Andrej Babiš míří za svým cílem: stát se neomezeným vládcem ve straně i vládě. Vše si přitom nechá schválit. Straníky i voliči
novotnyj@mf.cz Prohnilý systém tradičních stran a politiků se konečně otřásá v základech. Tento korupční režim, který snad nejlépe představuje sněmovní žvanírna, musí nahradit režim zcela nový. Bude úspornější, efektivnější, jednodušší… Make Czech Republic Great Again!
Divák nedávného sněmu ANO mohl z těchto frází snadno nabýt pocitu, že se blýská na světlé zítřky. A že česká demokracie konečně dosáhla své ideální podoby. Delegáti si totiž sami v naprostém poklidu demokraticky odhlasovali omezení svých vlastních práv tvořit kandidátky hnutí do voleb. Všechnu moc předali do rukou předsedy, který v nich může napříště podle své libovůle škrtat, měnit nebo dopisovat jména.
Zcela demokraticky (93 procenty) zvolený předseda Andrej Babiš navrhl podobně „novorežimní“ opatření i na celostátní úrovni: snížení počtu zákonodárců o dvě třetiny (konec tradičních politiků), omezení obhajoby jejich mandátu (konec korupčního režimu), ochromení Senátu (konec žvanírny). Ideální svět.
My všichni si ho patrně odhlasujeme ve volbách (podle posledních průzkumů minimálně 30 procenty). Zcela demokraticky. V naprostém poklidu si sami omezíme zákonodárnou moc, která nás má primárně zastupovat, ato ve prospěch moci exekutivní, která řídí stát. Napříště už stát v novém režimu.
Poslední spravedlivý AB
Pokud by prošel Babišův sen o zmenšení parlamentu, pouhých 30 procent by mu zřejmě stačilo na obsazení nadpolovičního počtu křesel. Šéf ANO se nikdy netajil tím, že jeho cílem je většinový systém s vládou jedné strany. Bez zbytečných řečí, s rychlými zákony a poslušnými ministry.
Od roku 1989 jde nepochybně o nejzávažnější pokus o nastolení autokratického režimu v Česku a omezení místní těžce budované liberální demokracie. Lidé z nejbližšího okolí Andreje Babiše ujišťují, že šéfovým jediným cílem je „páchat dobro“ a že se sám cítí jako „posledníspravedlivý“.
Pražská kavárna v sekretariátu ANO prý nedovolí, aby se z něj stal nějaký diktátor. Proč mu ale teď titíž lidé, kteří sami sebe považují za liberály, pomáhají prosazovat program útočící přímo na základy dělby moci v právním státě? Je zřejmé, že poradci a pobočníci „šéfa“ vjeho touze po co největší koncentraci moci nezastaví. Možná už je dokonce pozdě. Spor o to, jestli máme mít progresivní, nebo rovnou daň, je ve světle této navrhované ústavní revoluce směšně malicherný.
Vstříc světlým zítřkům
Andrej Babiš na sněmu opět prosil před kamerami delegáty, aby se ho nebáli kritizovat. Jenže jak se ktomu může někdo odhodlat, když má v živé paměti, jak Babiš prostřednictvím své pravé ruky Jaroslava Faltýnka nekompromisně likviduje jakékoli vážnější projevy nesouhlasu s centrální linií hnutí.
Bylo to vidět na případu bývalé poslankyně ANO Kristýny Zelienkové, která nakonec kvůli odlišným názorům na zahraniční politiku i na autokratické řízení hnutí musela poslanecký klub ANO opustit. Bylo to patrné i na případu olomouckého hejtmana Oto Košty, který nemohl řídit kraj podle svého, a když se nepodřídil rozkazu z Prahy, byl odvolán. V hnutí ANO lze kritizovat jen jednou.
„A proto v tomto smyslu budujeme nový režim. Neodmítáme základní principy liberalismu, jako je svoboda, ale neděláme z nich hlavní prvek naší nové státní organizace.
Máme jiný, speciální, národní přístup,“ slova maďarského premiéra Viktora Orbána o novém režimu jsou tři roky stará.
V Budapešti už mají světlé zítřky. Tuhle ztrátu brzy doženeme. •
