Glosář událostí uplynulého týdne
Česká justice po třinácti letech ukončila vleklou kauzu kurdského podnikatele Yekty Uzunoglua a definitivně jej osvobodila. Turecký občan chce nyní žádat miliony korun jako odškodnění za jednatřicetiměsíční vazbu a ztráty při podnikání. (Vojna s Turkem byla vždycky dlouhá, marná a drahá. U Moháče však žádný ministr spravedlnosti ne a ne padnout.) * Bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov účinkuje v reklamě na luxusní brašny Louis Vuitton. (Reaganovi se Rusové vždycky vysmívali, že bývával hercem, zato jejich Gorbi pózováním kariéru završuje.) * „Doznávala trestnou činnost,“ hájila v rozhovoru pro Lidové noviny žalobkyně Ludmila Brožová-Polednová popravu Milady Horákové v padesátých letech. (Žít na Šumpersku v 17. století, podpalovala by Polednová ochotně hranice pod čarodějnicemi. Přece se doznávaly!) * Exministr průmyslu Vladimír Dlouhý odmítl post velvyslance při EU. „Ale té nabídky si velmi vážím,“ vzkázal současný konzultant americké investiční banky Goldman Sachs a průmyslového koncernu ABB. (Opravdu si někdo myslí, že dobře saturované polistopadové miláčky národa Dlouhého, Buzkovou nebo Tošovského ještě někdo uvidí ve službách státu?) * Sociální demokracie oznámila, že vnímá situaci v justici jako kritickou. (Neuvěřitelné. Ještě před jedenácti měsíci za Paroubkovy vlády resort spravedlnosti skvěle fungoval, a teď tohle! Hanba.) * „Uvědomil jsem si, že bojovat musíte na tom bojišti, které je k dispozici, a takovými prostředky, jaké jsou k dispozici. A k tomu byla potřebná komunistická strana. Změnit režim znamenalo změnit komunistickou stranu,“ vysvětlil pro Český rozhlas adept na prezidenta Jiří Dienstbier, proč v mládí vstoupil do KSČ. (Fakt uvědomělý přístup. Rozložit stranu zevnitř - nešlo si během dvaceti normalizačních let v kotelně najít méně otřepanou výmluvu pro chuť „být u toho“?) * Jiná diskutovaná prezidentská naděje ČSSD Marie Benešová vyloučila kandidaturu na Hrad. (Škoda, Benešové dekretů se tedy nedočkáme.)
