S pokračujícím trápením kolem evropské dluhové krize sílí hlasy volající po důraznějším mandátu vznikajícího Evropského stabilizačního mechanismu. Ziskem bankovní licence a neomezeným přístupem k úvěrům od Evropské centrální banky by ESM mohl nákupem vládních dluhopisů částečně ulevit předluženým zemím eurozóny od vysokých úroků.
Odhlédneme-li od kritiky takto široce definovaného mandátu ESM (podpora morálního hazardu, snížení tlaku na státy v provádění dlouhodobých reforem), věcně vzato budoucnost ESM dál drží ve svých rukou německý ústavní soud. Jeho verdikt bude znám v září. Do té doby mají politici svázané ruce.
V nezáviděníhodné pozici penaltového střelce tak nadále zůstává hlavně ECB, od které trhy očekávají rozhodnou akci. Před čtvrtečním zasedáním tato očekávání navíc přiživil prezident ECB Mario Draghi příslibem, že udělá vše pro to, aby zabránil rozpadu eurozóny, a že „to“ bude stačit. Přinese tedy čtvrteční zasedání ECB zásadní akci a s ní kýžený zvrat ve vývoji dluhové krize?
I přes sílící spekulace na posílení kapacity ESM otevřením úvěrové linky u ECB je pravděpodobnost, že by takový krok přišel již tento čtvrtek, jen malá. Mandát ESM stojí a padá s účastí Německa, a tudíž závisí na zmíněném rozhodnutí soudců v Karlsruhe. Avšak prostor pro uvolnění měnové politiky ECB nepochybně existuje i tak.
Padající důvěra spotřebitelů i podniků v eurozóně stejně jako „tvrdá“ data (třeba alarmující pokles německých maloobchodních tržeb v červnu) naznačují, že recese už nemusí být jen záležitostí několika periferních zemí eurozóny. To ostatně ukazuje i pokles úvěrové emise v zemích sedmnáctky. Obavy z poptávkové inflace, přinejmenším v horizontu nejbližších čtvrtletí, tedy rozhodně nejsou na místě.
Čtěte také:
Budou peníze na záchranu proudit z ECB? Brání tomu Němci
Španělsko připouští, že může potřebovat 300 miliard eur
Německý ústavní soud o ESM rozhodne už v září
Na druhé straně je zde velká pravděpodobnost, že „to“, s nímž ECB přijde po svém jednání, může výrazně zaostat za očekáváním trhu nabuzeného nedávnými silnými výroky prezidenta Draghiho. Případné rozhodnutí o neomezeném nákupu státních dluhů do bilance ECB nejde dohromady s dosavadním kurzem centrální banky, která se dosud masivnímu výkupu státních dluhopisů a tištění peněz sveřepě bránila. Naopak pravděpodobnější je obnovení programu intervenčních (a sterilizačních) nákupů menších objemů španělských či italských vládních dluhopisů za účelem částečného snížení jejich úrokových výnosů.
Dá se uvažovat také o případném dalším kole dodávání likvidity bankám prostřednictvím dlouhodobějších půjček. Účinek těchto injekcí optimismu pro finanční trhy se ovšem v minulosti ukázal být jen dočasný. ECB se tedy může alespoň pokusit koupit politikům čas do září.
Autor je hlavním ekonomem ING