Čeští politici dnes tvrdí, že obuvnický průmysl doplatil na ztrátu ruského trhu. Asociace výrobců se ale domnívá, že tuto ránu mohli výrobci přežít. „Za snížení výroby do roku 1994 jednoznačně mohla ztráta východních trhů. Pak se ale situace stabilizovala na výrobě třiceti milionů párů obuvi ročně a takto se klidně mohla udržet.
K dalšímu vytlačování českých výrobců z domácího trhu došlo jednoznačně vlivem růstu dovozů, a to zejména z Číny,“ píše se i ve studii o situaci obuvnické výroby v tuzemsku.
Česko se vůči asijským dovozům otevřelo už v roce 1995, kdy podepsalo dohodu o vstupu do světové obchodní organizace (WTO). V letech 1996 až 2004 stoupl dovoz obuvi z Číny z osmi milionů párů za rok téměř na čtyřnásobek. „Přestože jsme upozorňovali, že dovozy rostou alarmujícím způsobem (například v roce 1998 to bylo oproti předchozímu roku o padesát procent) a ze statistických údajů vyplývá, že jsou částečně nelegální, české politiky ani úředníky to nezajímalo,“ stěžuje si Mayerová.
