Firemní řízení
I kdybychom předpokládali, že se Slunce točí kolem Země, na vlastním pohybu obou těles by to nic nezměnilo. Sociální vědy - a k nim patří i věda o řízení - se však od exaktních věd odlišují: Slunci a Zemi je lhostejné, co se o jejich pohybu předpokládá, ale řídící pracovníci (a nejen oni) mají sklon chovat se tak, aby to předpokladům odpovídalo. O těchto předpokladech, které se mohou či nemusí v životě splnit, hovoří kniha*), jež se nedávno objevila na anglosaském trhu.
Jejím autorem je Peter F. Drucker, který se narodil ve Vídni před devadesáti lety. Přes žurnalistiku a Velkou Británii se těsně před druhou světovou válkou dostal do Spojených států, kde se svými aktivitami v bankovním a pojišťovacím sektoru vypracoval na poradce pro řízení a nakonec se prosadil také v akademickém světě. Stojí za ním řada publikací a knih, a to nejen zaměřených na firemní řízení, ale také na prognózování vývoje politické, hospodářské a sociální sféry. Navzdory titulu jeho poslední kniha zapadá víc do této oblasti než do přímého sektoru řízení. Nezaměřuje se totiž na řídící praxi, ale na myšlení těch, kteří jako manažeři budou chtít v příštím století, jež nastane už za necelý rok, uspět.
Jedenadvacáté století bude dobou ohromných proměn nejen v ekonomice. Jestliže se všechny změny dosud braly tak trochu jako daně a smrt - nelze jim uniknout, ale každý se musí snažit je pokud možno oddálit - pak podle autora nyní bude schopna uspět jen ta organizace (potažmo její manažeři), která pochopí, že změna se stane normou. Tudíž už nebude výhodné, žádoucí, a dokonce ani možné změnu oddalovat. Protože ji ale nelze řídit, vyhraje ten, kdo se stane jejím lídrem. Lídr změny je ten, kdo ji chápe jako šanci.
K jejímu pochopení jako výzvy či příležitosti se pak druží už praktické problémy: který sektor opustit, kterou výrobu uzavřít, který způsob řízení dát do starého železa. A také samozřejmě jak. Přitom především velké organizace a společnosti (a společnost jako celek) nemohou zapomínat na principy kontinuity. Imperativem se pak stává vyvážení změny na jedné misce vah a kontinuity na straně druhé, což si zase vyžaduje dokonalé a spolehlivé informace.
Informační revoluce už bezpochyby probíhá, ale Peter Drucker je přesvědčen, že ji čeká ještě kvalitativní posun: posune se význam informací, a to jak pro organizace, tak pro jednotlivce. Jaké informace společnost, systém, organizace a její úspěšný manažer potřebují? K čemu mají sloužit? Jak se pozná důležitá informace v moři všech ostatních?
Manažeři dvacátého století mají jednu velkou zásluhu: především díky jim se produktivita manuálních pracovníků zvýšila na padesátinásobek. V nastávajícím století by se měli manažeři postarat o to, aby srovnatelně stoupla produktivita duševních pracovníků. Jestliže totiž nejcennějším aktivem firmy v dvacátém století bylo výrobní zařízení, pak nyní firma z každé oblasti - ať jde o univerzitu, nemocnici nebo továrnu na obráběcí stroje - si bude muset nejvíc cenit duševních pracovníků a jejich produktivity.
Zatím se toho o produktivitě duševních pracovníků moc neví, prohlašuje autor, a dokonce tvrdí, že z tohoto hlediska jsme na tom v roce 2000 zhruba stejně, jako jsme byli v roce 1900 u produkti vity dělníků. A tak manažer, který chce zítra uspět, si už dnes musí klást otázky: Jaký bude úkol duševních pracovníků? Jak je řídit, když duševní pracovník musí mít autonomii? Jak duševní pracovník může zvládnout to, aby se sám soustavně učil a přitom sám soustavně učil jiné? A konečně produktivita duševního pracovníka není jen věcí kvantity, ale také - anebo v prvé řadě - kvality. Ekonomická teorie a koneckonců také praxe byznysu zařazuje manuální sílu do tabulky nákladů. Pokud ovšem má být produktivní duševní pracovník, pak by pro něj mělo být vyhrazeno místo v tabulce aktiv. Náklady je třeba řídit a snižovat, aktiva se musí rozrůstat. To je alfou a omegou úspěchu. Tudíž snad největší výzvou pro manažery budoucího století je produktivita duševních pracovníků, konstatuje Peter Drucker, považovaný za guru americké ekonomické literatury.
Druckerova poslední kniha není až tak objevná, co se týče faktů, ale je objevná v jejich interpretaci. Nutí k přemýšlení: Je možné, že řízení bude mít jinou podobu než dnes? Je možné, že většina pracovníků bude řídit sama sebe a řízení bude spočívat hlavně v koordinaci samostatných řízení? Je možné, že každá organizace už při svém vzniku nese zárodky nejen změn, ale také budoucího úpadku a konce? Je možné, že obecný model „správné organizace nebude už nikdy platit?
Tok autorových úvah místy trochu zdržují historická ohlédnutí, která sice může čtenář vynechat, ale možná, že by se tak sám o něco ochudil: o pochopení toho, jak zásadně bude svět v příštím století jiný, než býval, i když ani ten starý nebyl vůbec rigidní a podléhal rovněž změnám a vývoji. Drucker nedává návod řediteli strojírenské továrny, jak má od zítřka úspěšně řídit svůj tým. Ale jde-li o ředitele dobrého, přiměje ho k zamyšlení, což je první vykročení do příštího století.
Knížka je psána tak, jak je v anglosaské literatuře (včetně odborné) zvykem: čtivě, přehledně, bez složitých formulací a přemíry cizích slov, kterými někdy někteří autoři „zdobí českou odbornou (ekonomickou zvláště) literaturu. Možná proto, aby ukryli nedostatek myšlenek, což Peteru F. Druckerovi vyčítat bezpochyby nelze.
*) Drucker, Peter F.: Management Challenges for the 21st Century, Butterwort Heinemann, Offord 1999. Cena: 17,99 GBP, 205 stran.
