Co mají společného premiér Andrej Babiš, realitní byznysmen Radovan Vítek, finančník Pavel Tykač, rodina Kinských dal Borgo či potomek Schwarzenbergů Jan? Jistě to není společná výchova, ba ani společný pohled na svět, ale obrovská záliba v půdě a lesích. Všichni totiž patří k největším vlastníkům pozemků v Česku.
Týdeník Euro sestavil na základě údajů z katastru nemovitostí a vlastních výpočtů seznam největších soukromých vlastníků v tuzemsku. Třicet největších (viz Soukromí vlastníci půdy v Česku) ovládá dohromady čtyři procenta výměry České republiky.
Vedle církví mu vévodí jména z řad starých šlechtických rodů, porevolučních zbohatlíků, kteří se stali etablovanými byznysmeny, a zemědělců vzešlých z komunistických družstev. Největším jednotlivým vlastníkem je český a rakouský podnikatel s dlouhým rodokmenem Jerome Colloredo-Mannsfeld, který se před jednasedmdesáti lety narodil v americkém státě Illinois. Majetek nabyl na začátku devadesátých let v restituci a v současnosti mu patří 18,3 tisíce hektarů pozemků, převážně lesů na Křivoklátsku, ale také rokokový zámek Dobříš, kde s rodinou žije, či rybníky a sádky od Rokycan po Žebrák.
Šlechtici úspěšně sekunduje miliardář Radovan Vítek, který se nákupem Spojených farem před šesti lety stal největším biofarmářem v tuzemsku. Loni svou pozici ještě posílil akvizicí zemědělského družstva Avena na Českolipsku.
Smrt a sucho si nevybírají
Největším nestátním vlastníkem pozemků v Česku jsou církve. Jen arcibiskupství olomoucké a Biskupství ostravskoopavské mají dohromady v držení přes 71 tisíc hektarů. Z výnosů financují svou hlavní činnost, tedy hledání a upevňování víry a duchovní směřování. Po roce 2030 totiž nebudou od státu dostávat už žádné náhrady a budou odkázány jen na vlastní majetek, tedy převážně lesy a nemovitosti.
Nebudou to mít jednoduché. Alespoň ne v příštích letech, protože výnosy z lesů kvůli suchu a všudypřítomnému kůrovci prudce klesají. „Když je sucho a kůrovec a chcete, aby dřevo mělo ještě nějakou kvalitu, než ho prodáte, tak musíte kácet v nahodilé těžbě násobky a vykrádáte si budoucnost.
Musíte hodně těžit i tam, kde nechcete, a musíte hodně zalesňovat i tam, kde nechcete, abyste místo starého lesa vytvořil nový,“ řekl týdeníku Euro jednatel Arcibiskupských lesů a statků Olomouc Petr Skočdopole, který lesy pro olomoucké církevní hodnostáře spravuje.
Přináší to ekonomické obtíže, protože nadmíru těží v lesnickém sektoru všichni, takže na trh se dostává obrovské množství dřeva. Jeho cena za poslední tři roky klesla o padesát až šedesát procent. Loni se vytěžilo v Česku rekordních 30 milionů kubíků dřeva, ale pět milionů zůstalo ležet v lese, protože ho už nikdo nechtěl.
Letos se vytěží minimálně stejně.
Kvůli zavřeným hranicím v souvislosti s pandemií navíc nemohou lesníci ve druhém čtvrtletí prodávat do zahraničí a ani domácí pily nefungují naplno. „Na konci roku nebude ležet v lese pět milionů kubíků dřeva, ale patnáct. My teď řešíme, co s tím. Něco necháme shnít v přírodě, něco štěpkujeme a použijeme na energetické účely a budeme také doufat, že něco prodáme později,“ uvažuje církevní lesník.
Soukromé vlastníky lesů přitom minulý rok zachránil do velké míry stát, když jim vyplatil kompenzace 2,8 miliardy korun, aby měli peníze na obnovu lesa. Letos budou škody mnohem vyšší, protože je větší sucho a do problémů se dostává i státní podnik Lesy ČR, takže částka kompenzací se odhaduje zhruba na 12 miliard korun.
V době rozpočtu s třísetmiliardovým schodkem se ale lesníci nemusejí dočkat a na rozdíl od loňska budou hospodařit také s deficitem.
Mohutná těžba má však důsledky i pro přírodu samotnou. Podle Skočdopole dnes společnost výrazně bagatelizuje přínos lesních porostů, protože nejsou na první pohled vidět. „Vezměte jen zadržování vody v krajině. Lesů je třicet procent na celém území a nenajdete lepší houbu na zadržování vody v krajině, než je les. Kde je les, tam prší. Kde les není, neprší a voda nebude. Je to začarovaný kruh,“ říká.
Mezi pozemkovými magnáty je kromě šlechty a církví výrazným vlastníkem také Rakušan Gerald Schweighofer, majitel Holzindustrie Schweighofer, který se v posledních letech – zatím neúspěšně – pokouší postavit velkou pilu na jihu Čech. Přes firmy Gerimo a Simmo se mu dosud podařilo skoupit 10,8 tisíce hektarů lesa.
Cena za hektar lesního porostu za poslední roky víceméně stagnuje podle toho, jestli na půdě stojí jen pařezy, nebo vzrostlé statné stromy. Vytěženou půdu lze koupit už za osm korun za metr a za dvacet korun pak les se zdravými dospělými stromy.
Nováčci na poli
Investorů je stále dost a pohání je stejný příběh jako u orné půdy. Privátní investoři věří, že bude přese všechno pokračovat konvergence české ekonomiky s evropskou, kde jsou ceny za půdu násobně výš. „Nejsme v Patagonii nebo v Americe na Středozápadě, kde si investor řekne: nese to čtyři procenta, ale já chci pět, tak se toho zbavím a cena krátkodobě poklesne. My jsme tady v poměrně hustě zalidněné zemi ve střední Evropě a lidé mají pořád menší požadavky na výnos a hledají aktivum, které byť jen udrží svou hodnotu. A na Západě jsou někdy i v situaci, kdy nepožadují žádný výnos, jen pokrytí inflace,“ říká Petr Hanák, který spolu s kolegou Markem Smýkalem založili Český fond půdy.
V současnosti v něm spravují 5,6 tisíce hektarů kvalitní zemědělské půdy především v Polabí, přičemž si fond cení na 1,7 miliardy korun. Hanák kolem roku 2000 ještě jako bankéř začal skupovat pozemky na státních aukcích a později od soukromníků, často za směšnou cenu, tedy směšnou z dnešního pohledu. První pozemky získal často za dvě až tři koruny za metr, přičemž dnes se kvalitní zemědělská půda prodává za 25 korun, nezřídka i za 35 či 40.
Podobný příběh má za sebou investor Michal Šnobr, který pracoval pro skupinu J&T a dlouhodobě je minoritním akcionářem energetické firmy ČEZ.
V současnosti vlastní 1,3 tisíce hektarů pozemků.
Loni se zemědělcem stal i bývalý spolumajitel České gumárenské společnosti Tomáš Němec. Přes rodinnou investiční společnost Consillium získal firmu Úněšovský statek, která na Plzeňsku obhospodařuje 6300 hektarů převážně orné půdy, přičemž přibližně polovinu má ve vlastnictví. Úněšovský statek pěstuje pšenici, řepku i kukuřici. Zabývá se též produkcí mléka, chová masný skot. Podle výroční zprávy firma předloni při tržbách necelých 300 milionů vytvořila čistý zisk 46 milionů. „Další akvizice nevylučujeme, ale ani neplánujeme v této oblasti výrazněji růst,“ komentoval akvizici výkonný partner společnosti Consillium Tomáš Klápště.
Do půdy se zamilovalo v minulosti více miliardářů. Solidně velkým vlastníkem s devatenácti sty hektary je společnost RSJ Land, která patří filantropickým investorům kolem Karla Janečka a Libora Winklera. Ve svém Resortu Radějov na česko-slovenském pomezí v Bílých Karpatech, který je největším privátním loveckým revírem v tuzemsku o rozloze 1600 hektarů, zase vládne tvrdou rukou Leoš Novotný starší, který v současnosti zápasí o přežití svého železničního dopravce Leo Express.
Aktivní jsou ale podle informací týdeníku Euro i malí investoři, kteří stále častěji využívají předkupního práva a nechávají si půdu v rodinách, když jeden z členů chce či musí prodat. Lidé často mají k zemi citový vztah, ať už vlastní chalupu a pozemky v Českém ráji, nebo jsou to potomci moravských sedláků, jejichž předci hospodařili na vlastním.
Do zemědělského podnikání se pustili i lidé, kteří se věnovali jinému oboru. Svůj zlatý padák po odchodu z Českých aerolinií do půdy investoval i Miroslav Dvořák s kolegou Philippem Moreelsem. Přes firmu RenoFarmy vlastní na severní Moravě a ve Slezsku 14 zemědělských podniků, hospodaří na 14,5 tisíce hektarů půdy a chlubí se, že denně vyprodukují 45 tisíc litrů mléka. Nicméně ve vlastnictví mají podle informací týdeníku Euro „jen“ 585 hektarů.
O poznání větší jsou vcelku neznámí zemědělci z Vyškovska, kteří přes zemědělský podnik Rostěnice vlastní 4,8 tisíce hektarů a stále mají apetit na další. Jen loni vydali na akvizice půdy téměř 50 milionů korun. Do třicítky největších se vešel i nenápadný zemědělec Josef Chára, který má s rodinou ve vlastnictví přes čtyři tisíce hektarů v Karlovarském, Plzeňském a Ústeckém kraji. Jeho Statek Chyše vlastní i areál pro ustájení a trénink dostihových koní na Mlýncích nedaleko Chyší, jehož nájemcem je žokej Josef Váňa.
Konec spekulace
Za zmínku stojí i bývalý ministr zemědělství Jiří Milek, který ze zemědělského podniku Úsovsko vytvořil jednoho z největších vlastníků půdy v zemi.
Zemědělcům (a potravinářům) však kraluje suverénně skupina Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše, která hospodaří na více než 110 tisících hektarech zemědělské půdy v Česku.
Jsou to téměř čtyři procenta veškeré orné půdy v Česku. Z nich však Agrofert vlastní „jen“ 15,4 tisíce hektarů, zbytek jsou pozemky propachtované od malých vlastníků.
Honba za pozemky určitě už není tak velká jako před pár lety a růst cen zpomalil, což je dáno i pokračujícím suchem.
Ceny zemědělských komodit jsou nízké, takže i zemědělci mají nižší zisky. Trh se kvůli tomu ale i zkultivoval. „Jak se zpomalila dynamika trhu, mizí z něho spekulanti, kteří se snažili koupit hodně levně od neznalého člověka a obratem prodat třeba nám nebo nějakému zemědělci.
Protože jak se růst zpomalil, zisková marže se na tuto jednoduchou spekulaci snížila,“ komentuje situaci Petr Hanák z Českého fondu půdy, který se nedávno sám stal zemědělcem.
Se společníky koupil družstvo ve středních Čechách na písčitých půdách, které má potenciál k závlahám. A jako bývalý bankéř se snaží postupně se naučit hospodařit šetrně k přírodě. Začíná pěstováním brambor, zelí, mrkve. Přístup ke krajině vidí do budoucna pozitivně i u zemědělců, kteří dosud příliš pozornosti péči o půdu nevěnovali. Jednak zavádí přísnější opatření stát - například už od letošního roku platí na nejohroženějších svazích maximální výměra jednoho bloku 30 hektarů. A od příštího roku to bude platit pro celé území Česka. Jednak vidí, že se i vlastníci samotných pozemků z jejich fondu aktivně zajímají, komu je jejich půda pronajímána a jak ten který zemědělec hospodaří. To je ostatně klíč ke změně krajiny, již musejí proměňovat a opečovávat především vlastníci, kteří vnímají, že půda či lesy překračují krátký horizont našeho života.
Kolik stojí půda
(vývoj tržních cen zemědělské půdy v období 2004
až 2019, v korunách za hektar)
Růst (%)
2004 65 864 3,75
2005 68 336 8,26
2006 73 983 3,94
2007 76 901 12,71
2008 86 673 11,11
2009 96 300 6,39
2010 102 456
5,51
2011 108 100
9,82
2012 118 712
4,51
2013 124 070
2014 139 590 12,51
2015 162 565 16,46
2016 204 085 25,54
2017 235 111 15,20
2018 240 850 2,44
2019 243 985 1,30
Zdroj: Farmy.cz
Další soukromí vlastníci půdy v ČR
Andrej Babiš (Agrofert) 15,4 tis. ha
Pavel Coal Services, Tykač (Fine Frost Dream, Flower) 11,7 tis. ha
Gerald Schweighofer (Gerimo, Simmo) 10,8 tis. ha
Alexandra Hardegg 4,2 tis. ha
Chára Josef 4,2 tis. ha
Velíšková Michaela 4,0 tis. ha
Kolik stojí stavební pozemky (Index Hypoteční banky, v bodech)
Zdroj : Hypoteční banka
Orná půda mizí (vývoj orné půdy, zemědělských pozemků a lesních pozemků, v hektarech)
Zdroj : Český úřad zeměměřický a katastrální
Kde je půda nejdražší (tržní ceny za metr čtvereční zemědělské půdy v roce 2019 podle okresů)
Zdroj: Farmy.cz
Soukromí vlastníci půdy v Česku
poznámka: Mapa je jen přibližná a uvádí pozemky vlastníků ve zvětšeném měřítku, aby byly dobře rozeznatelné. Ze stejného důvodu také zveličuje menší roz drobené vlastnictví před koncentrovaným majetkem.
Zdroj : Katastrální úřad a výpočty týdeníku Euro
Lesy, pole, vinice (typy pozemků v České republice a jejich výměry v hektarech ke konci roku 2019)
Poznámka: v závorkách jsou podíly na celkové výměře Zdroj : Český úřad zeměměřický a katastrální
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
