Strážce státní kasy se nedávno v televizním pořadu Reportéři velmi podivoval nad tím, co že by mělo být divného na tom, že jeho firmy obchodují se státem, když s ním obchodovaly dávno před jeho vstupem do politiky. Pomiňme pozoruhodnou míru licoměrnosti, s níž tento člověk patřící k nejvýznamnějším a nejúspěšnějším dodavatelům státu napadal veřejné soutěže jako zmanipulované. A věřme mu, že on byl ten jediný, kdo vždycky vyhrál férově, bez ohledu na to, že jedna z jeho firem je právě trestně stíhaná pro korupci.
Ale o tom, že člen vlády nemůže vlastnit firmu, která profituje z veřejných zakázek, prostě není pochyb. Samozřejmě, pokud se nepohybujeme někde ve střední Africe. Připustil by snad sám Babiš, aby měl třeba v onom již zmíněném Penamu finančního ředitele, který by vlastnil autodopravu, která by rozvážela panamácké pečivo za penamácké peníze? A ještě by si dosazoval své příbuzné na rozhodovací pozice v dceřiných a sesterských firmách?
Babiš se z konfliktu zájmů prostě nevyvlékne a vyvléknout nemůže. I kdyby chtěl; a on navíc ani nechce. Zřejmě se mu v té pozici na obou stranách kontraktu docela líbí. Nicméně alespoň premiér by měl projevit nějakou elementární míru obezřetnosti a smyslu pro ochranu státního majetku a situaci nějak řešit.
Pro začátek by se dalo alespoň zařídit, aby na webu vlády visely kompletní smlouvy státu a státních firem s firmami Agrofertu z doby před nástupem Babiše do funkce a smlouvy aktuální. Ministr financí je přece slušný člověk a nemá co skrývat.
Čtěte také:
