Česko pohostilo čínské prominenty, přínos z toho ale mít nebude Silnice, železnice, bohatí turisté, licence na tatrovky, filmaři, a dokonce i nový Temelín. Jeden by se až divil, co všechno si u nás Číňané koupí nebo nám tu postaví. Však také jejich sliby pronesené minulý týden na Čínském investičním fóru měly tu nejnoblesnější kulisu, jakou si čínská delegace mohla přát. Sešlost se konala na Pražském hradě a se zdravicí přispěchal prezident, premiér, předseda parlamentu a hned pět ministrů. Připomeňme, že Číňané recipročně do Prahy vypravili prvního vicepremiéra, nejvyšší honoraci, kterou byli ochotni nabídnout.
Akce je bezesporu životním úspěchem Jaroslava Tvrdíka. Zatímco jeho angažmá v aerolinkách jemně řečeno ztroskotalo, jako čínský lobbista uspěl na výbornou. Nejprve v dubnu naprogramoval restart diplomatických vztahů s Čínou včetně úklonu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v podobě proklamace nedotknutelnosti Tibetu, teď zase Hrad zaplnil čínskými byznysmeny, kteří tu slíbili pustit nějaký ten jüan. Tvrdíkovi se také povedlo propašovat do oficiálního komuniké Černínského paláce těch několik větiček, o něž Čína tolik stojí. „Bez aktivního přispění ČLR svět jen těžko nalezne řešení globálních problémů dneška,“ praví se v něm. Přeloženo do češtiny – nemíchejte se do lidských práv, nekritizujte a my možná přestaneme krást západní technologie a nabourávat se vám do počítačů.
V jednom bodě má ovšem Tvrdíkova parta pravdu – Čína Evropu potřebuje. Ano, potřebuje atakovat se svými výrobky trhy, kam se dosud kvůli bezpečnostním a certifikačním pravidlům nedostala. Třeba zdravotnictví nebo komplexní hitech stavby, jako je jaderná elektrárna. Česko v tom čínským plánovačům pomůže. Nejen poplácáváním po ramenou, ale i přímluvami a dobrými radami, na koho se v unijních strukturách obrátit. Za takový mentoring se obvykle tvrdě platí. Česko alespoň může doufat, že čínští stavaři od rozestavěného díla neutečou jako z dálnic v sousedním Polsku. A že se čínské kumulativní zahraniční investice u nás dostanou ze záporných čísel alespoň na nulu. Prozatím zůstalo jen u významotvorných gest.
A když už jsme u symboliky – když minulý pátek na Pražském hradě investiční fórum končilo, o pár set metrů dál hráli v rámci Letních shakespearovských slavností hru Mnoho povyku pro nic. Jak trefné.
Zatímco angažmá Jaroslava Tvrdíka, řečeného Luftjarda, v aerolinkách mírně řečeno ztroskotalo, jako čínský lobbista uspěl na výbornou.
O autorovi| BLAHOSLAV HRU KA, hruskab@mf.cz
