Čeští voliči z Bruselu „odvolali“ televizní hvězdy, kosmonaut-komunista zůstává
Zatím nejdražší kampaň v 30letých dějinách přímých voleb do Evropského parlamentu (EP) přilákala historicky nejnižší počet voličů. Ti, kteří přišli, odevzdali více hlasů pravici než levici. Rozložení sil však není ani zdaleka jednoznačné a může se stát, že pravicí podporovaný José Manuel Barroso, servilní a nevýrazný Portugalec, ztratí post předsedy Evropské komise (EK). Pozitivní zprávou je debakl Declana Ganleye v Irsku. Naznačuje totiž, že Lisabonská smlouva by mohla letos na podzim projít tamním referendem. Negativní zprávou je, že voliči vyslali do EP mnoho podivných osobností – „excentriků, extrémistů a gangsterů,“ jak napsal britský The Financial Times. A zpráva speciálně pro Čechy – Brusel opouštějí televizní „hvězdy“ Vladimír Železný a Jana Bobošíková, kosmonaut Vladimír Remek zůstává.
Rozložení sil
Na první pohled to vypadalo jasně. Levice propadla, pravice udržela dobyté pozice, posílily protievropské, extrémní a extremistické strany. Tak jednoduché to však není. Majoritu nezískal nikdo, a koalice se tudíž bude formovat jen obtížně. To se ukazuje již nyní – při hledání nového vedení EP i předsedy EK.
Nejsilnější strana v EP, pravicová Evropská lidová strana (EPP, 264 mandátů), doufala ve spojení s Aliancí liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE, 80 poslanců). Ani taková koalice s 344 poslanci by však k získání většiny 379 hlasů nestačila. Několik hodin po volbách se zdálo, že se pravice pokusí spojit s druhými nejsilnějšími socialisty (161 poslanců), aby dosáhla svých zájmů. Tedy aby prosadila do čela Evropského parlamentu svého muže, pravděpodobně Poláka Jerzyho Buzka, a do vedení Evropské komise jejího staronového šéfa, Portugalce José Manuela Barrosa.
S odstupem několika dní však začíná být zřejmé, že se to konzervativcům nemusí podařit natolik hladce, jak si původně mysleli. Přestože vůdce EPP Joseph Daul prohlásil, že „si je zcela jistý, že Barroso získá šanci na druhý mandát“. Žádná velká koalice totiž asi nevznikne. „Nikdy neříkej nikdy“ však platí i v evropské politice.
Předáci evropských socialistů, kteří Barrosa kritizovali celé jeho funkční období kvůli „antisociální politice“ (tu však paradoxně sepisoval socialista tělem i duší Vladimír Špidla), již začali vyjednávat s vůdci zelených (53 křesel) a liberálů. Je dost dobře možné, že se jim podaří zablokovat Barrosovo znovuzvolení a prosadit svého kandidáta, belgického expremiéra Guye Verhofstadta. „Barroso je zastáncem politiky, proti které jsme v evropských volbách bojovali. Nemůžeme ho podpořit,“ prohlásil šéf socialistů Martin Schulz. Lídr zelených, známý francouzský radikál Daniel Cohn-Bendit, byl ještě ostřejší: „Nejenže je příliš ekonomicky liberální, ale navíc je i zcela nezpůsobilý takovou důležitou funkci vykonávat. Chci ho prostě dostat pryč.“
Prezident Strany evropských socialistů (PES), dánský expremiér Poul Nyrup Rasmussen, prý už obráží evropské metropole a pokouší se získat podporu pro zmíněného belgického expremiéra Verhofstadta. Ten již s Barrosem svedl bitvu o post šéfa EK v roce 2004, kdy ho však zastavilo veto britského premiéra Tonyho Blaira.
I v táboře socialistů, zelených a liberálů však může nastat během citlivých vyjednávání rozkol. Největší potíž zřejmě může způsobit snaha vůdce Aliance liberálů a demokratů Grahama Watsona stát se předsedou Evropského parlamentu. Není totiž příliš pravděpodobné, že by ostatní strany umožnily tomuto uskupení získat oba důležité evropské posty. Pokud však Watson neustoupí a bude tvrdošíjně trvat na svém, může se cesta k dohodě zcela uzavřít.
Problematické načasování
Jméno nového šéfa Evropské komise by se Evropané mohli dozvědět již v závěru tohoto týdne, v průběhu bruselského summitu hlav členských zemí EU (18. a 19. června – pozn. red.). I zde však mohou nastat komplikace. Některé země EU v čele s Francií a Německem totiž požadují, aby byl šéf nové EK vybrán až dle pravidel po schválení Lisabonské smlouvy letos na podzim. Do té doby by prý mohl provizorně úřadovat Barrosův tým. Mohl by i přesluhovat, mandát současných eurokomisařů totiž vyprší v říjnu.
Jiné státy jsou však jednoznačně proti takovému řešení. Jde – celkem logicky – především o Švédsko, které počátkem července převezme od České republiky předsednictví EU. „Podporujeme okamžitou volbu Barrosa předsedou Evropské komise…, ale musí dostat plný mandát. Žádné provizorium nechceme,“ prohlásil minulý týden švédský premiér Fredrik Reinfeldt. A dodal, že „poloviční nasazení v době čekání na schválení Lisabonské smlouvy může ohrozit kapacitu švédského předsednictví EU“. Stockholm by dle něho nemusel zvládnout řešení závažných problémů, jako je finanční krize či změny klimatu.
Co nejrychlejší znovuzvolení Barrosa podporuje i Česká republika. Současný český premiér Jan Fischer by dokonce měl – z pozice představitele předsednické země EU – jeho kandidaturu na summitu navrhnout. V tom zřejmě nebude problém, už mu to minulý týden v Bruselu slíbil. „Jsem poctěn, že se mě dnes předseda Evropské rady Fischer zeptal, zda mě může navrhnout na druhé funkční období,“ řekl po setkání Barroso. „S jeho žádostí jsem souhlasil,“ dodal Barroso.
Fischer však ještě bude muset obletět evropská hlavní města a vysondovat, zda souhlasí i ostatní. V nejbližších dnech zamíří do Stockholmu, Paříže a Londýna. Berlín už navštívil a dozvěděl se, že Barroso má jednoznačnou podporu kancléřky Angely Merkelové. Německá kancléřka však současně prohlásila, že debata o znovuzvolení může být obtížná. Merkelová sice Barrosa podporuje, jeho definitivní znovuzvolení by však raději odložila až na podzim, po schválení Lisabonské smlouvy. Volbu by spojila s obsazením dvou nových evropských funkcí: prezidenta a ministra zahraničních věcí EU.
Barroso už zahájil otevřenou kampaň za okamžité znovuzvolení. Očekává, že ho státníci schválí ještě tento týden a odešlou jeho jméno k projednání do EP. „Teď platí smlouva z Nice. Evropský parlament byl volen dle smlouvy z Nice. I předseda Evropské komise tedy musí být jmenován dle stejných pravidel a bez zbytečných průtahů,“ vzkázal Barroso minulou středu.
Snůška podivínů
Ať už se v EP zformuje velká koalice či nějaká jiná a Barroso bude, nebo nebude znovuzvolen, jedno je jasné: v těchto eurovolbách bodovali především všemožní podivíni – od euroskeptiků přes populisty až po zjevné rasisty. Celkem získali dvanáct procent křesel.
Například ve Velké Británii skončila vládnoucí Labour Party až třetí, za protievropskou United Kingdom Independence Party, které chce zemi vyvést z Evropské unie. Otevřeně rasistická British National Party získala dvě křesla. A navíc peníze a publicitu.
Největší rozruch však vyvolaly (předčasně zveřejněné) výsledky v Nizozemsku. Tam se protimuslimská a protipřistěhovalecká Strana svobody Geerta Wilderse dostala na druhé místo se ziskem čtyř poslaneckých křesel. Italská Liga severu, zaměřená ostře proti přistěhovalcům, získala více než deset procent hlasů a osm parlamentních míst. Protiromské a protižidovské Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) má tři poslance. Nacionalistické a protipřistěhovalecké strany měly úspěch i v Dánsku, Finsku, Rakousku, Řecku a Rumunsku. V Evropském parlamentu zůstávají i zástupci francouzské a belgické krajní pravice. Belgičané však oslabili. Pravicová Vlaams Belang přišla o jedno ze tří křesel. Paradoxně je nezískal Belgičan, ale Holanďan v barvách liberální formace Lijst Dedecker Derk Jan Eppink – autor knihy o evropském zákulisí, bývalý investigativní novinář a úředník EK.
Vyšetřující i vyšetřovaní
Do lavic Evropského parlamentu však kromě bývalého „pátracího“ novináře Eppinka zasednou i další „investigativci“. Za francouzské zelené byla například zvolena vyšetřující soudkyně Eva Jolyová, která vedla úspěšné vyšetřování korupční aféry ropné společnosti Elf Aquitaine. Počátkem letošního roku si ji najala islandská vláda, aby prošetřila některé okolnosti finančního zhroucení země. Uspěla i bývalá hlavní účetní EK Marta Andreasenová. Vybrali si jí britští voliči ze seznamu euroskeptických kandidátů. Andreasenová se v Bruselu „proslavila“ tím, že v roce 2001 odmítla podepsat závěrečný účet EU a následně byla odvolána pro nedostatek loajality.
Křeslo v EP získala i bývalá rumunská ministryně spravedlnosti Monica Macoveiová. I ona bojovala proti korupci na nejvyšších místech rumunské politiky. A i ona byla následně odvolána pro neloajální chování. Kandidovala za liberály. Zvolena byla i Italka Rita Borsellinová, jejíž sestru zavraždila mafie. A ve Španělsku uspěla sestra oběti teroristické organizace ETA Theresa Becerrilová.
Bojovníci za spravedlnost se budou v kuloárech EP potkávat i se svými přímými protivníky. Novým evropským zákonodárcem se totiž stal i padesátiletý George Becali, jeden z nejbohatších Rumunů a vlastník většiny akcií fotbalového klubu FC Steaua Bukurešť. Becali získal v devadesátých letech za podezřelých okolností od rumunské armády velmi levně lukrativní pozemky. Navíc má i potíže kvůli vyšetřování údajných daňových podvodů. Jeho dluhy vůči státu prý dosahují deseti milionu dolarů. Má zákaz opustit zemi. Prohlásil však, že na plenární zasedání do francouzského Štrasburku přiletí – svým soukromým tryskovým letadlem.
Tím však výčet kuriozit eurovoleb nekončí. Švédská „Pirátská strana“, bojující za bezplatné stahování hudby, filmů a her z internetu, získala jedno poslanecké křeslo. A oblíbenec Václava Klause Declan Ganley, zakladatel euroskeptického hnutí Libertas, zcela vyhořel. Neuspěli ani kandidáti české „odnože“ hnutí.
