturní přístup“, který dával přistěhovalcům svobodu volby, jak chtějí žít. Francouzi více věří „integraci“, muslimové mají být maximálně začleňováni do společnosti - už od školních let. Nizozemskému státu naopak nečinilo žádné potíže financovat muslimské školy stejně jako křesťanské. V současné době se objevuje názor, že už v těchto muslimských školách se žáci učí nenávidět západní civilizaci.

Nizozemsko varuje Evropu.

Situace v Nizozemsku je zřejmě ještě vážnější, než se na první pohled zdá. „Mnozí Nizozemci si myslí, že činnost radikálních muslimů šířících nenávist musí být zastavena a nerozlišují mezi extrémisty a velkou většinou umírněných muslimů,“ tvrdí Ruud Peters, profesor islámských studií na Amsterodamské univerzitě (citace podle Christian Science Monitor). Tato skutečnost je však děsivá pro celou Evropu. Jestliže je možné vyprovokovat takovou nevraživost mezi různými národnostmi v tolerantním Nizozemsku, v dalších evropských státech by to mohlo být časem ještě mnohem horší.
Petr Drulák, ředitel pražského Ústavu mezinárodních vztahů a přední znalec Nizozemska, se nicméně domnívá, že ono momentálně „vychýlené kyvadlo“ se bude v této zemi zase vracet zase zpět, byť už se nevrátí do zcela totožné polohy. Budou se hledat nová řešení, emoce by se však měly zklidnit. V Nizozemsku ostatně neexistuje tak výrazná organizovaná krajní pravice jako třeba ve vlámské části Belgie, připomněl Drulák v rozhovoru pro týdeník EURO.
Nizozemsko už trochu změnil Pim Fortuyn, náhle se vynořivší politik, který v roce 2002 razantně vstoupil na politickou scénu. Právě on přišel s argumentem, že muslimští přistěhovalci razí hodnoty, jež jsou neslučitelné s těmi nizozemskými. Fortuynovi přirozeně musel vadit odmítavý postoj muslimů vůči homosexuálům, k nimž se on sám hlásil. Fortuyn byl zavražděn ještě před tehdejšími volbami. (Muslimové však s touto vraždou neměli nic společného.) Jeho politické uskupení začalo později bez svého vůdce ztrácet voliče, ale některé myšlenky zavražděného politika přebraly jiné politické síly - včetně hlavního proudu tradičních stran.

Slova mohou zraňovat.

Nedávná vražda Theo van Gogha vyvolala ovšem také debatu o tom, zda by své limity neměla mít rovněž svoboda vyjadřování, pokud pronášená slova vědomě urážejí, třeba příslušníky jedné náboženské orientace. Zesnulý režisér, podporovaný emigrantkou ze Somálska a dnes liberální poslankyní Ayaan Hirsi Aliovou, byl kritický k některým muslimským praktikám. Vytvořil film, který zobrazoval nechutné fundamentalistické zacházení se ženami. Řada muslimů nemusí vůbec schvalovat čin Van Goghova vraha, ale přesto může mít pocit, že režisér nepřiměřeně a nepravdivě urážel islám.
„Svoboda vyjadřování je velkou věcí, ale musíme si také uvědomit, že slova mohou zraňovat,“ prohlásil premiér Balkenende. Šéf vlády je pro hledání rovnováhy mezi svobodou slova a společenskou odpovědností. Někteří politici začali hledat možnost, jak zase oživit dva téměř zapomenuté články trestního zákona, podle nichž je možné trestat urážlivé a rouhačské poznámky.
Ministryně pro imigraci Rita Verdonková vidí problém někde jinde. Muslimové údajně mnohem citlivěji vnímají kritiku než jiní občané. To připouštějí i představitelé islámských organizací v Nizozemsku, kteří vraždu Van Gogha jednoznačně odsoudili: Muslimové by se měli naučit přijímat kritiku, ale zároveň je nutné, aby byli respektováni.

Katastrofické scénáře.

Události po vraždě režiséra Van Gogha jsou pro Nizozemce citlivé i z dalšího důvodu. Předsedají v tomto půlroce Evropské unii, která má dát v prosinci zelenou rozhovorům o vstupu Turecka do této organizace. Nizozemci si nemohou přát, aby vnitřní situace v jejich zemi jakkoliv ovlivnila toto rozhodování.
Jenže právě to se děje. Odpůrci přijetí sedmdesátimilionového Turecka získali další argument navíc. Malují čerty na zeď: Už dnes muslimští přistěhovalci zaplavili Evropu, vytvořili si své vlastní čtvrtě, nedokáží se integrovat do většinové společnosti. Až se zcela otevřou dveře Turecku, bude to vše ještě mnohem horší. Dokonce i bývalý český ministr zahraničí Josef Zieleniec tvrdí, že Evropě by pak hrozila velká krize.
Kritici tureckého přijetí opomíjejí fakt, že už dnes se v řadě případů Turci sžívají s okolním prostředím lépe než přistěhovalci z jiných míst. Imigranti z Turecka jsou ve svém náboženském vyznání většinou umírněnější. Zatímco třeba Maročané, jichž právě v Nizozemsku žijí statisíce, bývají individualističtí, Turci se často více věnují společenskému životu.
I představitelé nizozemských Maročanů však dnes projevují ochotu podílet se na řešení problémů. Odborníci tvrdí, že jedinou cestou jsou společné iniciativy většinové společnosti a muslimů, nikoliv separace podle starého modelu. V Nizozemsku byl možná zbořen jeden mýtus: Ona multikulturní společnost tam ve skutečnosti nefungovala. To ale nutně neznamená, že fungovat nemůže.