Podnikatelé začínají s výstavbou obřích "palíren", aniž by čekali, jak rozhode vláda
Policejní akce Antropoid nepřinesla jen zatčení několika úředníků a podnikatelů, ale patrně přispěla i ke změně přístupu vládní mašinérie k výrobě biopaliv, především biolihu, který se má od příštího roku povinně přimíchávat do benzinu. Odpovědní ministři začínají chápat, že trvat na vytvoření mechanismu, v němž o podnikatelském úspěchu či neúspěchu mají rozhodovat státní úředníci přidělováním výrobních licencí a kvót, je neobhajitelné a politicky sebevražedné. Důkazy o vytvoření korupčního prostředí jsou nezvratné. I vláda to ví, ovšem tápe, čím zkompromitovaný systém nahradit.
První šance od Ambrozka.
Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu zadrželi 9. března na několika místech republiky šestici lidí pro podezření z úplatkářství. Mezi nimi i šéfy kolínského průmyslového lihovaru Jaromíra Janatu (údajně majoritní vlastník podniku) a Rostislava Poláka, kteří prostřednictvím dceřiné firmy Biopal loni usilovali o udělení licence k podnikání v nově se rodící branži. Svou dceřinou firmu na výrobu bezvodého etanolu plánovali vybudovat v areálu kolínské „droždárny“. Moc nechybělo a byli úspěšní už napoprvé. Hodnotící komise při ministerstvu životního prostředí, která na konci loňského dubna posuzovala nabídky dvanácti uchazečů (původně se přihlásilo patnáct firem, ale tři byly pro formální nedostatky vyloučeny), dala na „short list“ šest firem, které se ve druhém kole měly poprat o pět licencí. Šlo o firmy Aliachem, ADW Bio, Chebio, Jihočeský zemědělský lihovar, Korfil a SWP Trading. Dodatečně na seznam přibyly ještě dvě další. Byl to údajně sám ministr Libor Ambrozek (KDU-ČSL), kdo k sextetu následně přiřadil ještě firmu Citronelle a právě kolínský Biopal (je dobré připomenout, že odborný servis mu zajišťovala advokátní kancelář Jansta, Kostka & spol.) Už tehdy se vyrojily pochybnosti, zda je dodatečná nominace v souladu s pravidly soutěže. Proč to Ambrozek udělal? Nijak to neosvětlil. Podle vyhýbavého vyjádření jeho mluvčí Karolíny Šůlové ale „ministerstvo neučinilo žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu s pravidly tendru“. „Já myslím, že jsme se na poslední chvíli na ten seznam dostali jenom proto, že celá ta první šestice, kterou vybrala komise, měla technologii americké firmy Katzen a vedení ministerstva prostě nechtělo, aby to vypadalo hloupě. Dali nás tam jako stafáž, protože ani my, ani kolínský lihovar jsme Katzen neměli,“ míní František Bušek (v podnikatelských kruzích známější pod svým dřívějším příjmením Chobot), jenž působí ve firmě Citronelle, chystající výstavbu bioetanolového lihovaru v Kralupech nad Vltavou, jako ředitel pro strategický rozvoj. Chobotova firma šla do soutěže s technologií indické firmy Praj Industries.
Přehození výhybky.
Šéf Biopalu Janata mohl mít své přímluvce. Je znám svou mysliveckou vášní a údajně jej tento koníček spojil i s některými členy vlády, konkrétně s ministrem práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem (jiné zdroje hovoří o Jaroslavu Palasovi). „Neznám toho člověka a považuji takovéto spojování za naprosto účelové,“ odmítá v rozhovoru pro týdeník EURO tuto konstrukci vicepremiér Škromach a více se k věci nehodlá vyjadřovat. Na závěrečnou řež o licence nakonec stejně nedošlo. Kolínští podnikatelé, stejně jako ostatní, ostrouhali. Pod tlakem informací v tisku (viz např. EURO 13, 19, 20/2005), poukazujících krom jiného na skutečnost, že soutěž byla ušitá jako na míru technologii Katzen (přitom s firmou Katzen úzce spolupracoval Vojtěch Slówik, někdejší asistent ministra zemědělství Palase, a také zbrojařská firma Omnipol, navázaná na lidovecké politiky) a upozorňujících též na podezřelé osobní vazby mezi žadateli o licence (viz EURO 23/2005), byl Ambrozek nucen v červnu soutěž zrušit. Oficiálně to zdůvodnil tím, že není připravena legislativa.
Licence v novém hávu.
Vláda Ambrozka 15. června pověřila, aby ve spolupráci s resorty financí, zemědělství, dopravy a průmyslu a obchodu doporučil další postup. Návrh, který byl po prázdninách předložen, už o licencích výslovně nehovořil, ale zůstal zachován princip, že výroba potřebného množství lihu pro plošné přimíchávání do benzinu bude zajištěna „určitým počtem subjektů, kterým bude po dobu šesti let přidělen podíl na celkovém potřebném objemu“. Podíly měly být nově přidělovány na základě investorské připravenosti, až do vyčerpání celkového stanoveného objemu. Takže ve skutečnosti by systém licencí a kvót opuštěn nebyl.
Důležitou roli v tomto modelu měla sehrát Správa státních hmotných rezerv (SSHR), která by lihovarům, jež splní určité podmínky, udělovala statut „oprávněný výrobce bioetanolu“ a závazným způsobem by jim přidělila podíl na stanoveném objemu. Hmotné rezervy by také plnily roli prostředníka mezi výrobci lihu a petrolejářskými firmami, uvádějícími benzin do volného daňového oběhu. Tento model byl vládou schválen 12. října loňského roku. Kabinet ten samý den dal předsedovi SSHR (bývalému poslanci za ČSSD Janu Žižkovi) úkol, aby provedl „přidělení podílu na stanoveném objemu bioetanolu a methylesteru řepkového oleje (MEŘO) oprávněným výrobcům“. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD) byl zase pověřen sestavit koordinační meziresortní pracovní skupinu pro biopaliva.
Distribuce úplatků.
Až po říjnovém jednání vlády se začalo korumpovat (je možné, že se uplácelo již při jarním tendru, ale důkazy zatím nejsou). Informace od policie jsou velice strohé, ale k trestné činnosti mělo dojít na samém konci roku 2005. Hlavními postavami případu je několik činovníků ČSSD, zejména olomoucký lobbista František Vybíral. Šéfové kolínského lihovaru Janata a Polák poslali z firemního účtu patnáct milionů korun na účet Vybíralovy dcery. Peníze dorazily 16 prosince. Vybíral v následujících dnech začal peníze distribuovat. Ví se jistě, že milion si rozdělili Josef Láznička (člen ČSSD), tajemník Státního fondu dopravní infrastruktury a Ludmila Schwarzová, členka širšího vedení ČSSD, která pracovala na ministerstvu dopravy jako ředitelka sekretariátu sociálnědemokratického náměstka Petra Pospíchala. Byl to přitom Pospíchal, kdo později sám sebe nominoval do uvedené meziresortní komise pro biopaliva na uvolněné místo po náměstkyni Daniele Kovalčíkové. Členem se stal ale až 28. února, jen pár dnů před policejní razií, nestačil se zúčastnit ani jednoho jednání komise (byl donucen k rezignaci). Vraťme se však k bankovnímu kontu Vybíralovy dcery. Z patnácti milionů na něm zůstaly jenom zhruba čtyři. Krom prvního pro Lázničku a Schwarzovou zmizelo někam dalších deset. Kam? To ví určitě Vybíral, který však ve vazbě zatím nechtěl „zpívat“.
Chytili jen malé rybky.
Láznička se Schwarzovou nemohli být hlavními příjemci úplatků. Čím by mohli být lidé z resortu dopravy pro Biopal tak užiteční? Od samého počátku ve věci bioetanolu hrají klíčovou roli především resorty zemědělství, životního prostředí, financí a průmyslu a obchodu. Doprava je až ve druhém sledu. Pokud by chtěl někdo něco ovlivnit, musel by ještě více peněz poslat do prvních čtyř resortů. To jedině, že by Láznička se Schwarzovou nebyli vnímáni jen jako úředníci z dopravy, ale třeba jako straničtí kolegové a sousedé z Vysočiny ministra zemědělství Petra Zgarby, u něhož se inovované zásady bioetanolového programu rodily. To ale jde jen o čirou spekulaci. Pokud by korupce měla Biopalu přinést kýžený výsledek, musela by se zaměřit i na Správu státních hmotných rezerv, kde se lihové pseudolicence měly rozdělovat. „Nemohu stoprocentně vyloučit, že jsem se s tím lobbistou Vybíralem nikdy nepotkal, ale vědom si toho rozhodně nejsem. Nátlak na svou osobu jsem žádný nezaznamenal. Ostatně, snažil jsem se tomu předejít tím, že jsem kvůli bioetanolu zřídil pracovní komisi, do níž byl nominován i zástupce protikorupční organizace Transparency International,“ říká předseda SSHR Jan Žižka. Teď je prý rád, že bioetanol mu možná bude opět odňat.
Brusel vidí diskriminaci.
Není to jen korupční aféra, co přinutilo ministerský sbor, aby biolihový program opět přehodnotil (pokolikáté už?) a začal hledat jiný model. Loni v říjnu schválené řešení se pramálo líbilo Evropské komisi, která v minulých týdnech naznačila, že Češi budou mít velké problémy s notifikací programu, o niž požádali v lednu.
Týden před zatčením Vybírala, Janaty, Poláka, Lázničky a Schwarzové vznesl Brusel čtyři připomínky, jejichž společným jmenovatelem je podezření z diskriminace a omezování celoevropské hospodářské soutěže:
a) Komise chtěla podrobně osvětlit mechanismus udílení podpory, obzvláště, kdo je skutečným příjemcem (v zásadách programu je totiž uvedeno, že oprávněným výrobcem biopaliva je kterákoliv fyzická nebo právnická osoba vyrábějící dané biopalivo na území ČR).
b) Dále vysvětlit výrok, že „zajištění hustě setých obilovin musí být na smluvním základě nebo na základě smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž musí být smluvní průkaznost vedoucí k prvovýrobci dodávky“. Dotaz směřuje ke skrytému omezení dovozu obilí.
c) Vysvětlit, jakým způsobem bude stanovena cena, za kterou bude Správa státních hmotných rezerv biopalivo vykupovat od oprávněných výrobců a prodávat je povinným osobám.
d) Informovat komisi, jakým způsobem bude zajištěno, aby prostřednictvím podpory nedocházelo k „překompenzování“.
Tudy cesta nevede.
Patnáctého března 2006 se uskutečnila technická konzultace mezi českou delegací a zástupci Evropské komise. Pracovníci komise vznesli pochybnosti o slučitelnosti navrhované veřejné podpory s principy společného trhu. Sdělili, že zcela neakceptovatelná je podmínka umístění lihovarů pouze na území ČR a institut minimální ceny nebo jiné regulace ceny. Avizovali, že v této podobě je naděje na schválení programu velice chabá. Nedoporučili pokračovat v notifikační proceduře a s ohledem na uvažovanou revizi celé evropské politiky v oblasti biopaliv navrhli dvě alternativní řešení:
1.) zavést povinnost plošného využívání biopaliv bez jakýchkoliv podpor;
2.) zavést povinnost plošného využívání biopaliv se současným zavedeném systému přímé podpory výrobcům biopaliv.
Úkol pro novou vládu.
Česká strana si to vzala v srdci, ale kromě těchto dvou variant stále ještě uvažuje o třetí, která znamená zachování programu procházejícího notifikací (založeného na daňových úlevách ve formě takzvané vratky spotřební daně), ovšem již bez diskriminujících prvků. Všechny tři varianty předložil minulý týden do vlády ministr zemědělství Jan Mládek, ale zatím žádný závěr přijat nebyl. Dostal za úkol do konce května ony tři varianty podrobit ekonomické analýze a navrhnout řešení. Mládek je připraven to učinit, ale připouští, že rozhodnutí stejně už bude muset učinit vláda vzešlá z červnových voleb. Znamená to nejspíše další několikaměsíční zpoždění. Lihovarníci mohou jen věštit z koule, jak to nakonec dopadne.
Sám ministr si myslí, že v Evropské komisi je nyní nejprůchodnější systém počítající s přímou podporou výrobců biopaliv, protože od vratky chce EU ustoupit. Odborníci však upozorňují, že i tento systém bude administrativně náročný, těžko kontrolovatelný a svádějící k podvodům.
Bez podpory, s podporou.
Ještě v únoru vláda napevno počítala s vratkou spotřební daně. Proti tomu se však vehementně postavil šéf státní akciové společnosti Čepro Pavel Švarc, který na jednání meziresortní komise pro biopaliva poukázal na některé „stinné stránky“. Mimo jiné uvedl, že stát takto ročně přijde o 4,5 miliardy korun, z toho asi dvě miliardy získají rafinerie skupiny Unipetrol a stejnou část dovozci benzinu. Švarc tvrdí, že kdyby vratka spotřební daně byla zachována, státem vlastněné Čepro to výrazně poškodí, omezí konkurenci na českém trhu s pohonnými hmotami a povede ke zvyšování konečných cen. Rafinerie v zájmu maximalizace zisku budou prý usilovat, aby veškeré biosložky přimíchávaly samy, a Čepro, které nyní plní význačnou roli v oblasti velkoobchodu, se dostane „na vedlejší kolej“ (viz EURO 14/2006). Švarc označil za nejtransparentnější model bez jakýchkoliv daňových úlev a bez jakékoliv dotací. Taktně už pomlčel, že Čepro v rámci svého návrhu zároveň chtělo zavést dotaci 430 milionů korun na obsluhu státních hmotných rezerv, čímž by měly být kompenzovány zvýšené náklady Čepra spojené se schraňováním strategických zásob pohonných hmot. Tato podpora se však nelíbí jiným firmám.
Bio značí smrt.
Policie naznačila, že boj o ovládnutí trhu s biopalivy s sebou nepřinesl jen korupci, ale možná i násilné trestné činy. Akce Antropoid údajně souvisí i s akcí Pokr, což je krycí název pro vyšetřování brutální lednové vraždy podnikatele Františka Mrázka ze skupiny kolem Setuzy. Mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Blanka Kosinová poukázala mimo jiné, že lobbista Vybíral byl v kontaktu s Mrázkem, přičemž Mrázkova skupina je největším výrobcem metylesteru řepkovéjo oleje (MEŘO), což je základní surovina pro výrobu bionafty a taktéž se prostřednictvím průmyslového lihovaru v Kojetíně chystala pustit do výroby bioetanolu. „To je dost šílená konstrukce. Franta se nikdy o biopaliva nestaral. To nebyla jeho parketa. Nechápu, jak k tomu policie dospěla a proč tyto úvahy takto veřejně prezentuje,“ říká Mrázkův kolega Tomáš Pitr. I Setuza se kromě produkce MEŘO hodlá pustit do výstavby nového lihovaru. Dnes už nepočítá s Kojetínem, ale s Ústím nad Labem. „Celý ten projekt jenom přeneseme z Moravy do areálu Setuzy,“ říká Pitr. Jeho věčný rival Andrej Babiš, majitel skupiny Agrofert, zase ohlásil výstavbu zcela nového podniku na MEŘO, čímž by začal konkurovat Setuze. Biopalivům se na českém trhu zatím příliš nedaří, ale jako zdroj trvalých obchodních konfliktů, nesmlouvavého konkurenčního boje i nezákonného jednání slouží naprosto spolehlivě.
Finanční podpora není důležitá. Právník Ivo Filla, majoritní vlastník brněnské společnosti Korfil, zahájil výstavbu nového lihovaru v průmyslové zóně nedaleko jihomoravských Hustopečí. Je jedním z těch, kteří už nechtějí dál čekat, jak vláda nakonec rozhodne a věří, že na trhu uspějí ti, kteří budou první připraveni. Domnívá se, že dnes je už úplně jedno, zda stát bude výrobu nějak finančně podporovat či nikoliv, pokud ovšem budou mít všichni účastníci trhu stejné podmínky. „Důležitější je vyřešit některé technické otazníky a odstranit nedodělky v legislativě. Stále se například neví, jak to bude s denaturací lihu. Zákon hovoří o povinnosti kontinuálně denaturovat, což považujeme za velký problém, protože to de facto znemožňuje vývoz. Taktéž nevíme, v jakých jednotkách se bude množství vyrobeného lihu měřit, protože lihovarníci a paliváři používají rozdílné jednotky. To je třeba urychleně vyřešit,“ upozorňuje Filla.
Už žádný korupční systém. Miroslav Anděl je spolumajitelem firmy ADW Bio, která připravuje výstavbu lihovaru za 800 milionů korun ve svém areálu v Krahulově u Třebíče. Výhodu z hlediska nákladů spatřuje v tom, že se nový provoz bude nacházet přímo u obilních sil a poblíž veškeré potřebné infrastruktury. „Dokončujeme projekt financování, do konce prvního pololetí bychom chtěli začít stavět,“ říká. Firma už také testuje automobil Ford Focus FFV (Flexi Fuel Vehicle), který může jezdit na směsné palivo obsahující až 85 procent lihu. „Naše republika už v této oblasti ztratila spoustu času, nelze déle čekat. Nejdůležitější je, aby vláda definitivně upustila od všech korupčních systémů, v má nichž úředník rozhodovat, kdo v této oblasti může a kdo nemůže podnikat,“ naléhá na ministry.
Hlavy pomazané Aktuální složení meziresortní komise pro biopaliva
- Jiří Bis - ministerstvo průmyslu a obchodu (náměstek)
- Hana Heidlerová - ministerstvo zemědělství (náměstkyně)
- Ivana Jirásková - ministerstvo životního prostředí (náměstkyně)
- Jan Birke - úřad vlády (ředitel sekce)
- Ladislav Božek - ministerstvo dopravy (náhradník po náměstku Pospíchalovi)
- Ondřej Denkstein - ministerstvo financí
- Martin Grénar - ministerstvo obrany
- Petr Holoubek - Správa státních hmotných rezerv
Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu
