Vstříc lepším pravidlům

Zprostředkovatelé by měli ručit za uzavřené smlouvy

Náměstek ministra financí Milan Šimáček v polovině léta oznámil, že ministerstvo financí chce iniciovat vznik nezávislé instituce, která by lidem pomáhala s výběrem finančních služeb. Myšlenka je to jistě odvážná a pozoruhodná, klientům finančních institucí by ale spíše než zvyšování počtu úředníků pomohly jiné změny. Vzhledem k tomu, že finanční instituce a finanční poradci mají vždy více informací než jejich klienti, je důležité především hledat cesty k tomu, jak tuto informační asymetrii snížit. Základem je zlepšení rozsahu a srozumitelnosti informací, které finanční instituce poskytují svým klientům. Člověk, který si pořizuje finanční produkt, musí mít k dispozici všechny informace, potřebné k rozhodnutí. Měl by vědět, k čemu se produkt hodí a k čemu nikoliv, vše vysvětleno jednoznačným a srozumitelným jazykem. Základní informace se dají shrnout na jednu stránku se stručným popisem a všemi potřebnými údaji, větší podrobnosti si potom zájemci mohou najít v dalších materiálech. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tyto stručné profily, na jejichž formě se shodne celý trh, výrazně omezují nebezpečí, že si klient pořídí zcela nevhodný produkt.

Srovnatelnost nabídky.

Důležité také je, aby byly k dispozici stejné informace pro finanční produkty, které jsou sice formálně odlišné, ale svou podstatou stejné. V těchto případech by měl klient vždy dostat stejné informace, aby si uměl jednotlivé možnosti lépe porovnat. Klient by tedy měl dostat srovnatelné informace o hypotéce i o úvěru ze stavebního spoření, stejné informace o svých investicích by měl dostávat, ať už investuje prostřednictvím podílových fondů nebo investičního životního pojištění. Jen pak totiž bude schopen jednoduše si porovnat různé nabídky a informovaně se rozhodnout. Zákonná úprava v této oblasti přitom není nijak složitá a pravidlo „stejné informace o podobných produktech“ je možno aplikovat při každé úpravě legislativy. Důležitá je také srozumitelnost poskytovaných informací. Každý, kdo se někdy pokusil přečíst si pojistné podmínky nebo podmínky hypotečních úvěrů, ví, že jde o jedny z nejméně srozumitelných dokumentů, s jakými se člověk v životě setká. Podobně nesrozumitelné jsou ale bohužel i různé rádoby informační materiály finančních institucí, nemluvě o složitých cenících, ve kterých se dá konečná cena vyhledat jen s obtížemi. Pokud by stát chtěl klientům opravdu pomoci lépe si vybrat, měl by motivovat finanční instituce a jejich asociace k tomu, aby své klienty informovali srozumitelně – a testovat, jestli lidé poskytovaným informacím opravdu rozumějí. Příkladem mohou být informace Asociace fondů a asset managementu, snaha o zjednodušenou informaci Asociace stavebních spořitelen a nově i připravované informační listy České asociace pojišťoven.

I dospělé je třeba vzdělávat.

Aby mohli klienti poskytnutých informací využít, musí se s nimi naučit pracovat. Je dobře, že současná vláda pokračuje v přípravě programu finančního vzdělávání na školách. Bohužel ale chybí snaha státu koordinovat vzdělávací aktivity pro dospělé. Právě stát by přitom právě zde mohl sehrát důležitou roli – a věnovat energii několika úředníků do této oblasti by přineslo dlouhodobější užitek než vytvářet instituci pro pomoc s výběrem finančních služeb. Pomáhat s výběrem totiž mají lidem finanční poradci, nikoliv stát. Ten by měl ale stanovit pravidla pro to, kdo se finančním poradcem stát může. Vedle požadavků na vzdělání, ověřeného průběžně opakovaným testem, by se měl soustředit na dvě další oblasti. Tou první je odpovědnost poradenských firem za své poradce, aby se firmy nemohly jako v minulosti vyhnout následkům toho, jaké produkty do své sítě pustí a jak motivují své lidi k jejich nabídce. Druhou oblastí je pak pevné stanovení doby a výše ručení poradců za uzavřené smlouvy životního pojištění tím způsobem, aby rádobyporadci neměnili klientům jejich smlouvy každý rok či dva a na úkor klienta nezískávali nové a nové provize. Optimální doba ručení za uzavřené smlouvy, například na pět let, by na trh přinesla mnohem více stability, v některých případech by produkty zlevnilo a donutilo by to poradce zaměřit se na dlouhodobou péči o své klienty. Podobná opatření již vyzkoušely některé země EU a i u nás by mohla podpořit smysl životního a investičního pojištění jako dlouhodobého nástroje. Na nápravu jednoho z největších nešvarů pojistného trhu by pak stačil jediný nový paragraf.

Tomáš Prouza ředitel pro rozvoj a péči o klienty finanční poradenské společnosti Partners