Hrdina Simmelova románu „Hurá, ještě žijeme“ Jakub Forman je vojákem wehrmachtu, který se vrací z ruské fronty do poválečného Německa. Nesnáší nacisty a myslí si, že už ztratili v zemi moc. Ale kdež, jsou pořád všude. A trápí Formana, kudy chodí. Nejhorší z nich je jakýsi pan Herresheim, kdysi zarytý nacista, nyní demokratický úředník.
Jejich vzájemný souboj je jedním z leitmotivů knihy.
Forman podá žádost na hospodářskou správu, zamítne mu ji pan Herresheim. Nevyhoví mu ministerstvo dopravy? Samozřejmě, sedí tam pan Herresheim. Románovému hrdinovi nezbývá, než po každém prohraném kole zápasu zatnout ruku v pěst a zvolat: „Však já ti jednou ukážu, Herresheime!“ V postkomunistickém Česku by se musel Jakub Forman cítit ještě hůře. Disent nebyl v roce 1989 připraven převzít moc, která ležela na ulici, tak ji zvedli opět komunisté, nyní převlečení za demokratické úředníky a manažery. Jsou všude a řada z nich se ani neobtěžovala zahodit svoji stranickou průkazku.
Tak by tu Forman neviděl jen překabátěnce, jako v poválečném Německu, ale také něco unikátního. Komunisty, kteří se stále veřejně hlásí k ideologii a přitom podnikají jako diví. KSČM má v současnosti ve svých řadách dva tisíce byznysmenů. Ti na víkendových sjezdech hlásají své teze o vykořisťovatelském kapitalismu a v pondělí jdou dřít kůži ze svých zaměstnanců. Je to něco, jako kdyby kněz šel po nedělním celebrování mše v kostele vzývat satana. „Pracujeme pro blaho celku, nejde nám o zisk,“ tvrdí předseda stranické sekce pro drobné a střední podnikání Zdeněk Kubínek a ani se u toho nestydí. Před listopadem určitě kázal proti kulakům a kapitalistům, teď mu podnikání nevadí. A stejně tak řadě jeho soudruhů, kteří jsou důkazem, že marxisticko-leninská ideologie je mrtvá. Její pohrobci ale nikoli. Dnešní Herresheim se klidně směje Jakubovi Formanovi od ředitelského stolu své firmy, na prsou rudou hvězdu, na vizitce nápis byznysmen.
