Zatímco ekonomická média zcela ovládly úvahy analytiků, co znamená pro světovou ekonomiku rozpočtová krize a blížící se náraz do dluhového stropu v USA, dění v eurozóně se dočasně dostalo spíše na okraj pozornosti. Stejný osud postihl také dnešní zasedání Evropské centrální banky.
Není ani příliš divu. Nejdříve přišla zpráva o růstu hrubého domácího produktu eurozóny ve druhém čtvrtletí a hned po ní bombastická prohlášení politiků o konci recese a dluhové krize. Taková kombinace obavy o další ekonomický vývoj nepochybně trochu zmírnila. Situace v eurozóně však zdaleka není růžová natolik, aby zajistila bankéřům v ECB pár klidných měsíců „důstojného vyčkávání“.
Vrásky z Fedu
Pochybnosti o udržitelnosti ekonomického oživení ve střednědobém horizontu vyvolává v první řadě prohlubující se pokles počtu a objemu firemních úvěrů. Šetření ECB napříč evropskými bankami navíc naznačuje, že problém zdaleka není jen na straně zpřísňujících se podmínek pro poskytnutí úvěrů, ale velkou roli hraje také klesající poptávka po úvěrech na straně samotných firem. Naděje, že po mírném oživení spotřeby by se eurozóna mohla v blízké době také těšit na nový růstový impulz ze strany investiční poptávky, je tedy nadále přinejlepším nízká. O slabosti domácí poptávky v eurozóně svědčí také pokles inflace hluboko pod inflační cíl frankfurtských bankéřů.
Vrásky na čelech představitelů ECB nutně přidělává také monetární ekvilibristika americké centrální banky. Zatímco předchozí očekávání trhu, které počítalo s omezením nákupů dluhopisů Fedem, vedlo k růstu dlouhodobých úrokových sazeb i v eurozóně, rozhodnutí Bernankeho týmu na objemech nákupů zatím nic neměnit se promítlo do posílení eura k dolaru o 1,5 procenta. Tedy na nejvyšší hodnoty od letošního února, kdy ECB naposledy mluvila o silném euru jako o významném protiinflačním riziku. Jinými slovy, cokoli Fed udělá ohledně programu nákupu dluhopisů, je pro ECB špatně: jak růst dlouhodobých úrokových sazeb, tak i posílení eura představují přímé riziko pro ekonomické oživení eurozóny.
Nehezká mozaika
Jak postupně vyprchává efekt předchozích takzvaných LTRO, tedy masivních injekcí likvidity, kterou ECB napumpovala do finančního systému, projevuje se pokles volné likvidity rostoucím napětím na peněžním trhu a postupným růstem krátkodobých úrokových sazeb.
Přidáme-li do mozaiky červencový pokles průmyslové výroby a maloobchodních tržeb a nadále vysokou nezaměstnanost, může výsledný obrázek jen stěží zajistit ECB potřebný „klid na práci“. Případné další snížení úrokových sazeb ECB se vzhledem ke zlepšujícímu se ekonomickému sentimentu zdá zatím skutečně málo pravděpodobné. Nicméně nepříznivý vývoj úvěrů a také růst krátkodobých úrokových sazeb velmi pravděpodobně rozhýbou ve Frankfurtu debatu o možnosti další injekce likvidity v podobě nové vlny LTRO. Ta v minulosti vždy, byť dočasně, přinesla trhu viditelnou vzpruhu.
Slova už nestačí
Vzhledem k tomu, jak pomalu metabolismus ECB přetváří signály z trhu v politická rozhodnutí, nelze vyloučit, že dnešní zasedání nepřinese více než opětovné verbální uklidňování o ponechání úrokových sazeb na nízké úrovni „na dlouho“.
Pokračující růst tržních úrokových sazeb však svědčí o tom, že kouzlo této věty už přece jen vyprchalo a další injekce peněz do zadrhávajícího se peněžního trhu je na spadnutí. Když ne dnes, tak v nejbližších měsících.
Autor je hlavním ekonomem BH Securities
Čtěte také:
David Klimeš: Bankovní unie ztrácí svůj lesk
EU se dohodla na bankovním dozoru, ECB bude dohlížet na 150 bank
