Východní plavba

Nová továrna ve východní Evropě vznikne patrně na Ukrajině

Prvním velkým zahraničním investorem v někdejším Československu byla belgická firma Glaverbel. V roce 1991 vstoupila do společnosti Glavunion, dceřiné firmy Sklounionu Teplice, a získala v ní 73 procent akcií. Později odkoupila od Sklounionu zbývající majetkový podíl.

Večerní telefon.

Šéfem firmy, dnes nesoucí název Glaverbel Czech, je od roku 1989, kdy ho zaměstnanci zvolili ředitelem, Štěpán Popovič. Pracuje v podniku po celou sedmatřicetiletou profesní dráhu. Vzpomíná, jak na začátku devadesátých let seděl večer v hotelovém pokoji v Londýně a chystal se, že nazítří podepíše dohodu o vstupu zahraničního investora, americké firmy Guardian. Zazvonil telefon a ohlásil se šéf Glaverbelu, belgické firmy s japonským kapitálem. Osobně se tehdy neznali. Belgický představitel radil Štěpánu Popovičovi, aby dohodu o vstupu Američanů nepodepisoval, že Glaverbel nabízí výrazně lepší podmínky.

Dobrá koupě.

Štěpán Popovič po dlouhých úvahách učinil fatální rozhodnutí. Zrušil ranní podpis dohody a najal za dva miliony americkou banku a britské právníky, kteří udělali nové ohodnocení firmy. Vyšlo jim ne padesát milionů dolarů, na kolik hodnotil Glavunion Guardian, ale sto dvacet milionů. Vysoký úředník ministerstva průmyslu a obchodu ale prý chtěl na něj kvůli oněm dvěma milionům podat trestní oznámení.
Glaverbel tehdy nebyl významný evropský hráč. Jeho růst začal s akvizicí Glavunionu, který na tom také neprodělal. Belgičané se zavázali, že z firmy nevyzobou hrozinky, ale zajistí její restrukturalizaci, modernizaci a rozvoj. Popovič říká, že to splnili. Příkladem může být float linka na výrobu plochého skla metodou plavení v cínové lázni. Byla v Teplicích v provozu od roku 1968 a na začátku devadesátých let spěla do stadia, kdy je nutná zásadní obnova. Podstatné však bylo, že továrna měla lidi schopné s touto technologií kvalitně a efektivně pracovat. Glaverbel v Teplicích nastartoval rychlý rozvoj a je dnes druhým největším evropským výrobcem plochého skla. Mateřská japonská společnost Asahi Glass Company je světovou jedničkou v oboru.
Glaverbel Czech je nyní největším výrobcem plochého skla a jeho aplikací ve střední a východní Evropě. Tři čtvrtiny produkce jdou do zahraničí. Trhy střední a východní Evropy - bez České republiky – se na celkových prodejích podílejí asi polovinou.

Teritorium růstu.

Zatímco v západní Evropě trh se sklem víceméně stagnuje, ve střední roste spotřeba skla o osm až devět procent ročně, a v Rusku - jak říká Štěpán Popovič - o sedmnáct procent. Stejně tak v Číně nebo Indii. Tato teritoria si obhospodařují sami Japonci, ale evropské aktivity jsou řízeny z Bruselu a v poslední době stále významněji i z Teplic. Štěpán Popovič je CEO Glaverbelu Group pro střední a východní Evropu a má velkou osobní zásluhu na tom, že je Glaverbel největším výrobcem plochého skla v Rusku a patří mu přes třicet procent trhu. Další velcí výrobci jsou místní – ze Saratova a Salavatu. Do Ruska jde i sklo od největších evropských výrobců, z Číny, Turecka, Kyrgyzstánu, Běloruska.
Teplický šéf na svůj risk prosadil a dokončil výstavbu nového komplexu na výrobu float skla, superizolačního skla a zrcadel u Klinu, sto kilometrů severozápadně od Moskvy, na silnici spojující Moskvu se Sankt Pětěrburgem. Glaverbel Klin s float linkou o kapacitě 180 tisíc tun skla za rok stál 160 milionů eur, a je prvním sklářským komplexem, který v Rusku postavil zahraniční investor na zelené louce. Náběh výroby začal na začátku letošního roku, v září byla továrna, která už nyní pracuje v běžném režimu, otevřena. Vedle ruských partnerů se sjela i generalita sklářské skupiny v čele s prezidentem Asahi Glass Masahiro Kadomatsou a šéfem Glaverbelu Group Arthurem Ulensem. Japonští manažeři byli evidentně dojati, protože něco jiného je číst si o výstavbě ruské továrny v číslech a něco jiného je vidět ji ve skutečnosti a v plné formě.

Česká záležitost.

Štěpán Popovič říká, že skláři se dříve považovali za dělnickou aristokracii a něco hrdosti na obor v nich asi zůstalo. Popovič se svou učebnicovou profesní dráhou od dělníka po topmanažera není prý v rámci skupiny výjimkou. Masahiro Kadomatsu má - jak jinak - stáž ve sklářství ještě o tři roky delší, Arthur Ulens je v oboru také celý život. V Teplicích dostávají pracovníci, kteří dovršili dvacet pět a třicet let ve firmě, pamětní mince a Popovič tvrdí, že jich ročně bývá kolem sto padesáti.
Možná i dobrá znalost podmínek oboru, ale určitě hlavně předchozí špatné zkušenosti s ruským podnikatelským prostředím vedly japonské, ale i belgické vedení k vlažnému až odmítavému postoji k výstavbě nové továrny v Rusku. Významným důvodem bylo také to, že Glaverbel Group v minulosti neúspěšně investoval v Rusku ve sklářství i v chemii. Štěpán Popovič, pro Rusy Stěpan, poučen zkušenostmi z obtížného přebudovávání ruské sklárny v Nižním Novgorodě, první akvizice Glaverbelu v Rusku, přesvědčil vedení skupiny k investici v objemu několika miliard korun tím, že položil hlavu na špalek a převzal za výstavbu továrny osobní odpovědnost. Komplex v Klinu byla postaven za dva roky a výstavbu vedli lidé z Teplic. Nyní byla předána Rusům, protože skupina ve všech zemích preferuje lokální management.

Druhé česko.

O ekonomických charakteristikách klinské investice nechce Štěpán Popovič hovořit. Není to prý zvykem. Plochým sklem se zabývá relativně nevelký počet producentů, kteří se navzájem znají a kontrolují, ale navzájem spolu příliš nekomunikují kvůli udržení obchodních tajemství. Už dříve Štěpán Popovič (EURO 49/2004) ale uvedl, že obrat Glaverbelu v Rusku činí asi osm miliard korun a výhled je deset až dvanáct miliard. Tím by se přiblížil ke konsolidovanému obratu Glaverbelu Teplice, který činí třináct miliard korun.

Včas na místě.

Situace výrobců plochého skla úzce souvisí především se situací ve dvou oborech – stavebnictví a automobilovém průmyslu. Strategická poloha klinské továrny na spojnici mezi největšími ruskými městy s velkým stavebním boomem upevňuje pozici Glaverbelu jako ruského Lída trhu s plochým sklem. V Moskvě nyní staví Moscow City, ruský Manhattan, chloubu primátora Jurije Lužkova. Z projektu je zřejmé, jak široce bude sklo využito. Kdo ho dodá? Kdo bude rychlejší, lepší, cenově výhodnější. Obrovská stavební aktivita je ale ve všech ruských městech, tvrdí Popovič. Glaverbel má v zemi kromě novgorodského a klinského výrobního komplexu distribuční společnost Glaverbel Vostok. Ta zajišťuje zásobování sklem Ruska a dalších postsovětských států.

Srdce Evropy.

Po Glaverbelu chce stavět float v Rusku, v Rjazani, i firma Guardien. Ta je spolu se společnostmi Pilkington (Velká Británie) a Saint Gobain (Francie) největším konkurentem Glaverbelu, respektive Asahi Glass Company. Velkým, ale špatně zmapovaným výrobcem plochého skla je Čína. U průmyslového skla existuje zásada, že distribuční okruh činí přibližně tisíc kilometrů. Pravda, nyní Glaverbel zásobuje z centrálního Ruska i Dálný Východ, ale počítá se s tím, že by tyto dodávky převzaly závody v Číně. Z oné tisícikilometrové zásady ale vyplývá zmíněný klíčový podíl exportu teplického Glaverbelu do středoevropských a východoevropských zemí. Z Teplic může být Glaverbel silně přítomen na Slovensku, v Maďarsku i v Polsku, aniž by tam měl výrobní závod.

Do dvou let.

„Přišli jsme pozdě,“ odpovídá Štěpán Popovič na otázku týkající se případné výrobních investice v Polsku, kde už mají float všichni tři světoví konkurenti. Soudí, že to bylo způsobeno tím, že se Glaverbel rozhodoval mezi Polskem a Ruskem. „Myslím, že jsme udělali dobře, když jsme se rozhodli pro Rusko. Do Polska je blíž a vedle distribuce tam máme i výrobu dvojskel,“ říká Štěpán Popovič.
V Rumunsku je srbská, v Bulharsku turecká konkurence, v Kyrgyzstánu Němci. Glaverbel zvažoval výrobní investici v Kazachstánu, ale předešel ho Pilkington. Bělorusko ovládá Glaverbel z Ruska, mimoto je tam silná domácí sklářská výroba v Gomelu. Zato na Ukrajině moderní float linka schází. Gleverbel tam má zatím letos otevřené obchodní zastoupení. Byly úvahy řídit ukrajinský obchod z Ruska, ale vzhledem k nevlídným ukrajinsko-ruským vztahům by to byla marketingová chyba.
Na dotaz, zda se Glaverbel nechystá zachytit pravděpodobný stavební boom v padesátimilionové Ukrajině, vyznačující se dosud nízkou cenou práce, vlastní výrobní investicí, nechce Štěpán Popovič přímo odpovědět. Říká ale, že Glaverbel s velkou pravděpodobností zahájí v dohledné době „někde ve východní Evropě“ výstavbu další továrny. Nebude přitom v Rusku, kde Glaverbel sice uvažuje o výstavbě továrny asi v oblasti Uralu, ale až v delší perspektivě. Dohledná doba dle Štěpána Popoviče znamená dva roky. Objem případné investice, která by byla opět řízena z Teplic, nesdělil. Ale je známo, že výstavba jedné float linky stojí zhruba 120 milionů dolarů.