Část muslimů žije v izolaci, jako by ani do Evropy nepatřila
Byli to Britové! Šok je obrovský. Teroristické útoky v Londýně spáchali potomci pákistánských přistěhovalců, kteří na ostrovech prožili celý život. Tedy sami obyvatelé jedné z nejvyspělejších a nejméně zkorumpovaných demokracií světa. Jak je to možné? To, že teroristé zaútočí v britské metropoli, se víceméně čekalo. Mluvilo se i o tom, že mezinárodní terorismus může ve Spojeném království nalézt své stoupence. Přesto se mnozí zdráhají tomu uvěřit.
To, že soužití muslimských přistěhovalců s většinovou společností není ani v Británii ideální, jsme si však mohli uvědomit už dříve. O severní Anglii, z níž útočníci pocházeli, to platí zvlášť. Právě tam se v roce 2001 spustila vlna násilností, kterou měli na svědomí nespokojenci z řad asijských přistěhovalců a jejich dětí. Otázkou je, do jaké míry byli tehdy vyprovokováni rasisty a krajní pravicí.
Severní Anglie je jiná než kosmopolitní Londýn. Etnické komunity tam žily odděleně, mezi přistěhovalci a většinovou společností stála jakási obdoba berlínské zdi. S podobným problémem se potýká celá Evropa. Část muslimské menšiny žije v izolaci, jako by ani do Evropy nepatřila. Francouzi se tuto otázku snaží řešit integrací, ale někdy jsou až příliš razantní. Svědčí o tom nevole, kterou vyvolal francouzský zákaz nošení náboženských symbolů ve školách. Britové a Nizozemci v minulosti spíše sázeli na „multikulturní“ přístup. Menšinám se umožňovalo, aby si žily tak, jak samy uznají za vhodné. Nyní se ukazuje, že i tato strategie má své slabiny. Je nutné vybrat to dobré z obou modelů.
Většina evropských muslimů terorismus jednoznačně odmítá. Nedokáže však čelit radikálům ve svých řadách. Je logické, že muslimská komunita bude teď pod velkým tlakem, aby se sama s extremisty vypořádala. Jenže to nestačí. Také většinová společnost v Evropě musí změnit své přístupy. Přistěhovalci jsou leckomu dobří, když je možné využít jejich levné pracovní síly či od nich koupit levné produkty. Jakmile začnou mít vyšší ambice a konkurují v boji o zajímavé pracovní příležitosti, narážejí na bariéry. Není překvapivé, že radikály najdeme mezi druhou a třetí generací přistěhovalců. První generace byla ochotna leccos skousnout. Mladí bývají frustrováni. Příležitost ke smysluplnější seberealizaci jim často nenabízí ani muslimská komunita, ani většinová společnost.
Je to ale právě Británie, která díky svým liberálním tradicím může ukázat správný směr. Po teroristických útocích ze 7. července se dokonce objevilo mnoho výtek vůči přílišné britské toleranci. Britská metropole začala být zase jednou označována za „Londonistán“, jenž nechává žít islámské radikály na svém území. Není náhodou, že za podobnými zprávami byly v nemalé míře americké zdroje, které by preferovaly razantnější britský postup ve „válce“ proti terorismu.
O jaké výtky jde? Zatímco americké bezpečnostní agentury promptně zasahují a zatýkají, jakmile se dozvědí o podezřelých osobách, pro britské zpravodajské služby bývá taková zpráva teprve začátkem složitější a delikátnější akce. Podezřelí zůstávají na svobodě, ale jsou pod dohledem. Britští policisté se jejich prostřednictvím snaží dostat k širší teroristické síti. Kritici tvrdí, že právě kvůli takovému postupu nakonec teroristické buňky přežívají, neboť jejich monitorování už nelze zvládnout. Britové se odvolávají na dlouholeté zkušenosti s Irskou republikánskou armádou. Boj proti současnému terorismu je sice odlišný, ale britské tajné služby jsou i v tomto ohledu považovány za nejkompetentnější. Al-Káida má v Londýně zdatného protivníka.
Byli to naopak Američané, kteří dopálili zástupce britských a pákistánských zpravodajských služeb, když loni zveřejnili informace o zatčení teroristů v Pákistánu. Nebýt americké potřeby „pochlubit se“, mohli být údajně odhaleni další členové al-Káidy přímo ve Spojeném království.
Údajná britská tolerance má ovšem i další důvody. Britové více zdůrazňují aspekt lidských práv a svobod. K zadržení kohokoliv musí být pádné důvody, které uzná i soud. Jinak zatýkání nemá smysl. Britský list Financial Times, který se pustil do polemiky s tvrzeními o Londonistánu, v této souvislosti připomněl americký přístup k vězňům v Guantánamu a Abú Ghrajbu. Byly to záběry z Abú Ghrajbu, co přispělo k radikalizaci řady muslimů včetně těch britských. Teroristům tyto zveřejněné fotografie slouží jako argument pro nábor nových bojovníků.
Sami Britové budou své zákony zpřísňovat. K odsouzení radikála musí stačit příprava k teroristické akci, nikoliv jen účast na ní. Londýn také prosazuje nová protiteroristická opatření v rámci Evropské unie. To, že s takovými iniciativami přicházejí Britové, je dobrá zpráva. Jestliže totiž podobné návrhy předkládají právě oni, lze předpokládat, že jsou vyváženým kompromisem mezi potřebou zajistit bezpečnost a zachovat osobní svobody. Výstižně to řekl britský ministr vnitra Charles Clarke: „Mezi základní lidské svobody patří i to, že lidé mohou jet ráno metrem do práce a nevybouchnout za jízdy.“
