(EURO 43/2005)
Společně s nálezem ÚOHS, že tři velké české banky nevytvořily poplatkový kartel a neporušily soutěžní právo, prý padla překážka aktivní účasti vyšetřovaných bank v jednání s MFČR o regulaci trhu finančních služeb. To je nepřesná interpretace pozice, kterou ČSOB k pokusům MFČR vstoupit do regulace bankovního podnikání od počátku konzistentně zastává.
Soutěžní právo v evropském pojetí neumožňuje soutěžitelům, aby společně probírali otázky obchodní politiky, formulovali principy vztahů k zákazníkům či parametry produktů a dojednávali formu společného postupu. Je lhostejno, zda se k tomu sejdou na půdě profesní asociace či ministerstva financí. ČSOB proto některé otázky diskutuje s MFČR odděleně, bez přítomnosti jiných soutěžitelů, a nevidí možnost, jak se banky mohou bez porušení zákona shodnout na „sektorovému ujednání“. Stavební spořitelny mají živou zkušenost s penalizací ze strany ÚOHS za sestavování společných sektorových výkazů, které po nich MFČR vyžadovalo.
ČSOB se nebrání větší transparentnosti trhu. Výrazem je i položkový ceník, obvyklý v Česku, oproti „službám zdarma“ v cenících jinde v Evropě, za něž si ovšem banky ukrojí skrytou kompenzaci od klienta jinde. Je tomu tak v Belgii, Francii i Rakousku. Mluvme o tom, zda to takhle v ČR teď chceme. ČSOB neuhýbá a neuhne ani před takovými konkurenčními střety.
Neodmítáme se podílet na zvyšování „finanční gramotnosti“ veřejnosti, na kterou státní školství a spotřebitelské organizace dosud rezignovaly. I proto považujeme za důležité opakovat, že každá regulace nabídky, cen a podmínek podvazuje konkurenci z definice samé. Snižuje pružnost sektoru v inovacích, ale také (možná především) v cenách. Bezesporu vždy přináší soutěžitelům dodatečné náklady. Velcí hráči takové náklady snadněji vstřebávají do výsledovky než hráči s menším rozsahem operací. V důsledku toho jsou pak ti menší více vytlačováni z trhu a konkurence podvazována. Činit toto a volat po zvýšení konkurence je slučitelné jako oheň a voda.
Považuje-li ministerstvo sektorově specifickou normu omezující finanční služby za evropský směr podpory konkurence, těžko mu bránit, aby projevilo svou ambici. Pokud bychom si v ČSOB měli vybrat ze dvou špatných řešení, zákonnou úpravu či odvětvovou samoregulaci, volili bychom zákon. U něj se přece jen lze dovolávat selského rozumu zákonodárců a objektivity Ústavního soudu. Pro konkurenční boj má zákon přece jen výhodu stejné závaznosti a zátěže pro všechny, dodržování je mezi soutěžiteli vynutitelné a spory z něj řešitelné soudem.
V ČSOB nejsme a nechceme být „price-braker“. Pod značkou Poštovní spořitelna jsme prokazatelně nejlevnější na trhu. Ceny v soukromém sektoru však tam, kde neexistuje monopol, stát regulovat nemá a nesmí. Jeho rolí je vytvářet kvalitní prostředí, daňové a jiné motivace, aby ekonomická aktivita, iniciativa lidí rostla, produktivita stoupala a země a národ bohatl. Ceny pak začnou klesat relativně i absolutně.
Pak zřejmě ubude i diskusí nad výší rizikové prémie z investice v České republice, cena kapitálu nebude začínat až za hranicí patnácti procent, ale třeba už na devíti procentech A dříve se dostaneme k situaci, kdy ekonomické podmínky ČR budou srovnatelné s Belgií, Francií či Rakouskem. Pak může nastoupit i srovnávání relativních cen finančních služeb.
Milan Tománek, výkonný ředitel,
Komunikace a vztahy k investorům ČSOB
