Rusové nám za dluh vystřelí družici
Na tento geografický i politický prostor nezvykle dlouhá je nynější návštěva Miloše Zemana v Moskvě. Delegace odletěla v neděli a vrátí se ve středu. Ruský premiér Michail Kasjanov pobyl v Praze loni koncem roku, když se podepisovala dohoda o vypořádání podstatné části ruského dluhu, ani ne dva dny. Ale možná, že je to důkaz nové etapy vzájemných vztahů, o níž loni hovořili oba premiéři.
Možná je to také určitá kompenzace toho, že jak Václav Havel, tak Vladimír Putin po vzájemném setkání - mírně řečeno - příliš nebaží. Tak alespoň spekuloval ruský tisk. Na druhé straně někteří členové české delegace před odjezdem tvrdili, že naplánovaný program by se dal klidně stihnout za polovinu času. I to ale může ilustrovat význam, který česká strana návštěvě přikládá: není program, zato je dobrá vůle.
Zemana kromě několika ministrů a jejich náměstků doprovází asi šedesát českých podnikatelů, což je samo o sobě dostatečné zdůraznění významu vzájemné ekonomické spolupráce. Podnikatelský doprovod měl sebou i Kasjanov. Nicméně tenkrát byla ve hře privatizace českého plynárenství, o kterou Rusové projevovali (a patrně stále projevují) velký zájem. Při Zemanově návštěvě zřejmě k nějakému průlomu v korporativní rovině vzájemných vztahů nedojde. Nejdůležitější je mezivládní úroveň, přičemž „gró“ opět tvoří otázky spojené se splácením ruského dluhu.
Ke kořenům.
Z několika mezivládních, respektive meziresortních dohod, s jejichž podpisem se počítá, je nejvýznamnější ta, která se poněkud krkolomně nazývá Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o dodávkách výrobků vojenského určení v rámci částečné úhrady zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice. Je živoucím dokladem toho, že averze k ruským zbraním se pod tlakem praktických důvodů stala minulostí. Po prodeji 2,6 miliardy dolarů z ruského dluhu firmě Falkon Capital zbylo něco přes miliardu dolarů. V rámci nové etapy spolupráce bylo dohodnuto, že tři sta až čtyři sta milionů bude vyčleněno v ruském státním rozpočtu na to, aby z nich byla během několika let financována výroba letecké techniky pro Českou armádu. Konkrétně dva až tři velké transportní letouny An-70 a sedm bojových vrtulníků Mi 35. To je zdokonalená verze strojů Mi 24, kterých má naše armáda čtyřiadvacet ještě z časů Varšavské smlouvy a společně se Slovenskem, Maďarskem a Polskem uvažuje o jejich modernizaci. Z naší strany se předpokládá, že potřebné součástky a dokumentace by mohly být opět hrazeny z ruského dluhu.
Máme na to?
Je třeba říct, že Rusko nabízelo splátky dluhu prostřednictvím vojenské techniky už dříve, ale Česká republika je neakceptovala. Také proti nákupu obřích antonovů se od doby, kdy projekt získal reálné rysy, objevovaly u části důstojníků výhrady. Nikoliv však politického, ale praktického rázu. Minulou středu - poté, co vláda schválila návrh příslušné dohody s Ruskem - je veřejně vyslovil náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Tyto názory říkají, že obří stroje potřebují být co nejvíce ve vzduchu, ale armáda nemá pro jejich provoz ani dostatečnou náplň, ani potřebné značné prostředky. Šedivý proto doporučil, aby stroje využívaly České aerolinie a armádě je v případě potřeby pronajímaly.
Dohoda se podepisuje mezi vládami obou zemí, takže převedení letounů do majetku aerolinek by patrně nebyl problém. Potíže by však asi vznikly ve vztahu k NATO, které České armádě nevytýkalo ani tak to, že nemá stíhačky, jako že postrádá velkokapacitní letouny pro dopravu vojska a techniky na velké vzdálenosti a musí si je smluvně zajišťovat. Letadla pro armádu mají přitom i „účetní“ půvab, protože letošní výdaje na armádu nedosahují předepsané minimální úrovně 2,2 procenta hrubého domácího produktu. Dohoda o vojenských dodávkách z Ruska by to napravila a stejně pozitivní úlohu by sehrála i v dalších letech.
Jisté palivo.
Armáda bude mimoto - tak jako v minulosti - dostávat náhradní díly pro svou techniku v rámci splácení ruského dluhu zbožím. Na letošní rok jsou zatím dohodnuty zbožové splátky (nejen pro armádu) v rekordní celkové výši 210 milionů dolarů (loni to bylo 180 milionů). Zahrnují též palivové články pro jadernou elektrárnu Dukovany. Ty byly dosud každoročně znovu smluvně zajišťovány. Během návštěvy vládní delegace v Moskvě by ale měla být podepsána dohoda o dlouhodobých dodávkách jaderného paliva, jejíž realizace by snížila jistinu ruského dluhu o dalších dvě stě milionů dolarů.
Objemově zanedbatelnou (necelý milion dolarů), ale trendově významnou součástí zbožových splátek dluhu by mělo být vypuštění české družice Mimosa na oběžnou dráhu na ruském nosiči. Družice vznikla ve spolupráci Astronomického ústavu Akademie věd s domácí firmou na výrobu kosmických zařízení Space Devices. Jejím úkolem je, jak uvádí hlavní řešitel projektu Ladislav Sehnal z Astronomického ústavu, sledování dynamiky letu blízkých umělých družic země. Mimosa má průměr šedesát centimetrů, váží šestašedesát kilo a na její „palubě“ bude unikátní mikroakcelerometr, který čeští vědci s úspěchem vyzkoušeli na ruské družici i americkém raketoplánu Atlantis.
Sankt Peterburg.
Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka říká, že Mimosa by mohla být dopravena na oběžnou dráhu letos v listopadu raketou, která vynese i sputnik Sankt Peterburg, nazvaný podle ruského města, jež příští rok oslaví tři sta let od svého vzniku. Sankt Peterburg by se měl ve stejném měsíci dotknout Česka ještě jednou. V tamních loděnicích má být spuštěna na vodu první z 28 lodí typu řeka-moře, které v průběhu příštích několika let vytvoří takzvanou českou námořní flotilu. Jejím prostřednictvím Rusko splatí České republice dalších tři sta milionů dolarů.
