Lepší, aby se lidovcům spálilo křidélko, než aby zuhelnatěla vláda
Začíná to být pořádná fraška. Čím hlouběji se Jiří Čunek propadá do bahna své vsetínské korupční kauzy, tím tvrdošíjněji mu důvěřuje vedení lidovců. Autorem podpůrného usnesení z minulého týdne dokonce není nikdo jiný než Čunkův partajní sok, ministr financí Miroslav Kalousek! S vicepremiérem mají nekonečnou trpělivost i jeho koaliční ministerští kolegové, ačkoli policejní vyšetřování trvá už měsíce. A k dovršení absurdity se do už tak dost podivného, pět let starého příběhu náhle namontovaly tři téměř pohádkové postavy podnikatelů Romana Vaškůje, Vlastimila Zubíka a Petra Špiřáka, které patřičně akcelerovaly upadající děj. Kdo by si v této souvislosti nevzpomněl na strýčka Františka Vika, exnovináře Rostislava Roda a paliče Michala Simkaniče z finále bytové kauzy Stanislava Grosse před dvěma roky? Stejně jako se Gross nestačil divit, když ho tíživé milionové směnky pomocí plamene zbavil a zároveň notně zdiskreditoval neznámý hovorný muž, i šéf KDU-ČSL teď tvrdí, že svého snaživého (také mediálně sdílného) kvazizachránce Vaškůje vůbec nezná. Možná zná, možná nezná, to musí prověřit policie. Čunkova aféra však stejně jako tehdy aféra expremiérova dospěla evidentně do bodu, v němž hlavní hrdina - jedno zda padouch, nebo svatoušek - ztrácí vliv na průběh událostí a stává se spíše vlající onucí, bezmocně přihlížející své záhubě. Iniciativy se chápou samozvaní „dobrodinci“ a lobbisté, kteří posunují příběh směrem k oné frašce. Podle principu čím hůře, tím lépe. Jenže kdo je režisérem a jaké má motivy?
O pozadí a o režii Grossova devastujícího skandálu nevíme ani po dvou letech vůbec nic. Premiér byl zlikvidován a nad jeho kauzou se rozhostilo ticho. Pikantní je, že Čunek si stejně jako svého času expremiér nejen vybral pro svou obhajobu zlínskou advokátku Janu Rejžkovou, ale nedávno také začal využívat služeb pražského advokáta Eduarda Bruny, v jehož kanceláři je ve funkci koncipienta zaměstnán právě Gross. I vzhledem k tolika styčným bodům obou politických detektivek můžeme tušit rozuzlení záhadné čunkiády. Vicepremiér bude zřejmě kvůli neúnosné trapnosti situace donucen vzdát se vládního a časem možná i partajního postu. Až pak ukončí práci policie či soud. Možná zazní verdikt vinen, či nevinen (mimochodem, osvobozující rozsudek nad exposlancem ODS Vladimírem Doležalem, podezřelým kvůli osmisettisícovému úplatku, ukázal, že se Čunek nemusí tak moc bát), možná bude věc pro nedostatek důkazů odložena, na Čunkově pádu to však už nic nezmění.
Jenom takto ale konec případu vypadat nesmí, protože obvinění předsedy KDU-ČSL z korupce nese od počátku jasné rysy načasovaného politického atentátu. Může být, že je Čunek opravdu korupčník a zaslouží si trest. Spravedlnost by si však měla najít i osoby, které léta hromadí špínu na politiky, aby ji mohly ve vhodnou chvíli a třeba na něčí pokyn vytahovat na povrch. Vždyť policie se začala pět let starou záležitostí zabývat přesně v době Čunkova vstupu do vysokých funkcí na sklonku loňského roku, a to na základě svědectví exstarostovy sekretářky Marcely Urbanové. Velmi podivnou postavou je i Vaškůj, kontroverzní podnikatel s lehkými topnými oleji, jenž svou schůzku s Urbanovou vysvětluje jako snahu pomoci Čunkovi, ve skutečnosti však vicepremiérovi přitopil pod kotlem. Případ zavražděného Františka Mrázka přitom ukazuje, kolik šíbrů s máslem na hlavě neváhá hrát roli policejních informátorů nebo provokatérů. Ze spisu od počátku unikají informace do médií, a proto je obezřetnost vůči postupu vyšetřování v kauze Čunek na místě.
Něco jiného však je vicepremiérova politická odpovědnost. A tu Čunek za výbušné, ba čím dále výbušnější dědictví po svém vsetínském starostování nepochybně nese. Nemá-li soudnost a drží-li se zuby nehty svých křesel, mělo by mít rozum lidovecké vedení nebo premiér Mirek Topolánek a co nejdříve ho odvolat. Beztak už je Čunek za politickým zenitem, protože veřejnost mu jeho rozpačitou neobratnost v kauze nezapomene. Stranu i koalici potáhne v budoucnu jen ke dnu. Nejlogičtější řešení, doporučit mu v duchu dávného příběhu Máří Magdaleny „jdi z vlády a nekomplikuj všem situaci více“, je však zároveň to nejsložitější. U křesťanských demokratů by Čunkův pád znamenal porušení dnešní rovnováhy mezi názorovými křídly a satisfakci Kalouska a v turbulenci by se mohla ocitnout i křehká pravozelená koalice.
Přesto je pro vládu pořád lepší obětovat rozdmýchanému vsetínskému ohni jedno spálené křidélko než se nechat na rožni upéct společně s lidoveckým předsedou.
