VRATKÁ SPÁSA

6. 8. 2001

Holzmann ještě může narazit

Gerhard, Gerhard, burácelo z hrdel stavbařů mezi frankfurtskými mrakodrapy v noci ze 24. na 25. listopad. Právě před okamžikem kancléř Schröder - viditelně vyčerpaný z několikahodinového debatního maratonu s věřitelskými bankami zadluženého stavebního kolosu Philipp Holzmann - sdělil světu: „Milí přátelé, podařilo se nám to. Pracovní místa jsou zachráněna. Skutečná spása podniku s téměř třiceti tisíci místy a stejným počtem spolupracovníků z řad subdodavatelů, jež by měla spolknout gigantických 4,3 miliardy marek, ale zůstává nejistá. I když - jedna jasná zpráva už od vedení koncernu zazněla: „Výpovědi před Vánocemi nebudou. Založíme zaměstnaneckou společnost, která pracovníky sociálně zajistí. Chceme co nejšetrněji předejít propuštění.

Nejdříve do Bruselu.

Intervenci federace ve prospěch frankfurtského obra, vyjádřenou 150 miliony marek od banky Kreditanstalt für Wiederbau (vrácení této půjčky není přednostní a stát podnik de facto oddluží) a 100 miliony ručení za platby úvěrů, musí schválit Evropská komise. Ta si vyžádala podrobnější informace a přislíbila, že rozhodne co nejdříve. „Ano z Bruselu je směrodatné pro věřitelský výbor, který se uvolil přispět až po Schröderově nabídce finanční injekce a garancí. „Záchrana či pomoc při restrukturalizaci může být schválena za určitých podmínek, připomněl mluvčí komise Michael Tscherny a odmítl spekulace, že komise už záchrannému balíku požehnala. Schröder věří, že navržený projekt respektuje pravidla Bruselu pro státní pomoc soukromým firmám. Stavební branže, politici a média však mluví o vystavení nekrytého šeku a o porušení pravidel volné soutěže. „Zásahy kancléře do insolvence Philippa Holzmanna a výroky ohledně převzetí Mannesmannu společností Vodafone AirTouch (EURO 48/1999) poškodily společnou měnu, míní šéf Evropské centrální banky Wim Duisenberg v reakci na propad eura pod hranici parity s dolarem. Nejnovější volání domácí konkurence, aby byl Holzmann vyloučen ze soutěže o veřejné zakázky, je pak přímo absurdní. Pokud by bylo vyslyšeno, lámala by vaz táž státní ruka, jež pomohla.

Pacient na prodej?

Důležité bude i to, jak se koncernu se ztrátou 2,4 miliardy marek podaří prosadit soubor sanačních opatření, jenž by přivodil změnu vlastnických vztahů. Odpis kapitálu v poměru 26 odepsaných akcií k jedné ponechané má snížit nominální kapitál ze 290 milionů marek na jedenáct milionů, následné vydání nových cenných papírů by mělo zvýšit základní jmění na 26 miliard marek. Emise vynese 1,265 miliardy marek. Hlavní akcionář Philippa Holzmanna, belgická Gevaert (třetinový vlastník), původně oznámila, že odpisem sníží svůj podíl ze třiceti na patnáct procent a po přeměně dluhu na preferenční akcie až na desetinu. Jak ovšem sdělil týdeníku EURO vedoucí analytik Německého stavebního svazu Josef Hladík, nechtějí se už Belgičané na transakci podílet. Druhý hlavní akcionář a zároveň majoritní věřitel, Deutsche Bank, chce zase z poskytnutých 1,5 miliardy marek věnovat 500 milionů na kapitálové navýšení Holzmannova jmění - jejích patnáct procent by se rázem nafouklo na čtyřicet. O stabilitu společnosti má peněžní ústav velký zájem: podle listu Bild am Sonntag klíčoví akcionáři největší německé banky nevylučují, že budou chtít zachráněnou část stavební firmy co nejrychleji prodat. „Mohla by to být jedna z možností, připustil člen představenstva Deutsche Bank a současně člen dozorčí rady Holzmannu Carl von Boehm-Bezing. „Myslíme především na partnera z Evropy, upřesnil pro týdeník Der Spiegel, jméno nesdělil. Stavbaři mohou najisto počítat se 100 miliony marek, které banky podle analytika Hladíka poskytly.

Odborová řevnivost.

Překážkou, na niž může kymácející se obr narazit, jsou i odbory. Ne podnikové - ty nabídly a podepsaly s managementem dohodu, že se zaměstnanci od 1. ledna 2000 do 30. června 2001 vzdají šesti procent platu a odpracují týdně čtyři hodiny přesčasů zdarma - ale mocná sektorová centrála IG Bau. Odborový svaz německého stavebnictví se odmítá připojit k takto formulované záchraně, a dokonce hrozí, že podpoří každou žalobu na tuto smlouvu, kterou zaměstnanci Holzmanna podají. Zatímco podnikový šéf závodní rady Jürgen Mahneke apeloval na pracovníky tvrzením, že se musí uskrovnit, jinak banky sanaci odmítnou, je Klaus Wiesehügel, předák IG Bau, toho názoru, že ujednání porušuje práva dělníků. „Nerespektuje tradiční kolektivní vyjednávání, řekl Handelsblattu. Od snížení nákladů na pracovní sílu si Holzmann slibuje úsporu 245 milionů marek. Představenstvo se zavázalo, že jich nezneužije v hospodářské soutěži a nepřijde kvůli levnější pracovní síle s výhodnějšími nabídkami. „Slíbeno, čestné slovo, ujišťují lídři Holzmannu. Jako by cenové kalkulace závisely jen na výpočtu mezd, poznamenává tisk a jedním dechem stírá i odbory: „Ještě před podepsáním dohody varoval šéf IG Bau před porušením tarifních dohod. Po podpisu si on i jeho tajemník Ludwig Laux pochvalovali, jak krásně se dá právo obejít. O brždění trhu nepadlo slovo. Skřípat zuby mohou pracovníci dceřiné společnosti Lavis Stahlbau. Prodejem této a dalších filiálek opustí druhou největší stavební společnost v Německu téměř dva tisíce lidí.

Zametání před prahem.

Philipp Holzmann hodlá udělat pořádek ve vlastních manažerských řadách. Deutsche Bank ještě začátkem minulého týdne odmítla komentovat tvrzení listu Welt am Sonntag, že zamýšlí odvolat šéfa představenstva Heinricha Bindera. Ve čtvrtek to už byla pravda: Binder odstoupil a jeho místo dostal exšéf stuttgartského stavebního podniku Züblin Konrad Hinrichs. Post také opustil člen představenstva Rainer Klee, jenž se staral o finance. Rána - píše Spiegel - čeká i bývalé vedení koncernu, kterému předhazují nynější kormidelníci příliš riskantní podnikání a falšování bilance. Dozorčí rada jim údajně zamýšlí škrtnout důchodové prebendy. Terčem ataku jsou rovněž dvorní auditoři koncernu, KPMG Deutsche Treuhand: „Tito lidé nebyli schopni poznat, jak se věci mají. V pozvánce na mimořádnou valnou hromadu 30. prosince figuruje nová poradenská společnost Ernst & Young. Předseda rady Boehm-Bezing netají ani cíl nákladné restrukturalizace: je jím prodej koncernu. „Některé podniky vyjádřily zájem o kooperaci nebo alianci s Holzmannem, citoval manažera Welt am Sonntag.

A Schröder zachraňuje dále. Tisk informoval, že kancléř hodlá stůj co stůj zabránit uzavření dcery DaimlerChrysleru Adranz, která vyrábí železnice v Norimberku. List tvrdí, že Schröder při setkání se závodními radami slíbil pomoc; zmínka padla o zárukách největší německé pojišťovny Hermes. Úvěry nebo spolkové garance, píše Die Welt, jsou vyloučeny.

Výroky k záchraně

Banky převzaly celohospodářskou a sociální odpovědnost. Budeme se starat o to, aby tomu tak bylo i nadále. (Kancléř Gerhard Schröder po dohodě o záchraně Philippa Holzmanna)

Sami jste se zasloužili o vítězství. (Šéf odborového svazu německého stavebnictví IG Bau Klaus Wiesehügel ke stavbařům)

Věříme v sanaci. Holzmann je pročištěn. (Předseda dozorčí rady koncernu Carl von Boehm-Bezing)

Banky vsadily na důvěryhodnost, jíž dostojíme. (Šéf představenstva Phillipa Holzmanna Heinrich Binder)

Černý den pro tržní hospodářství. (Předseda hospodářské rady CDU Rüdiger von Voss)

Pokud by si nyní koncerny mohly dělat v budoucnu to, co chtějí, a pak by přišel stát s pomocí 250 milionů, tak už bychom nemohli mluvit o sociálním tržním hospodářství. Spadli bychom do státní ekonomiky, a co to znamená, ukázala NDR. (Prezident Spolkového svazu středního hospodářství Mario Ohoven)

Od teď jsme zase normálním podnikem. (Šéf představenstva Philippa Holzmanna Heinrich Binder)

Nelze mluvit o německé ekonomické filozofii, pokud bychom se bránili každému amerikanismu, a přitom používali americká pravidla. (Hesenský ministerský předseda Roland Koch)