Státu chybí peníze. Omezil podporu výstavby bydlení i financování nových dálnic a železnic. Stavební giganti dostávají jen zlomky zakázek, na které byli zvyklí. Vzkříšení oboru mohou pomoci nové technologie. Jenže ani ty v Česku zatím nemají zelenou.
Foto: Jakub Hněvkovský
Česká ekonomika se pozvolna dostává z recese. Loni rostla o 2,3 procenta. Ovšem pro tuzemské stavebnictví to neplatí. Jeho pád odstartovaný krizí pokračoval. Loni pokleslo v porovnání s „předkrizovým“ rokem 2008 o 7,8 procenta. Nebýt finiše boomu solárních elektráren, díky jejichž urychlené výstavbě loni přiteklo do stavebnictví 50 miliard korun, byla by situace ještě horší. Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš odhaduje, že propad by byl více než 17 procent.
I další čísla dávají tušit, že obor je ve špatné kondici. Počet dokončených bytů klesl o 5,5 procenta, počet zahájených projektů bytové výstavby klesl o čtvrtinu. Nebyla zahájena ani jediná velká dopravní stavba.
Navíc dopravní superstrategie ministerstva dopravy výrazně omezila kvůli možnostem státního rozpočtu investice do budování nových dopravních staveb v příštích letech. V České republice by se podle tohoto dokumentu mělo do roku 2025 postavit 480 kilometrů dálnic a rychlostních komunikací. To není ani polovina rozsahu potřebného k dobudování páteřní sítě klíčových komunikací. Pro zemi, jejíž dopravní síť je co do kvality až na 80. místě na světě, to není dobrá zpráva.
Utažené kohoutky
Omezování státních zakázek nekritizují jen stavební firmy, ale i experti. „Hodně západních ekonomik se snaží vyrovnávat přirozený ekonomický cyklus a stabilizovat stavebnictví tím, že v dobách recese zachovává, nebo dokonce posiluje stavební investice. Například Německo se snažilo chovat proticyklicky a v době poklesu privátní poptávky zvyšovalo poptávku státu. Nizozemsko má desetileté závazné rozpočtové výhledy, které zajišťují stabilitu poptávky státu po stavebních pracích. Podle údajů FIEC již došlo k růstu stavebnictví ve většině zemí EU, v propadu zůstává kromě ČR už jen Portugalsko a Irsko,“ porovnává Michal Petrman, partner poradenské společnosti Deloitte.
Negativní dopady státního šetření nepostihují jen samotné stavaře, ale promítají se dál do ekonomiky a mohou zpomalit zotavení celého hospodářství po krizi. Jednak se přenesou do dalších oborů navazujících na stavebnictví, mohou rovněž přiškrtit rozvoj některých regionů s nižší úrovní dopravní infrastruktury.
Kvůli krizi v odvětví stavební firmy odvádějí nižší daně a propouštějí. Loni dostalo výpověď na 30 tisíc jejich zaměstnanců. Předpovědi expertů přitom nejsou příliš optimistické. „Očekáváme, že krize v českém stavebnictví bude kulminovat v roce 2012, je tedy možné očekávat další pokles celkového objemu stavební produkce,“ řekl Profitu Karel štefulík, expert na restrukturalizace poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers.
Jakékoliv oživení bude závislé na zlepšení situace státních financí. Přibližně polovinu objemu českého stavebnictví tvořily státní zakázky, a z toho důvodu velmi záleží na tom, jak pružně se podaří státu vytvořit novou koncepci rozvoje infrastruktury. štefulík soudí, že příprava těchto zakázek je časově náročná, a proto nelze očekávat návrat k výsledkům před krizí dříve než v roce 2013.
Krev a slzy
Sami stavaři hovoří o současné situaci jako o období „krve a slz“, ovšem zároveň je pro ně příležitostí ke konsolidaci odvětví. Silní hráči mohou zlepšit svoji situaci tím, že koupí slabší konkurenty. Krize totiž přinutila i stavební giganty, aby usilovaly o menší zakázky v regionech. A tak zatímco dříve pro ně byly zakázky pod 50 milionů nezajímavé, nyní se o ně perou s menšími, lokálními firmami. Právě ty nemusí dlouhodobý tlak vydržet. „Obávám se, že letošní zima rozhodne o osudu řady stavebních společností,“ říká Michal Petrman z Deloitte.
Nové zakázky by mohlo přinést tuzemským stavařům otevření pracovních trhů v Německu a v Rakousku. „Svoji pobočku v Německu chystá například Metrostav. Jenže řada dalších velkých firem na tuzemském trhu jsou pobočky zahraničních společností. Těžko si můžeme představit, že by šly tuzemské filiálky na západní trhy konkurovat svým mateřským firmám,“ řekl Profitu prezident stavebnického svazu Matyáš. (Celý rozhovor si přečtete na zde)
Odborníci vidí komplikace i v dalších oblastech. Na zahraničních trzích mají české firmy problém konkurovat cenou, vzhledem k vyšším režijním nákladům daným dosavadním konceptem českého stavebnictví. České stavební společnosti by se proto měly soustředit na optimalizaci fixních nákladů.
Omezit závislost na státu by podle něj mohli stavaři větší orientací na soukromý sektor, například na komerční pozemní výstavbu. Firmy musí podle odborníků rovněž klást větší důraz na kvalitu. V době největšího stavebního boomu, kdy nebyla o lukrativní zakázky nouze, si mnohé firmy s případnými reklamacemi hlavu příliš nelámaly. Dnes špatné reference mohou poslat stavební firmu ještě do větších potíží.
Studená sprcha
Současný ministr dopravy Radek šmerda slibuje dopravní stavby znovu rozjet. „Budu se snažit prosadit, aby na příští dva roky rezort dopravy dostal normální, nijak nekrácený rozpočet. To nám umožní vyčistit stůl, vyřešit dnešní problémy a hlavně nastavit celý systém tak, aby se stavba nových dálnic a silnic zlevnila. Za důležitý předpoklad považuji transformaci Ředitelství silnic a dálnic na akciovou společnost, stoprocentně vlastněnou státem,“ říká ministr.
Jenže jeho plánům zatím dělá čáru přes rozpočet Evropská unie. Ta minulý týden označila osm zakázek za předražené o zhruba čtyři miliardy korun. A odmítá je proplatit. Česko proto stáhlo všechny žádosti o proplacení dopravních staveb za více než 16 miliard korun. Pokud by je později znovu nepodalo, byla by to pro české stavebníky další katastrofa. Peníze by musel stát vzít z jiných probíhajících nebo plánovaných staveb. Stavaři přitom tvrdí, že staví levněji, než je evropský průměr. Opírají se o čísla Eurostatu. Jenže právě zjištění EU ukazují, že informacemi o předražování některých dopravních staveb, které dosud odmítali stavaři i většina politiků, se bude muset začít stát vážně zabývat.
Jako první toto téma otevřel bývalý ministr dopravy Vít Bárta, který po nástupu do funkce zastavil řadu dopravních staveb a spustil je, až když se podařilo dohodnout se stavebními firmami jejich zlevnění. Rovněž současný ministr po zveřejnění nelichotivého auditu z Bruselu nařídil prověřit na dopravních stavbách nejenom více práce, ale také jejich zadávání. I to auditoři kritizovali.
Chmurné vyhlídky se přitom netýkají jen samotných dopravních staveb, ale i dalších kroků státu. Negativní dopady na stavebnictví bude mít plánované sjednocení sazeb DPH. Kvůli vyšší ceně materiálů a stavebních prací se tím řadě lidí zvýší hladina dostupnosti vlastního bytu nebo domku. Dopad to bude mít i na rekonstrukce bytového fondu, v nichž je Česko na jednom z posledních míst v Evropě.
I když stavaři bojují za znovunastartování výstavby silnic a dálnic, i jim je jasné, že tak jako dříve už nebude jejich byznys nikdy fungovat. Namísto oživování minulosti se budou muset zaměřit na trendy budoucnosti. Zřejmě největší prostor jim nyní nabízí odvětví energeticky úsporných budov. A především pasivní domy.
Ještě před dvěma lety bylo Česko v této oblasti na chvostu Evropy. V zemi existovalo několik stovek nízkoenergetických budov a pasivní domy se počítaly jen na několik desítek. Program Zelená úsporám však pomohl toto odvětví rozhýbat. V současnosti jsou v zemi tři až čtyři stovky pasivních rodinných domů a do dvou desítek pasivních bytovek. Do měsíce bude v Ostravě otevřena první administrativní budova v pasivním standardu, pracuje se na projektech základní a mateřské školy v Praze-Slivenci či domově pro seniory v Brně. Oproti vyspělým zemím je to však stále málo. Pro srovnání, v Německu jsou v pasivním standardu desetitisíce budov a staví se v něm celé čtvrti a administrativní komplexy.
Pasivní stát
Pasivním domům a nízkoenergetickým budovám patří budoucnost. Od roku 2021 budou muset být všechny nově postavené nebo z velké části rekonstruované budovy v pasivním režimu. Masivnější zavádění těchto vyspělých technologií by mohlo stavebním firmám vynahradit ztracené zakázky z utlumených dopravních staveb. I když i ekologické stavby jsou do určité míry závislé na veřejných prostředcích, jejich portfolio je širší. Podporovat je mohou kraje, obce, nebo se vytvoří speciální programy, na které se budou využívat peníze z fondů Evropské unie.
Zelené stavění je do budoucna jediným možným trendem, soudí experti. Přírodní zdroje nejsou nevyčerpatelné a ceny za energie neustále stoupají. V komerčním developmentu jsou celosvětově ekologicky certifikované budovy pro klienty zárukou kvality a například v Americe by investoři bez těchto certifikátů ani nenašli na své prostory nájemce.
Jak by mohla vypadat budoucnost českého stavebnictví, ukazuje například projekt Krásné Počernice. Jeden rodinný dům a 43 bytů by tam měly být dokončeny na konci příštího roku. Všechny budovy získávají Průkaz energetické náročnosti budovy typu A, což je nejlepší možné hodnocení. Každý z domů bude vybaven tepelným čerpadlem, které společně s rekuperací vzduchu sníží provozní náklady na řád stokorun. Náklady na vytápění podzemního domu jsou desetkrát nižší, než je tomu u běžné zděné stavby. Provozní náklady u stometrového bytu tak dosahují jen tisíc korun měsíčně.
I když jsou energeticky úsporné budovy dlouhodobě finančně výhodné již v současnosti, jejich potenciál snižují tuzemští politici a úředníci. Stavební úřady podle expertů prakticky vůbec nevymáhají a nekontrolují energetickou náročnost staveb, jak stanovuje zákon. „Průkaz energetické náročnosti, který je pro nově dokončované stavby povinný, objekty buď nemají vůbec, nebo jsou v nich použity velmi podivné výpočty,“ popisuje praxi Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu. Podle jeho slov stavební úřady v novostavbách téměř nekontrolují ani plnění předpisů určujících minimální cirkulaci vzduchu v objektech, jejich přehřívání v letním období a podobně. Pokud by úřady lépe kontrolovaly a vynucovaly plnění norem u klasických domů, stavěly by se tyto domy dráž a finanční rozdíl mezi běžnými a pasivními budovami by se zmenšil. Již nyní přitom není nijak vysoký. „Pohybuje se v jednotkách procent,“ dodává Jan Bárta.
České stavaře čeká těžké léto a krutá zima. Rozbité silnice, nedokončené dálnice a jedny z nejpomalejších železnic ve střední Evropě nejsou jen pomníkem akutního nedostatku peněz ve státním rozpočtu, ale mnohem víc upozorňují na nedostatek dlouhodobého a koncepčního přístupu státu k tomuto klíčovému odvětví. Dokud se však životnost ministrů (nejen dopravy) bude počítat na měsíce, lepších silnic a železnic se nedočkají stavaři, řidiči ani cestující.
