Ekonomické elity vždy a všude patří k největším konzumentům kulturních statků. Ani karlovarský festival by se bez mecenášů neobešel
Začátek léta patří karlovarskému filmovému festivalu v kalendářích nejen filmových fanoušků, ale i byznysmenů, politiků a několika zainteresovaných redaktorů týdeníku Euro, který je už tradičním jedním z mediálních partnerů této akce. Letos pro začátek přinášíme rozhovor s Markem Ebenem, jednou z nejznámějších tváří MFF Karlovy Vary, a musíme přiznat, že jeho zápal pro festival má své racionální důvody.
Není u nás mnoho kulturních událostí tolik táhnoucích diváky a s tak dlouhou historií a kvetoucí současností. A spojit své jméno s touhle dobrou značkou je jistě marketingově přínosné pro všechny partnery, kterých se už vystřídalo hodně a vždy šlo o spojování úspěšných s úspěšnými. Dávno to není o té často nespravedlivě kritizované státní pomoci prostřednictvím státních a polostátních firem. Dnes dominují peníze privátních sponzorů – a ti dobře vědí, proč je utrácejí zrovna u Bartošky.
A i když je nutné souhlasit s Ebenem v tom, že nejde o akci pro VIP hosty, ale pro ty tisíce batůřkářů, kteří si za 30 korun mohou skočit na světovou premiéru dobrého filmu a potkat přitom na chodníku světovou filmovou celebritu, je to také akce plná setkání obchodníků, průmyslníků, bankéřů a politické elity na nejrůznějších večírcích v barech a na golfových hřištích. To k filmovému festivalu prostě patří jak kyselá okurka k šunkoflekům. Ekonomické elity se prostě řadí vždy a všude k největším konzumentům kulturních statků.
A nakonec ti filmaři taky musejí žít, a z 30korunových vstupenek by si toho fakt moc nekoupili. Kultura prostě potřebuje meobálka cenáše odjakživa a jinak už to nebude. Nehledě na to, že i mezi těmi batůžkáři jsou ti, co zde budou za pár let pendlovat mezi Puppem a Thermalem ve festivalových limuzínách. Minulý ročník probíhala tato setkání občas v poněkud pochmurné atmosféře ovlivněné zásahem policie na Úřadu vlády. Jako by mnohý přemýšlel, kdy si pro něj také přijdou… Letos by to mohlo ve Varech zase pořádně a vesele vřít, protože všichni už pochopili, že to, zda si pro ně přijdou pánové od Šlachty, ovlivnit nelze. Dokonce ani tím, že neprovedete nic špatného. Byznys a politika jsou dnes dosti podobné provozu na dálnici D1. Čas od času se prostě stane, že do vás někdo zezadu drcne nebo potkáte magora v protisměru.
A tak není důvod dobře se nebavit i s vědomím, že – jak je v kraji už dlouho ne zrovna dobrým zvykem – občas poslouchá někdo, koho jsme ke stolu nepozvali.
Je ovšem realitou, že ve Varech se byznys ve skutečnosti takřka neřeší. Jde o společenskou událost a o zábavu, která k životu patří. Zejména pokud je to život v tvrdém pracovním zapřažení a v nikdy nekončícím stresu. A tak i týdeník Euro přeje svým čtenářům, kterých je mezi hosty festivalu vždy opravdu hodně, dobré počasí, spoustu přínosných a zábavných setkání a zážitků a žádného magora v protisměru.
O autorovi| paralp@mf.cz
