Popravdě řečeno by bylo s podivem, kdyby úspěch Syrizy někdo nezopakoval v cizině. Dá se vystavět na jednoduché myšlence. Všichni, kdo tvrdili, že jsme potížisté eurozóny, nám lhali. Zvlášť ta gestapačka Merkelová, která nás všechny týrá. „Žurnály, básníci, učenci lhali po léta za nos mě vodíce, muži mi lhali, a ženy mi lhaly. Ženy, ty lhaly mi nejvíce,“ básní Gellner.
Nevěřte, že je třeba šetřit a propouštět. Naopak. Zdroje tu jsou. Budou třinácté i čtrnácté platy a bezdomovce vrátíme do učebnic zlého kapitalismu. Všichni dostanou byty, otop a jídlo. A když na nás z Frankfurtu a Bruselu udělají zase zlý kukuč, budeme chtít polovinu dluhů odpustit. Vždyť byla krize holenku. A to už je stejné jako válka. Po válce se přeci také odpouštělo, tak proč to neudělat znovu.
Politik a nohsledi
Starý anarchista Gellner má s mladým revolucionářem Tsiprasem, toho času řeckým premiérem, mnoho společného. Gellner tvrdil, že na pivo a viržinka bude vždy, Tsipras si myslí, že Řecko je bohatý stát, který má na rozdávání. Jeden se protloukal životem, druhý politikou.
A oba měli početné zástupy obdivovatelů a nohsledů z řad maloměšťáků snících o pořádné vzpouře proti establishmentu. Jenže zatímco buřič Gellner měl zodpovědnost leda tak sám za sebe, Tsipras do svého dobrodružství tahá „horních jedenáct milionů“ Řeků, jak by řekl náš pan prezident.
„Propil jsem peníze, na dluh žít budu, šťasten, kdo propije boty své,“ končí Gellnerova báseň, z níž jsme citovali na začátku. Pro pijana ideální stav blaženosti. Škoda, že se totéž nedá říct o občanech helénské republiky. Ono ne každému stačí k životu ouzo a putyka.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
