Po úspěšném referendu čeká zemi tvrdá práce
Slavný maďarský oscarový filmový režisér István Szabó před léty vyprávěl tuto anekdotu: Maďarský turista v Londýně na Oxford Street viděl ve výloze klobouk, jaký vždy toužil nosit. Vešel tedy do obchodu a zeptal se na cenu. Zjistil ale, že tolik peněz s sebou nemá. Jaké máte peníze, ptal se ho prodavač a dodal, že přijímají jakékoli zahraniční platidlo. „Forint.“ „Holandský forint? Výborná měna. Není problém. Za rohem je směnárna.“ „Holandský to není. Maďarský.“ „Takový jsem nikdy neviděl, ukažte!“ Maďarský turista vyndá peněženku. „Hezké peníze. Kdo je ten pán na této bankovce?“ „Sándor Petöfi, básník. Hrdina revoluce z let 1848 a 1949.“ „Byla to vítězná revoluce, že?“ „Ne. Porazili nás.“ „A co se stalo s básníkem?“ „Zastřelili ho v bitvě. Je pohřben na neznámém místě.“ „Ach, je mi líto. A kdopak je ten muž na té hnědé bankovce?“ „György Dózsa, vůdce největšího maďarského selského povstání.“ „Byla to ta samá revoluce?“ „Ne, jiná, o pár set let dříve.“ „A co se s ním stalo?“ „Zajali ho. Zaživa ho upálili na železném trůnu a jeho generálové měli z něj jíst.“ „A revoluce?“ „Potlačili ji.“ „Strašné!“ „A kdo je ten třetí pán na té modré bankovce?“ „Endre Ady, básník revoluce.“ „Té první, nebo té druhé?“ „Ne, to byla třetí, které říkáme revoluce aster, už v tomto století.“ „A jak to dopadlo?“ Špatně.“ „Chápu… A co ten vousatý muž na červené bankovce?“ „Lajos Kossuth, vůdce revoluce z roku 1848.“ „To je zase která?“ „O té už jsem hovořil.“ „Jo, už vím, ta také byla potlačena. A co se s tím vousatým pánem stalo?“ „Utekl ze země, zemřel v emigraci.“ „A kdo je ten další chlapík?“ „Kníže Ferenc Rákóczi.“ „No konečně, kníže. Jak ten dopadl?“ „Velel revoluci, která utrpěla porážku.“ „To je která ze těch tří?“ „To je už čtvrtá.“ „A co se stalo s knížetem?“ „Utekl a zemřel v emigraci.“ Prodavač šel k výloze, vyndal klobouk, zabalil ho a bez placení podal maďarskému turistovi. „Pane, je váš.“
Nezájem.
K čemukoliv se Maďaři v posledních několika staletích přidali, zkrachovalo. A to ještě režisér Szabó nemluvil o osudu Rakouska-Uherska, o první a druhé světové válce, či o Varšavské smlouvě nebo RVHP. Jak to dopadne s Evropskou unií?
Zatím vše vypadá slibně, i když je země v názoru na vstup do unie rozpolcená. Konzervativní opozice tvrdí: „Vstoupit? Ano, ale …“. Vládní koalice, postkomunisticko-liberální, říká: „Vstoupit? Ale ano!“
V polovině dubna se v Maďarsku uskutečnilo referendum o vstupu do unie a 83,76 procenta hlasujících, což je jen 38 procent všech oprávněných voličů, řeklo „ano“. Z deseti milionů obyvatel tedy hlasovaly tři miliony pro vstup. Přes obrovskou mediální kampaň k urnám přišlo jen 45,62 procenta voličů, což je pro ostatní země, které ještě referendum čeká, signálem k zamýšlení.
Právě kolem nízké účasti se rozvířila velká diskuse mezi maďarskými politickými stranami. Opoziční Fidesz obvinil vládu, že kampaň byla špatná. Socialisti a liberální Svaz svobodných demokratů vyčetli straně, kterou vede stále populární bývalý premiér Viktor Orbán, že voliče odradila právě protikampaň konzervativních a národně orientovaných sil. Šéfka poslaneckého klubu Maďarské socialistické strany Ildikó Lendvai prohlásila, že koalice zabezpečila hlasy pro, ale opozice nedokázala svoji kritiku vstupu do unie přetavit na skutečné hlasy.
Je pravda, že například odznaky s nápisem IGEN (ANO) z koaličních politiků nosili všichni, z opozičních jen málokdo.
Pozoruhodné je, že na rozdíl od Česka byli euroskeptici v Maďarsku vidět mnohem více. Budapešť byla polepená plakáty a samolepkami, které vyjadřovaly nesouhlas se vstupem.
Zaražený Brusel.
Malá účast neudělala radost ani Bruselu, který dosud žil v domnění, že Maďarsko je nejhorlivějším zastáncem připojení. Tato skvělá pozice Budapešti už zřejmě patří minulosti. Nejmenované zdroje maďarských médií z Evropské unie tvrdí, že maďarské „ano“ může ovlivnit referenda v dalších zemích, hlavně v Polsku a na Slovensku, ale i v Česku. „Z toho hlediska by bylo lepší, kdyby účast v Maďarsku byla větší,“ řekl listu Népszabadság nejmenovaný zdroj. Brusel se obává, zda posílení tábora maďarských euroskeptiků nebude mít stejný vliv na jejich české a polské bratry.
O referendu v Maďarsku a v Polsku hovořil na začátku dubna v rozhovoru pro deník Magyar Hírlap světoznámý polský skladatel Krysztof Penderecki. „V Polsku vstup do unie nezíská tolik příznivců jako v Maďarsku. Minimálně patnáct procent Poláků žije ze zemědělství a tato skupina má pocit, že v unii bude patřit mezi poražené,“ prohlásil.
Kampaň přes opékance.
Maďarští odborníci soudí, že přesvědčovací kampaň byla spíše slabší než průměrná, hlavně proto, že se v ní odrážely prvky současného boje mezi vládou a opozicí. Nemalou kritiku vyvolala i údajná bulvárnost televizních spotů a plakátů. Například reklama, která se týkala osudu oblíbené národní sladkosti - opékance s mákem - po vstupu do unie. Komunikační nadace pro Evropskou unii ujišťovala národ, že i nadále bude moci konzumovat opékance, protože Brusel mák nezakázal. Směrnice sice zpřísnila jeho pěstování, avšak netýká se to máku jako potraviny. Podobně duchaplné reklamy se dají očekávat na Slovensku v souvislosti s haluškami, v Česku ve spojitosti s olomouckými tvarůžky, tuzemským rumem či utopenci.
V kampani se objevilo mnoho symbolů: pontonový most přes Dunaj, modrá tramvaj, vlak s nápisem Európa-expressz, čerstvě vysázené euro-stromečky, euroznámka či euromince. Nejhezčí budapešťská třída Andrássy út, která se v padesátých letech jmenovala Stalinova a později - za gulášového komunismu - Třída lidově-demokratické republiky, byla dočasně přejmenovaná na třídu Evropské kultury.
Noviny byly plné karikatur a vtipů na téma Evropské unie. „Udělali na mě strašný podraz, mámo. Až teď, v hospodě, jsem se dozvěděl, že podporu z unie dostanou jen výrobci, spotřebitelé nikoliv,“ říká v jedné karikatuře své ženě opilý manžel, který se vrací domů. Další vtip se týká vývoje cen a postavení důchodců: „Už jsem začala přípravy na vstup do unie. Koupila jsem deset kartonů cigaret a 50 kilo kostkového cukru,“ říká důchodkyně své sousedce. Na jiném obrázku říká premiér Péter Medgyessy Viktoru Orbánovi: „Vítězství je důležité, nikoliv účast!“
I poražení vítězi.
Přesto všechno nejspíše bude mít pravdu bývalý premiér Orbán, který řekl, že občany Evropské unie budou nejen ti, kteří hlasovali pro či proti, ale i děti, které hlasovat nemohly. Připomíná, že úkolem je, aby z připojení k unii měli užitek všichni: i zemědělci, malí a střední podnikatelé, přepravci, důchodci, mladí lidé a zaměstnanci. Jako paralelu použil Orbán zkušenosti z přechodu ze socialismu ke kapitalismu. „Začátkem devadesátých letech celá země také žila v optimistické náladě. Všichni jsme čekali svobodu, pořádek a lepší život. Pamatujme, že v průběhu transformace, ač jsme se tomu všichni chtěli vyhnout, se Maďarsko rozdělilo: na vítěze a na poražené. Poražení žijí hlavně na venkově a v panelácích. Položme si tedy otázku, co je maďarským národním zájmem? Byl bych rád, kdyby všichni pochopili, že cenu, která nám umožnila vstup do unie a kterou lze vyčíslit v tisících miliardách forintů, jsem v uplynulých třinácti letech zaplatili všichni. I ten, kdo nyní hlasoval pro, i ten, kdo byl proti. Bylo by dobré, abychom si uvědomili, že existují skupiny obyvatel, které se zřejmě znovu ocitnou na straně poražených,“ řekl Orbán. Soudí, že různými vládními programy by se tyto skupiny postupně daly převést na stranu vítězů. „Nás nespojuje to, zda jsme hlasovali pro, nebo proti. Nás by mělo spojovat to, že jsme Maďaři. Evropa je sice naše budoucnost, ale naší vlastí i v budoucnosti bude Maďarsko,“ ukončil svůj projev Orbán.
Společně do sociální Evropy.
Pro Maďary kromě stokrát omílaných všeobecných výhod vstupu existuje jedna specifická výhoda: sjednocení národa díky zrušení hranic v Evropské unii. „My, Maďaři, jsme byli málokdy hýčkaní osudem. Mnohdy se nám dostalo nespravedlnosti. Smělé a moudré ideje Evropské unie mohou znamenat balzám na naše nejbolavější rány,“ prohlásil krátce po podpisu smlouvy o připojení k unii v Aténách premiér Péter Medgyessy, který – jak je všeobecně známo – má kořeny v Sedmihradsku. „Nyní Maďaři mohou uchopit šanci a nad hranicemi znovu sjednotit národ, který byl rozdělen do více zemí. Střední Evropa, v níž žije mnohem více než deset milionů Maďarů, se stane jedním z nejdůležitějších regionů světa,“ dodal premiér.
Poreferendové oslavy v Maďarsku skončily. „Jeden rok je příliš dlouhá doba pro oslavování, ale strašně krátká pro práci a přípravu,“ prohlásil Viktor Orbán. Maďarští ministři, poslanci a úředníci mají před sebou velkou agendu.
Na poslední „mimoevropský“ 1. máj se chystají i odboráři. Hlavním heslem oslav bude Společně do sociální Evropy. Od vlády vyžadují dohody o postupném dorovnávání mezd na evropskou úroveň, o zavedení týdenní pracovní doby na 38 hodin do roku 2006 a to, aby vláda udělala vše pro uplatnění volného pohybu pracovních sil.
