Velké podniky by se měly dvakrát pojistit na svůj krach
Velké podniky by se měly dvakrát pojistit na svůj krach, aby mohly přemisťovat své zaměstnance v rámci holdingu
Chtěli chránit zaměstnance, a je z toho paskvil. Alespoň tak se dívají představitelé agentur práce a pojišťoven na novou podmínku, již zavedla novela zákona o zaměstnanosti. Agentury práce si totiž do konce března musejí sjednat pojistku proti svému úpadku a proti bankrotu firmy, k níž přidělují své zaměstnance, do výše trojnásobku jejich průměrného měsíčního výdělku. Pokud tak neudělají, přijdou o licenci. A s nimi o práci desetitisíce lidí. „Je to původně dobrý úmysl, ale špatně zpracovaný paragraf. Navíc přijatý v legislativní nouzi,“ kritizuje novelu prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb a zároveň ředitelka největší domácí agentury Manpower Jaroslava Rezlerová. Koalice totiž nový paragraf do zákona o zaměstnanosti protlačila v šiku změn, jimiž prosadila škrty v sociálních dávkách.
Ministerstvo práce a sociálních věcí však s kritikou zásadně nesouhlasí. „Samotný návrh na zavedení pojištění agentur práce vzešel z iniciativy zástupců agentur práce a bylo o něm několikrát diskutováno na tripartitě. V rámci legislativního procesu nebyly k tomuto návrhu zaslány žádné připomínky. Přínosem má být lepší ochrana zaměstnanců, které agentury nabízejí na trhu práce,“ vysvětluje mluvčí resortu Viktorie Plívová. Upozornila rovněž, že již existující agentury, které se k 1. dubnu neprokážou dokladem o sjednané pojistce, přijdou o povolení na zprostředkování zaměstnání. V současnosti se jedná o 1330 agentur práce.
Pojistky neexistují
„Jak si můžeme takovou pojistku sjednat, když není na trhu nikdo, kdo by nám ji nabídl?“ ptá se ale ředitel společnosti Trenkwalder Jan Kozina. Domácí pojišťovny opravdu nejsou v tuto chvíli schopny takový produkt agenturám práce předložit. „Povinnost krýt pojistkou i třetí osoby, tedy klienty agentur, nemá řešení. V tomto případě nelze kalkulovat riziko,“ zdůrazňuje výkonný ředitel České asociace pojišťoven Tomáš Síkora. A souhlasí s ním i zástupci samotných pojišťoven. „Česká pojišťovna tento pojistný produkt ve své nabídce v současnosti nemá, protože nemůže sjednat pojištění plně v souladu s požadavkem zákona o zaměstnanosti. Součástí tohoto typu pojistky je totiž hodnocení bonity klienta, což lze jen u samotných agentur práce. Zákon však ukládá pojistit nejen úpadek agentury práce, ale také úpadek jejích uživatelů. Možný úpadek všech klientů agentur práce není pojišťovna schopna adekvátně zanalyzovat, respektive plnohodnotně ověřit finanční situaci všech těchto podnikatelských subjektů, a splnit tak rozsah striktně požadovaný zákonem,“ vysvětluje mluvčí České pojišťovny Tomáš Zavoral.
Například Kooperativa či ČSOB Pojišťovna rovnou vyloučily, že by vůbec o nabídce takového produktu uvažovaly. A to přestože je ministerstvo práce a sociálních věcí označilo právě za ty pojistitele, kteří jsou schopni uvedenou pojistku agenturám práce nabízet.
Hloupé je, že pojišťovny se ani nemohou inspirovat v zahraničí. „Při jednání se zahraničními zajistiteli v rámci celého evropského prostoru se doposud nepodařilo vzhledem k unikátnosti produktu i segmentu nalézt odpovídající pojistný produkt na zahraničním pojistném trhu,“ potvrzuje Zavoral. Zatím jediná pojišťovna, která se k produktu přihlásila, je dle posledních informací Slavia.
Pojistka přitom nebude levnou záležitostí, větší agentury ročně vyjde na několik milionů korun. Rezlerová se obává, že takto konstruované pojištění bude nakonec tak drahé, že bude pro některé agentury likvidační. „Mohla by nás vyjít na pět až šest milionů korun ročně. Což je vražedné zvláště v takto nízkomaržovém byznyse,“ vypočítává.
Plný pytel chyb
Krytí rizika úpadku třetí strany ale není jediným úskalím dikce čerstvého paragrafu o povinnosti pojistit se. Jak upozorňuje pojišťovna Generali, platná podoba právní úpravy obsahuje řadu nepřesností, a to jak terminologických, tak i v podmínkách pojištění. Například svým charakterem srovnatelné povinné pojištění cestovních kanceláří je definováno daleko detailněji. „Jako jeden ze sporných bodů se jeví stanovení pojistné částky. Je otázkou, zda budou agentury vůbec schopny určit, na jakou částku mají být pojištěny, aby se vyhnuly podpojištění, a jakým způsobem by probíhala aktualizace častých změn v průběhu trvání pojištění,“ vysvětluje mluvčí Generali Jiří Cívka.
Nepřesně je definován termín úpadek, nejasné je rovněž, co se stane, když se po krachu agentury zaregistruje její zaměstnanec u úřadu práce a začne pobírat dávky v nezaměstnanosti. Nový paragraf rovněž koliduje se zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. „Ze zákona totiž náleží pracovníkům tříměsíční plat a zároveň pojišťovny mají v podmínkách, že nemohou vyplatit pojistku, pokud pojištěný již dostal peníze z jiného zdroje, tedy například od úřadu práce,“ vysvětluje ředitelka pojišťovny Atradius Markéta Stržínková.
Nahrané podniky
Licenci resortu práce na zprostředkovávání zaměstnání přitom drží i řada velkých firem. Jde například o ocelárny ArcelorMittal, strojírny Vítkovice, Škoda či Siemens, provozovatele hotelů CPI Hotels nebo třeba ostravský Dopravní podnik. Ti všichni si museli o licenci požádat, aby mohli své zaměstnance přemísťovat mezi sesterskými i mateřskými podniky v rámci jednoho koncernu. „Prozatím není s kým uzavřít pojistku, ale snažíme se najít řešení. Pojišťovny nemají žádnou nabídku, jsou zaskočeny,“ říká mluvčí Škody Transportation Jolana Číhová. Pikantní ovšem je, že tyto podniky by se vlastně musely dvakrát pojistit proti svému bankrotu. Podle názoru odborníků navíc není v možnostech pojišťoven už vůbec holdingům takový produkt nabídnout. „Řada výrobních firem má vytvořen systém, kdy holding umísťuje pracovníky do jednotlivých společností. Takové firmy nikdy nemohou sjednat pojištění, protože vztahy ve skupině společností pojistit nikdy nelze,“ vysvětluje Stržínková. Přes nesmlouvavý postoj ministerstva práce a sociálních věcí ale podniky doufají, že se jim podaří patovou situaci zdárně vyřešit. „Doufáme, že v budoucnu bude zákon upraven tak, aby v případě společností, u kterých nejde o podnikání za účelem zisku, ale o flexibilní využívání zaměstnaneckého potenciálu uvnitř firmy, nebylo toto pojištění potřeba. Svědčí tomu i aktuální návrh novely zákoníku práce k obnovení principu dočasného přidělení zaměstnanců mimo rámec agenturního zaměstnávání,“ zdůrazňuje mluvčí Siemensu Pavel Kaidl.
Stimulace černých jezdců
Rovněž agentury práce i pojišťovny doufají, že se jim podaří dojednat s resortem práce a sociálních věcí nové znění paragrafu tak, aby pojistku bylo možné standardně sjednat. „Návrh na vytvoření pojistky opravdu původně vzešel z asociace personálních agentur. Konstruovali jsme ji ale jinak. Cílem bylo, aby se pročistil trh agentur práce, aby z něj vymizely nesolidní firmy,“ vysvětluje ředitel Trenkwalderu Kozina.
Skutečnost je však jiná. „Rozmnoží se pojistné podvody. Tedy případy, kdy si podnik před krachem cíleně objedná agenturní zaměstnance, a pak za ně nezaplatí. Protože je ale agentura pojištěna proti úpadku klienta, nezaplacené faktury jí uhradí pojišťovna. Agentury vlastně vůbec nebudou muset rozvíjet svou dosavadní obezřetnost, pojišťovna jim zaplatí každou nedobytnou fakturu. A druhý moment je ten, že již dnes řada „agentur“ podniká na černo, jako družstvo, nebo na smlouvu o dílo, čímž obchází zejména platby zdravotního a sociálního pojištění. Bojíme se, že nutnost pořídit si pojistku pod hrozbou odebrání licence jen zvýší počet těchto černých agentur.“
Vzhledem k výroku Ústavního soudu, který zrušil platnost zákona, jenž mimo jiné zavedl i povinnost této pojistky, resort práce jej bude muset nechat projít novým, teď už standardním legislativním procesem. Dotčení doufají, že se podmínky pojistky podaří přeformulovat. „Chtěli jsme přenést zodpovědnost na klienty, kteří si agenturní zaměstnance najímají, a to se vůbec nepovedlo,“ upřesňuje Rezlerová. Vypráví, jak Manpower přišel o devět milionů korun poté, co zkrachoval hranický výrobce televizních obrazovek Philips a rázem byli všichni zaměstnanci bez práce. Philips Manpoweru pochopitelně nezaplatil. Agentura zaměstnance nakonec vyplatila ze svého, pohledávku za hranickým výrobcem ale musela odepsat.
Atradius například navrhuje, aby na ochranu agenturních zaměstnanců před úpadkem firmy stačilo pojištění pohledávek, což je standardní produkt. Riziko úpadku agentury by ze zákona tato pojišťovna vypustila úplně.
S tím se však ministerstvo určitě nespokojí. I když připravuje změnu, trvá na tom, aby se agentury pojišťovaly proti svému krachu. „Změna je navržena v rámci takzvané sociální reformy I, kdy bude jasněji definováno, že agentura práce má povinnost pojistit se proti svému úpadku,“ zdůrazňuje Plívová.
