Byla jsem nejkrásnější ženou v 17 zemích, takže si užívám, když jsem teď konečně ošklivá, říkávala k stáru nejslavnější groupie světa Anita Pallenbergová
Groupie je slovo, které v souvislosti s Anitou (25. ledna 1944 - 13. června 2017) používali novináři, členové Rolling Stones jí tak neříkali.
Pallenbergová koneckonců nazpívala doprovodné vokály k Sympathy for the Devil a Mick Jagger přemixoval několik písní z Beggars Banquet, k nimž měla výhrady. Dlouho byl podceňován haló efekt, který vyvolal její příchod na scénu v polovině 60. let: „Věděla všechno na světě a uměla to říci v pěti jazycích. Padaly mi zní kalhoty,“ napsal Keith Richards v autobiografii Life.
Pallenbergová vyrostla v Římě, ale chodila do německojazyčné školy a mládí prožila v New Yorku (účinkovala nahá v divadelních představeních) a jako členka doprovodu Andyho Warhola. V roce 1965 se v Paříži vetřela do pokoje k zakladateli a původnímu vedoucímu kapely Brianu Jonesovi s pytlíkem hašiše a zůstali spolu dva roky. Když šílený génius v roce 1967 začal definitivně přicházet o rozum a rozdával přitom facky na všechny strany, odvezl si po jedné násilné scéně múzu k sobě domů Keith Richards a zůstali spolu 12 let.
Masožravý úsměv
Fotogenická modelka na konci 60. let ohromila skoro každého. Osobní asistent skupiny Jo Bergman říkal, že „Rolling Stones, to jsou hlavně Brian, Mick, Keith a Anita“. Jaggerova přítelkyně Marianne Faithfullová tvrdila, že v přítomnosti Anity se všechny ostatní ženy jaksi svcrkly: „Ten její masožravě rozzubený úsměv vymazal každého z povrchu zemského. Její mluvou bylo hipsterské dada v bláznivém italsko-germánskocockneyovském slangu. Větná skladba se jí rozpadala do surreálných fragmentů.“
Pallenbergová činila to, č ím se v 60. letech zabývaly múzy. Modelku, herečku (účinkovala v Candy s Marlonem Brandem či v Barbarelle s Jaggerem), designérku (Keith jí kradl šaty ze skříně a vytvářel tak „aristokratickou“ image skupiny, po níž se pak opičil zbytek planety) a j e j ím největším koníčkem byla černá magie.
S Richardsem byli oba závislí na heroinu a v roce 1977 skončili na detoxu.
Keith se ze závislosti dostal asi za měsíc, Anitě to trvalo přes deset let.
Ten popík mě přestal zajímat
Coby rodiče malých dětí (Marlona a Angely) vychovaných hlavně po hotelech Marlon se učil matematiku podle knoflíků ve výtahu“ v roce 1979 obývali dům v New Yorku, když se vjejich manželské posteli střelil do hlavy jistý Scott Cantrell, teprve 17letý mladík a příležitostný Anitin milenec. To bylo trochu moc už i na Richardse, jenž svazek vzápětí rozpustil, byť s Anitou zůstali do konce života přáteli. Múza ale beztak neměla pro produkci Stonů od 80. let dobré slovo (,ten jejich popík mě přestal zajímat“) a po desetiletém zápase s drogami a alkoholem nečekaně absolvovala čtyřleté denní studium návrhářství.
Ovšem jen proto, aby se mu už nikdy v životě nevěnovala. „Svět módy mě nezajímá.
Jsem tak trochu vagabund, řekla v roce 2008 Guardianu. Tehdy jí bylo 60 let, chodila o holi a vypadala na osmdesát, duší však zůstávala dítětem: „Drogy vás udržují v dětství, zastaví se emoční růst, takže po jejich vysazení je vám zase sedmnáct“ Dožila v bytě plném nábytku a artefaktů z konce 60. let. Ochraptělým hlasem od věčného kouření a se stále patrným německým přízvukem vyprávěla návštěvám, jaké to bylo, být múzou všech Rolling Stones.
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz