Lobbing je v českém prostředí považován za nečistou činnost a je velmi často spojován s korupcí. Na rozdíl od české reality je lobbing v Bruselu standardní záležitostí a mašinérie Evropské unie by bez něj snad již ani nemohla fungovat. O tom svědčí i počet lobbistů v Bruselu, který jde do tisíců. Tvrzení, že každý úředník evropských institucí má svého lobbistu, určitě není daleko od pravdy.
Lobbingu se v Bruselu věnují nejen zástupy firemních právníků a poradců, ale také řada neziskových organizací a další subjektů. V Bruselu mají kanceláře jak velké firmy, jako jsou Toyota, McDonald´s nebo Deutsche Telekom, tak i evropské regiony, neziskové organizace různého zaměření, církve, i množství celoevropských oborových asociací od chemického průmyslu až po kominíky nebo dentisty. V Bruselu jsou zastoupeny i některé americké federální státy, například Illinois či Ohio, což jen potvrzuje důležitost Bruselu jako rozhodovacího centra. K tomu je samozřejmě nutné přičíst diplomatická zastoupení členských zemí Evropské unie a třetích zemích, která v Bruselu působí jako lobbistické organizace za zájmy národních států.
Styky s lobbisty.
Rostoucí počet lobbistů v Bruselu vyvolal potřebu stanovení určitých pravidel hry, na jejichž základě by probíhal jejich styk s úředníky evropských institucí. Původní snahy o regulaci evropského lobbingu se datují do první poloviny devadesátých let, kdy si Evropská komise a Evropský parlament uvědomily potřebu reagovat na tento trend. Komise vydala na sklonku roku 1992 sdělení, ve kterém definovala svůj vztah k zájmovým skupinám, jak pojmenovala širokou řadu evropských, národních a mezinárodních asociací, právní firmy, konzultanty, zástupce místních a regionálních autorit … Komise jako iniciátor unijní legislativy uznala důležitost těchto zájmových skupin a zároveň definovala svůj vztah k nim, který je založený na otevřenosti, transparentnosti a rovném zacházení s jednotlivými skupinami. Jedním z praktických kroků ke kultivaci prostředí a lepší orientaci v množství organizací lobbujících v Bruselu bylo vytvoření databáze zájmových skupin, která je volně dostupná na internetu a najdeme v ní jak zástupce firemního, tak i neziskového sektoru. Současný přístup Evropské komise je založen na samoregulaci lobbingu, komise nic nepředepisuje, ale podporuje aktivity směřující k vytváření pravidel chování profesních asociací (Codes of Conduct). Další instituce si stanovují pravidla pro styk s lobbisty samy. Evropský parlament tak například spravuje registr akreditovaných lobbistů, do kterého se musí zapsat každý lobbista, který chce získat průkazku opravňující ke vstupu do budovy parlamentu.
Nová koalice.
Loňský rok byl z pohledu personálních změn v evropských institucích velmi intenzivní. Nejen, že se v červnu konaly volby do Evropského parlamentu, ale koncem roku také nastoupila nová sestava komisařů a vzhledem k rozšíření Evropské unie nastaly personální změny a byla reorganizována téměř všechna generální ředitelství komise. To dalo podnět i k novému pohledu na regulaci lobbingu. Pravidla regulující evropský lobbing, jsou již více než deset let stará a je potřeba je oprášit a podívat se, zda odpovídají dnešní realitě. Startovním impulsem k tomu byl dopis padesáti neziskových organizací, adresovaný prezidentu Evropské komise, který požadoval zpřísnění požadavků na transparentnost pro lobbisty-profesionály. Odpovědí Evropské komise bylo zahájení iniciativy za větší transparentnost a přísnější etická pravidla spuštěné letos v březnu. Na straně Evropské komise je tahounem Estonec Siim Kallas, který v rámci kolegia komisařů zodpovídá za administrativní záležitosti, audit a boj s podvody. Své plány na změny současného systému by měl představit do konce roku v Zelené knize, která bude podkladem pro další diskusi.
Původní dopisová iniciativa neziskových organizací dostala v červenci nový podnět. Vznikla nová koalice neziskových organizací pod názvem ALTER-EU (Aliance pro transparentnost lobbingu a etickou regulaci). Aliance má ve svém programu tři požadavky. Nejdůležitějším a také asi i nejvíce kontroverzním je zavedení povinného systému registrace a průběžných zpráv o činnosti pro všechny lobbisty s ročním rozpočtem nad přibližně 600 tisíc korun.
Kodex chování.
Dalším požadavkem je novelizace kodexu chování pro úředníky Evropské komise. Ten by měl nově obsahovat povinnost vedení záznamů o formálních i neformálních schůzkách a korespondenci s lobbisty a také prodloužení doby, po kterou odcházející úředníci nemohou pracovat pro lobbistické skupiny a firmy. Samozřejmostí je, že všechny výše uvedené informace by měly být veřejně přístupné v přehledných on-line databázích. Třetím požadavkem je ukončení případů privilegovaného přístupu firemních lobbistů k úředníkům Evropské komise iniciovaných komisí samou.
Požadavky ALTER-EU vyvolaly různorodé reakce. Výkonný ředitel European Center for Public Affairs na univerzitě v britském hrabství Surrey Tom Spencer říká, že by se požadavky neměly týkat jen firemních lobbistů, ale i dalších lobbistických skupin. V tom je zajedno s hlavní osobou stojící za kampaní ALTER-EU, šéfem bruselské kanceláře ekologické organizace Friends of the Earth Paulem de Clerckem. O tom, jak bude vypadat regulace lobbingu v Bruselu, se bude rozhodovat v průběhu podzimu a příští rok.
Diskuse o regulaci lobbingu v Bruselu by se měla odrazit i v české realitě, a to v současné debatě o zákonu o střetu zájmů. Je totiž potřeba vždy vnímat obě strany vztahu lobbista-lobbovaný, protože obě mají svá práva a povinnosti. Aspoň v etické rovině, když ne psané v zákoně či vyhlášce.
