Když stojí firma před náročným úkolem, na který její vlastní lidé nestačí, může si najmout interim manažera. Ten sice mnohdy stojí i několikanásobek toho, co klasický zaměstnanec na daném postu, má ale jednu zásadní výhodu – splní bojové zadaní a tiše zmizí.
Foto: Profimedia.cz
Říkejme jí třeba Jitka Jiráčková. Skutečné jméno si nepřeje zveřejňovat, protože k její profesi patří i značná míra diskrétnosti. Má titul MBA a za sebou řadu zkušeností na vysokých manažerských postech, především v oblasti řízení lidských zdrojů. V posledních letech působila například jako krizová manažerka v loterijní společnosti či jako viceprezidentka pro řízení lidských zdrojů u mobilního operátora. Pokaždé se zdržela na předem dohodnutou dobu, splnila úkol a společnost opustila. Jitka Jiráčková působí jako takzvaná interim manažerka neboli manažerka na dobu určitou.
Jednoznačná definice interim managementu neexistuje. Manažer na dobu určitou nejčastěji pomáhá s restrukturalizací firmy a zavedením zásadních změn či dočasně zastupuje chybějícího vedoucího pracovníka. Může ale například i krátkodobě převzít obchodní oddělení, aby firmě otevřel přístup na nové trhy. „Shrneme-li to, jedná se o dočasné působení manažera na předem dohodnutou dobu s pevně danými úkoly a cíli. Interim manažer není pouhým konzultantem, ale přímo ve firmě řeší konkrétní situace a zpravidla i vede tým interních zaměstnanců,“ přibližuje Ján Dolejš ze společnosti PP Partners, která mimo jiné nabízí i poradenství v této oblasti.
Podle Luďka Pfeifera, partnera poradenské společnosti M.C.Triton, získávají firmy spolu s interim manažerem také nezaujatý pohled externího člověka, stejně tak jako neotřelé nápady a nové know-how.
Z Nizozemska do Česka
Myšlenka interim managementu se zrodila v 70. letech v Nizozemsku. Jednalo se o reakci na nepružný trh práce. Dlouhé výpovědní lhůty tehdy neumožňovaly nizozemským firmám flexibilně reagovat na měnící se podmínky, proto jich stále více začalo dávat přednost právě manažerům najatým jen na určitý úkol. V 80. letech začaly tento koncept postupně přebírat další země, zejména Velká Británie a Německo. V Česku se trh s interim manažery a jejich zprostředkovateli teprve zabydluje, v době recese ale poptávka tuzemských firem roste. Loni v červenci vzniklo na trhu první profesní sdružení v dané oblasti – Česká asociace interim managementu, která má nyní 17 členů z řad jednotlivých manažerů i zprostředkovatelských a poradenských firem.
Pomoc v krizovém období
Nákupem zkušeného manažera na dobu určitou řeší firmy často nějakou časovou tíseň. Potřebují například rychle obsadit vedoucí pozici a hledání vhodného kandidáta na trhu práce by jim trvalo měsíce. „V jednu chvíli jsme se ocitli v situaci, kdy jeden z našich finančních kontrolorů dostal neodolatelnou pracovní nabídku a rozhodl se společnost narychlo opustit. Jeho kolegyně na stejném postu otěhotněla a ze zdravotních důvodů musela skončit také. Pro chod firmy to představovalo velký problém,“ přibližuje situaci, kdy se rozhodl využít služeb interim manažerů, finanční ředitel likérky Stock Plzeň-Božkov Pavel Mucha.
Dvě vypůjčené posily nastoupily do firmy během měsíce a jejich úkolem bylo vedle každodenního vykonávání povinností finančních kontrolorů také zajistit kontinuitu mezi dvěma odcházejícími zaměstnanci a jejich budoucími nástupci. Interim manažeři se v likérce zdrželi devět měsíců, během kterých mimo jiné vytvořili manuál pro budoucí manažery v daných funkcích a pomáhali nové kontrolory vybrat. Dnes je firma příležitostně dále využívá jako externí poradce.
Třicet tisíc za den
Typický interim manažer je starší 40 let a nabízí zkušenosti z nejvyššího managementu různých firem. Jednou z hlavních výhod, které by měl svému přechodnému zaměstnavateli nabídnout, je to, že je na požadovanou funkci překvalifikovaný, a tudíž ji může začít téměř okamžitě vykonávat na 100 procent. Za jeho kvalifikaci a manažerské dovednosti nejvyšší úrovně firmy pochopitelně zaplatí daleko více, než by daly běžnému vedoucímu daného oddělení. Odměna interim manažerů se totiž může pohybovat i okolo 30 tisíc korun za den práce. „Osobně firmám doporučuji, je-li to jen trochu možné, utajit odměnu interim manažera před interními zaměstnanci. Už sama přítomnost dočasného manažera podle mých zkušeností může v pracovním kolektivu způsobit napětí. Zaměstnanci v Česku ještě nejsou na tento jev příliš zvyklí,“ konstatuje Mucha.
To, že nemá přechodný manažer žádné vazby na kmenové zaměstnance firmy, stejně tak jako fakt, že je jasně stanovena doba, po kterou na postu setrvá, má ale i své výhody. „Interim manažer se zkrátka soustředí na stanovený úkol a nemá pro něho žádný význam budovat si v rámci firmy své království. Klasický manažer často věnuje značnou část svého úsilí tomu, aby se stal pro firmu nepostradatelným, a to ho zdržuje od práce,“ míní Jan Valenta, jednatel společnosti RWE Interní služby, která je součástí energetické skupiny RWE.
Jeho slova potvrzuje i Jitka Jiráčková. „Z pozice interim manažera se nemusím zabývat politikou firmy, nebuduji svou budoucí kariéru ve společnosti,“ říká Jiráčková, která v mezidobí mezi jednotlivými interim zakázkami působí také jako konzultant či kouč. Tuto kombinaci zvolila z toho důvodu, že interim manažer je sice v době zakázky velmi dobře placený, po jejím skončení ale může čekat dlouhé měsíce na další příležitost.
