Náhrada ropy je možná jen za cenu velkých ekologických a ekonomických ztrát
Na začátku května Poslanecká sněmovna svým souhlasem posvětila start nového a velkého byznysu - biopaliv. Zákon ještě musí schválit Senát a podepsat prezident a od září se do pohonných hmot začnou přimíchávat dvě procenta biologického aditiva (metylester z řepky olejné do nafty a biolíh do benzinu). Od ledna 2009 se tento podíl má zvýšit na 4,5 a o rok později až na 5,75 procenta. V současnosti se biopaliva u nás podílí na spotřebě asi z 0,2 a v sousedním Německu přibližně z 3,5 procenta.
Příspěvek do diskuse.
Užití biopaliv prosazují vlády (obecně celá západní Evropa a Severní Amerika) i ekologické organizace a považují je za krok správným směrem. Jejich zavádění má být v mnoha směrech zázračným lékem, který sníží závislost na ropě, podpoří zemědělce a v neposlední řadě pomůže v boji proti globálnímu oteplování. Bohužel v Česku polemika o kladech a záporech biopaliv příliš neproběhla a celá diskuse se převážně stáčela na to, jak podporovat, či nepodporovat výrobce biopaliv. Alespoň dodatečně se proto pokusím přispět k diskusi, ať víme, do čeho jdeme.
Menší závislost.
Ropné krize v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století daly celosvětové ekonomice tvrdou lekci v tom, že vysoká závislost na ropě je velkou slabinou vzhledem ke zdrojům této energetické suroviny. Řada států se vydala cestou úspor. Brazílie se rozhodla nahradit ropu vlastní surovinou - etanolem vyrobeným z cukrové třtiny. V současnosti podíl biopaliv v Brazílii dosahuje necelých 17 procent a z hlediska celkové energetické bilance připadá na biomasu a biopaliva asi 27 procent. Tyto výsledky v kombinaci s rostoucí cenou ropy učinily z „brazilské cesty“ inspiraci pro řadu zemí. Ty včetně USA a EU uzavírají s Brazílií strategická partnerství. Švédsko před dvěma roky vyhlásilo ambiciózní cíl, že se do roku 2020 stane plně nezávislým na ropě. EU plánuje do roku 2020 zvýšit podíl ekopaliv až na čtrnáct procent.
Smíšený účinek.
Z hlediska snižování závislosti na ropě je vliv paliv vyráběných ze zemědělských plodin jednoznačný. Dováženou ropu nahrazuje biolíh produkovaný ze třtiny, sóji, kukuřice nebo řepky. Zaměříme-li se však na ekologické aspekty, ekonomickou výhodnost a dopady na zemědělství, výhodnost konceptu biopaliv dostává velké trhliny a celkový výsledek je minimálně smíšený.
Za prvé biopaliva nejsou obecně uhlíkově neutrální. Zastánci biopaliv argumentují, že skleníkové plyny vzniklé spalováním biopaliv jsou menší než v případě fosilních paliv, protože jsou vyrovnány procesem fotosyntézy během pěstování. Když však připočteme energii spotřebovanou pro výrobu hnojiv, skladování, transport a zpracování v rafineriích, mohou biopaliva nakonec být horší než fosilní paliva a výrazně přispívat k produkci oxidu uhličitého.
Dva negativní příklady.
Učebnicový příklad letos řešili v Nizozemsku, kde vláda podporovala užití palmového oleje v automobilech. Palmy nejenže během růstu zpracovávají oxid uhličitý, ale jejich olej je „energetický koncentrát“, který se snadno převáží. Na první pohled tedy ideální náhražka ropy. Dodatečně však vyšlo najevo, že v Indonésii pro palmové plantáže vysoušejí bažiny, přičemž se rozkládá a spaluje rašelina z bažin, a tedy i uvolňuje velké množství oxidu uhličitého. Užití jedné tuny palmového oleje místo ropy tedy sice sníží emise oxidu uhličitého o tři tuny, ale během produkce se ho do ovzduší uvolní 33 tun. Nizozemská vláda proto dotační program na dovoz palmového oleje ukončila.
Dalším ekologickým rozměrem je nezvratné ničení deštných pralesů v Brazílii a jihovýchodní Asii. Ty nahrazuje monokultura cukrové třtiny či sójových bobů. Vypalováním deštných pralesů se nejen ztrácí nenahraditelný prvek flóry a fauny, ale oslabuje se i globální schopnost absorbovat oxid uhličitý. Minimálně kvůli tomu se biopaliva stávají ekologicky výrazně spornou aktivitou.
Záporná energetická bilance.
Vedle ekologie zůstává otázkou i ekonomická výhodnost. Energetická bilance biopaliv (výstupy-vstupy) je v řadě případů záporná - to znamená, že se více energie vynaloží na pěstování, zpracování a dopravu biopaliva, než se získá jeho spálením. Tento stav samozřejmě lze udržovat pouze tak dlouho, dokud je možné deficit dotovat jinou produktivní energií.
Evropská komise vyčíslila, že pěstovat rostliny na alkohol se v EU vyplácí až od momentu, kdy cena ropy přesáhne 90 dolarů za barel. Aktuální cena ropy se pohybuje kolem 65 dolarů za barel. Nadějí mají být biopaliva druhé generace, jejichž ekonomická efektivnost bude podstatně vyšší. To je však hudba vzdálené budoucnosti, protože tyto technologie jsou teprve ve vývoji.
Největší část biopaliv se získává z oblastí, kde je jejich pěstování ekonomičtější. I díky tomu 50 procent produkce energetických plodin v Brazílii směřuje na export a na druhé straně Evropa velkou část svých biopaliv dováží (Švédsko až dvě třetiny).
Vyšší cena potravin.
Fenomén biopaliv se projevuje i mimo energetický sektor, nejvíce asi v potravinách. Produkce potravin se stává relativně méně výhodnou a nejúrodnější plochy se využívají na pěstování energetických plodin, které jsou navíc i dotovány. Výsledkem je nejen rostoucí hodnota energetických plodin (kukuřice, sójové boby) kvůli zvyšující se poptávce, ale i vyšší ceny potravin v důsledku menší osevní plochy. Například letos jsou ve Spojených státech nejmenší osevní plochy ječmene od roku 1866, tedy od konce občanské války, a naopak „energetická“ kukuřice se pěstuje na rekordní ploše.
Lze zaznamenat rostoucí sociální pnutí uvnitř společností v chudších zemích. Cena kukuřice kvůli využívaní plodiny pro výrobu etanolu za poslední dva roky vyskočila téměř dvojnásobně. Jídelníček chudších obyvatel Střední Ameriky, především v Mexiku, je však výrazně postaven na kukuřici. Růst ceny tak na ně logicky má tvrdý dopad.
Důsledky pro ČR.
A co všechno bude znamenat zavedení biopaliv v ČR? Pohonné hmoty jsou levnější než přidávaná biosložka, a proto bude konečná cena pohonných hmot o několik desetníků vyšší. Vzhledem k volatilitě cen pohonných hmot však tento vliv bude minimální. Také technické dopady budou zanedbatelné, protože podíl biopaliv bude do pěti procent. Po velkém boji se nakonec rozhodlo, že výrobci ani prodejci nebudou mít žádnou daňovou výhodu. Zemědělci pěstující energetické plodiny pro biopaliva však mají nárok na zvláštní dotaci 45 eur na hektar.
Existují zatím velké obavy, zda se biopaliva kvůli daňovým únikům nestanou podobným případem jako lehké topné oleje. Biolíh se kromě přimíchávání do pohonných hmot dá využít i na výrobu alkoholických nápojů. Spotřební daň je však rozdílná a hrozí, že místo benzinu bude biolíh končit v nelegálních lihovinách. Varováním může být, že se biolíh stal kriminální kauzou už dva roky před rozjezdem projektu, neboť lobbistické skupiny se pomocí úplatků snažily zajistit exkluzivitu pro výrobu a odbyt biolihu.
Nutnost technologické změny.
Celkové vyznění biopaliv je velmi smíšené. Původní myšlenka, že lze snížit závislost na ropě a zachovat se ekologicky, se postupně zvrhává v systém, který přestává být k přírodě šetrný a vede k bezohledné devastaci deštných pralesů. Také úvahy o podpoře drobného zemědělství se míjejí účinkem, protože zatím na tomto systému profitují hlavně velkopěstitelé a velkovýrobci. Když se odečtou dotace a daňové výhody, jsou biopaliva ekonomicky obvykle ztrátová. Na váze tak získávají hlasy, že hlavním důvodem biopaliv je najít nový argument pro vyšší dotace do zemědělství. I bez dotací se biopaliva mohou stát jednou z alternativ, jak snížit závislost na ropě. Bez technologické změny však bude účinek biopaliv pravděpodobně podstatně nižší, než jsou stanovené politické cíle. Jestliže se ale v blízké budoucnosti budeme snažit pomocí biopaliv výrazně nahradit ropu, stane se tak jedině za cenu velkých ekonomických a ekologických ztrát.