JIŘÍ HYNEK, PREZIDENT ASOCIACE OBRANNÉHO PRŮMYSLU ČR:Začlenění České republiky do NATO měl znamenat vzpruhu pro tuzemský zbrojní průmysl. V mnoha případech však šlo pouze o slovní palbu slepými náboji.Vstup do NATO zdaleka nesplnil očekávání, s nimiž český obranný průmysl počítal.
JIŘÍ HYNEK, PREZIDENT ASOCIACE OBRANNÉHO PRŮMYSLU ČR: Začlenění České republiky do NATO měl znamenat vzpruhu pro tuzemský zbrojní průmysl. V mnoha případech však šlo pouze o slovní palbu slepými náboji.
Vstup do NATO zdaleka nesplnil očekávání, s nimiž český obranný průmysl počítal. „Několik zakázek, k nimž se české firmy v rámci projektů Severoatlantické aliance dostaly, měly spíše demonstrační charakter a nebyly nikterak významné, především z hlediska přidané hodnoty,“ tvrdí prezident Asociace obranného průmyslu ČR Jiří Hynek.
Naopak vstup do aliance podle něj přinesl nutnost přijmout určité standardy, což řadu firem velmi finančně zatížilo. Některé domácí subjekty přesto v zakázkách pro největší vojenské uskupení zabodovaly. „V loňském roce se několika podnikům podařilo zvítězit v dodávkách organizovaných NAMSA, logistickou agenturou NATO,“ dodává.
Případné důraznější prosazení českých firem v aliančních projektech však představuje běh na delší trať. „Klíčové asi bude, jak se podaří český obranný průmysl zapojit do největšího projektu NATO, kterým je Alianční sledovací systém pozemního zájmového prostoru AGS. To odpoví na to, zda vstup do NATO českým firmám pomohl, či ublížil,“ zdůrazňuje.
TERORISMUS MÍSTO STUDENÉ VÁLKY Zbrojaři se museli vypořádat s velkým poklesem zakázek po ukončení studené války. „Naštěstí“ pro ně nyní naplno vyvstal nový fenomén. „Rizika vyplývající ze světového terorizmu, doprovázeného sebevražednými atentáty, obavami z použití chemických a biologických zbraní či počítačových útoků, vytvářejí nové příležitosti pro průmysl, český nevyjímaje,“ domnívá se Hynek.
Situace mezi „bohatým severem a chudým jihem“ s propuknutým fanatizmem a bojem velmocí o přírodní zdroje se ve světě bude nadále zhoršovat. Kromě zvýšeného zájmu o řešení těchto rizik se nadále budou stírat rozdíly mezi zbrojní a nevojenskou výrobou a bude se posilovat úloha duálních technologií, tedy takových, které jsou použitelné pro civilní i vojenské účely. „České firmy, které se těmto trendům budou schopny přizpůsobit, se v žádném případě o svou budoucnost obávat nemusejí,“ prohlašuje prezident.
PAPEŽTĚJŠÍ NEŽ PAPEŽ
Jediným způsobem, jak se vypořádat s poklesem zakázek od armády, je více exportovat nebo zvýšit podíl civilní výroby. V českém průmyslu je v současnosti minimum firem, které by se orientovaly pouze na zbrojní výrobu. Vzrůstající zahraniční zájem však brzdí zastaralá legislativa upravující obchod s vojenským materiálem. „Jenom trochu myslícímu člověku zůstává rozum stát, když vidí, že přísným licenčním exportním řízením podléhají vzorky na výstavy či takové výrobky, jako jsou protiplynové masky či papírky schopné detekovat přítomnost otravných látek. Partnery v Evropské unii musí doslova urážet, když jim bez souhlasu státu nemůžeme dodat díly pro leteckou výrobu či polotovary pro výrobu optických přístrojů,“ stěžuje si Hynek.
Podle jeho názoru neznalost problematiky a politická opatrnost ubližují firmám více než pokles armádních zakázek. „Pak dochází k tomu, že zatímco Rakousko uděluje souhlas k exportu 800 kusů velkorážních odstřelovacích pušek do Íránu, naše byrokratická mašinerie zamítá žádosti o export českého obdobného výrobku do podstatně méně rizikových teritorií,“ diví se Hynek.
CHCEME CIVILIZOVANÉ ZÁKONY
Zbrojařům již dochází trpělivost a požadují změny legislativy, které povedou ke zvýšení zahraničního obchodu. „Jednoduché, rychlé a průhledné schvalovací řízení na vývoz pouze těch výrobků, které by mohly opravdu tvořit bezpečnostní riziko v oblasti, do níž se mají vyvézt, to je cílem celého našeho snažení,“ přibližuje Jiří Hynek.
Český obranný průmysl by se měl rovněž více zapojit do budování jak národní, tak evropské bezpečnosti. To může mít různou formu, od naplňování uzavřených smluv o spolupráci se silovými rezorty po vytváření účelových koncorcií a vstupování do vztahů s obdobnými asociacemi v jiných zemích. „Jako příklad v tomto duchu organizovaného projektu můžeme uvést ekologickou likvidaci munice, na níž se podílejí Poličské strojírny, Zeveta Bojkovice, Explosia a VOP026, divize Slavičín,“ dodává.
