Češi objevují kouzlo referend, jejich volení zástupci zase cesty, jak jim je překazit
Získat jeden podpis pod petici k místnímu referendu trvá podle Renaty Chmelové zhruba pět minut. Sama jich sesbírala na dva tisíce. Organizace lidového hlasování o tom, že si Praha 10 nepořídí novou radnici za miliardu, byla vlastně tím jediným důvodem, proč letos v lednu založila hnutí Vlasta. Podpisů se pod petičními archy sešlo nakonec přes deset tisíc. Radnice jich však dva tisíce vyškrtla, takže jejich počet nebyl pro vyhlášení referenda dostatečný.
Starosta Bohumil Zoufalík (bývalý člen ODS, dnes Nezávislí pro Prahu 10) ovšem v půli srpna svolal mimořádné zastupitelstvo, na kterém oznámil: „Přepisujeme dějiny, referenda budou. A hned tři: v prvním a v druhém kole senátních, poslední potom v den komunálních voleb.“ Občanům položil 15 otázek týkajících se kromě nákupu radnice také hazardu, parkovišť, hospice, bezpečnostních kamer, fotbalového stadionu či privatizace bytů.
„Zoufalík vymyslel bravurní způsob, jak udělat z referenda naprostou komedii a podstatu hlasování o nové radnici zamlžit. Šance, že se v tom teď někdo vyzná, je nulová,“ je přesvědčena Chmelová.
Renata Chmelová není zdaleka jedinou představitelkou hnutí či občanské iniciativy, která se rozhodla spojit letošní volby s referendem. Zdá se, že Češi se pomalu, ale jistě vydávají cestou Švýcarů, kteří jsou zvyklí chodit k urnám a rozhodovat o lokálních záležitostech prakticky nepřetržitě. Například v letech 1997 až 2003 se tam uskutečnilo 645 kantonálních referend. Jenomže bychom to nebyli my, kdybychom všelidová hlasování pěkně po česku nevyšperkovali.
Pojďme si to odhlasovat V letech 2006 až 2013 se v Česku uskutečnilo celkem 174 místních referend. Letos jich už proběhlo 16. Plebiscitů nahlášených na letošní komunální volby je zatím devět. Toto číslo ale není směrodatné. Samo ministerstvo upozorňuje, že některé obce konání referend ještě nenahlásily a u některých dosud není jasné, zda vůbec proběhnou. Soudě dle zpráv v tisku, celkem by jich mohlo být přes 30.
Největší účast mělo dosud hlasování o umístění amerického radaru v Brdech v roce 2007. Podobně nebyli místní leniví jít vyjádřit jednoznačný nesouhlas s rozvojem Letiště Vodochody v roce 2010. Potřebnou účast v dřevních dobách, kdy byla stanovena hranice 50 procent povinné účasti (novela zákona ji snížila na 35 procent v roce 2008), vybudila referenda o těžbě čehokoli nebo výstavbě něčeho většího než rodinný domek.
Typicky se jednalo o lihovary, větrné a fotovoltaické elektrárny, úložiště jaderného odpadu, ale i o bioplynové stanice.
Hýbat životem v obci ovšem mohou na první pohled prkotiny. Ve Studenci hlasovali občané i o tom, zda má být z pomníku padlých na návsi odstraněn reliéf Josifa Vissarionoviče Stalina. Mimochodem, téměř 70 procent obyvatel si to nepřálo. V obci Pavlov se zase občané vyjadřovali k zachování petanquového hřiště, ve Velenově ke stavbě rozhledny.
Poslední slovo Místní referendum může iniciovat i sama samospráva, aby zjistila názor občanů a dostala od nich ve sporné věci silný mandát. Až v říjnu půjdou občané volit v pražské městské části Klánovice, mohou zároveň rozhodnout o tom, zda má radnice dál bojovat proti developerskému záměru, který by se napojil na jejich komunikace. Plebiscit vyhlásilo samo zastupitelstvo. V praxi ale často referendum funguje jako poslední slovo občanů ve věcech, které se jich bezprostředně dotýkají. Fenoménem, který masově zaujal média, byla místní referenda konaná v souběhu s loňskými prezidentskými volbami. Příběhy učitele Jana Čižinského, který inicioval hlasování o nákupu předražené radnice městskou částí Praha 7, či aktivisty Martina Marka, tváře občanského boje proti výstavbě obřího nákupního centra v centru Plzně, plnily noviny. Vydatně k tomu přispěli i samotní politici, kteří se hlasování bránili zuby nehty. Konání referenda v Plzni nařídil až krajský soud, v Praze 7 vyhlásil plebiscit dokonce až Nejvyšší správní soud. Obě místní referenda poslala plány radnic s jasnou převahou do propadliště dějin. „Pokud se zastupitelstvo obce snaží všemi dostupnými prostředky zablokovat místní referendum na základě iniciativy občanů, může to být zároveň signálem, že je cosi shnilého v království dánském,“ uvedl soudce Josef Baxa.
„Politici si mnohdy neuvědomují, že pokud by pustili občany víc do rozhodování, mohou občanským iniciativám, které chápou jako konkurenci a vetřelce, sebrat pel bojovníků. Ty je potřeba podpořit už proto, že brojí proti zabedněnému establishmentu,“ soudí politolog a odborník na komunikaci Jan Kubáček.
Přehlídka marnosti Letos před komunálními volbami se historie opakuje. Starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký (TOP 09) například posunul termín jednání zastupitelstva tak, aby už nestihlo vyhlásit referendum k zákazu hazardu v Praze 1 v souběhu s komunálními volbami. Právě termín jeho konání v den voleb je ovšem pro dostatečnou účast zásadní.
Podobně postupovali zastupitelé ve Znojmě. V Jihlavě, kde se místní dožadují plebiscitu o výstavbě spalovny, radnice organizátory deptala kvůli podobě otázek tak dlouho, až se obrátili na soud. Ten jim dal za pravdu, přesto poslední zastupitelstvo, jež mohlo referendum vyhlásit na den voleb, tak neučinilo. Úřad se navíc nerozpakoval pokutovat občany, kteří se pod petici podepsali dvakrát.
Snad nejkřiklavějším případem je ale Brno. Problém, zda postavit nové hlavní nádraží na jiném místě, nebo rekonstruovat to současné, hýbe moravskou metropolí už přes deset let. Kontroverzní investice za víc než 20 miliard korun pálí tamní obyvatele tolik, že organizátoři referenda nasbírali na 27 tisíc podpisů, potřeba jich přitom bylo 18,5 tisíce. Ani tak velká rezerva však nestačila. Přestože se chybovost obvykle pohybuje kolem 20 procent, v Brně údajně přesáhla 35 procent. Magistrátní úředníci největší hromadu vyřazených podpisů označili za „nečitelnou“.
„Letošní přehlídka maření referend místními samosprávami je především hroznou zprávou o stavu české demokracie. Jako základní problém se tu ukazuje otřesný stav zavedených českých politických stran,“ zareagoval na postup brněnské radnice Jakub Patočka, zmocněnec přípravného výboru referenda v Brně, známý ekologický aktivista a od minulého roku spolustraník brněnského primátora Romana Onderky (ČSSD).
Aktivisté se profesionalizují Letošní referenda, jež se budou konat v souběhu s komunálními volbami, budou výjimečná nejen svým počtem. Poprvé lidovým hlasováním napříč republikou vévodí jedno téma – hazard. „Tady nejde o lokální problém, ale spíše o celospolečenský postoj k tomuto jevu,“ podotýká politolog Pavel Šaradín.
Pravdou je, že nikde nejsou podmínky hazardu tak volné a tak prorostlé s politikou jako u nás, takže se to téma samo nabízí.
„V pravém slova smyslu se ale stává tato otázka referenda lobbingem – téma je vlastně prostředkem, jak se s ním dostat mezi profesionální politiky,“ dodává Jan Kubáček. V některých městech už hazardní referenda proběhla, ale s malou účastí. Třeba v Praze 8 se po jarním neúspěchu bude konat 10. října už podruhé.
Referenda přinášejí ještě jeden jev: mnohde se stanou sama o sobě programem a kampaní kandidujících subjektů. Jejich organizátoři se už nespokojí s jednorázovou akcí.
Martin Marek, Jan Čižinský, Renata Chmelová a mnozí další sesbírali tisíce podpisů a usoudili, že je čas místo protestů před radnicí vkročit s plnou parádou dovnitř. Politolog Šaradín na tom nevidí nic divného: „Iniciovat místní referenda se snaží vesměs aktivní lidé, kterým není lhostejné, v jakém prostředí žijí. Referenda či petice jsou velmi často impulzem pro založení lokálního politického hnutí a průpravou na vstup do politiky.“
„Myslím, že to ode mě lidé očekávají,“ říká Čižinský, jenž – ač člen KDU-ČSL – kandiduje se svými spolupracovníky z dob organizování referenda za hnutí Praha 7 sobě. Když uspěje, žádná referendová smršť se ale v Holešovicích a okolí konat nebude: „Není možné vyhlašovat referenda na každou prkotinu. Je to velmi drahá forma ankety. Lidé si volí politiky proto, aby za ně problémy řešili. Politici ale musejí být schopní reagovat na jejich názor.“
Referenda přinášejí do politiky ještě jeden jev: mnohde se stanou sama o sobě programem a kampaní kandidujících subjektů. „Politici si mnohdy neuvědomují, že pokud by pustili občany víc do rozhodování, mohou občanským iniciativám, které chápou jako konkurenci a vetřelce, sebrat pel bojovníků,“ soudí politolog a odborník na komunikaci Jan Kubáček.
190 místních referend bylo uspořádáno v Česku od roku 2006, jen letos jich bylo již 16. Plebiscitů nahlášených na letošní komunální volby je zatím devět, soudě dle zpráv v tisku by jich celkem mohlo být přes 30. Zdaleka ne všechny se však budou skutečně konat.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz