Ministerstvo průmyslu podporuje plán otočit ropovod Ingolstadt
Ropa teče do České republiky již desátým rokem nejen z východu ropovodem Družba, ale i ze západu z Ingolstadtu. Ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv na ministerstvu průmyslu a obchodu Jan Zaplatílek má ale na stole projekt ropovodné společnosti MERO, který by měl změnit orientaci toku ropy v této rouře. Plánem otočit ropovod Ingolstadt se ministerští úředníci a společnost MERO, která patří státu, zabývají již několik let. Projekt, na kterém má velký zájem Rusko, přesto ale zatím nikdy nebyl zveřejněn.
Minulý týden pobývala v České republice velká ruská delegace, vedená ministrem průmyslu Sergejem Naryškinem, a otázka Ingolstadtu byla znovu na stole. Ředitel Zaplatílek říká, že v protokolu z jednání je zachycen zájem obou zemí veřejně deklarovat plán na otočení ropovodu ingolstadtského ropovodu IKL ve společném memorandu.
Oproti prvním rokům po listopadu 1989 došlo totiž nejen k posunu důrazu z bezpečnostních rizik na ekonomickou výhodnost, ale i k předefinování bezpečnostních rizik a správných odpovědí na ně. Užitečnost výstavby ropovodu IKL nikdo nezpochybňuje, nicméně nyní se zdá, že i z hlediska bezpečnosti zásobování České republiky ropou by bylo výhodnější otočit v něm proud.
S Ruskem jsme se nebavili.
V první polovině devadesátých let vládla české zahraniční politice obava z Ruska, vzpomínky na předchozí půlstoletí byly ještě příliš živé a ovládaly představivost voličů i politiků. Jedním ze základních strategických rozhodnutí té doby proto bylo i ukončení závislosti na sovětské ropě výstavbou ropovodu z německého Ingolstadtu.
Když jej tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý oficiálně otevíral, zdůraznil, že tímto krokem Česká republika odstranila jednostrannou závislost na dodávkách ropy z Ruska. „Budeme moci nakupovat ropu za nejvýhodnější ceny a zároveň lépe čelit krizovým situacím. Tato strategická úloha se potvrdila v lednu letošního roku, kdy byl ropovod Družba na řadu dní odstaven a jen díky vyšším zásobám ropy z Ingolstadtu nebyly naše rafinerie nuceny zastavit svůj provoz,“ říkal tehdejší nejpopulárnější politik Vladimír Dlouhý v březnu 1996.
„Tehdy jsme stavěli ropovod z Ingolstadtu z bezpečnostní důvodů. Sovětský svaz začal od června 1990 používat ropu jako nátlakový prostředek na Českou republiky a další východoevropské země. Tou stavbou jsme jednoduše získali další zdroj ropy. Rusům tehdy ztráta dominantního postavení jistě nebyla příjemná, ale nevzpomínám si, že by nějak moc tlačili proti našemu záměru. My jsme se s nimi navíc o tom ani moc nebavili. Vyjednával jsem hlavně s bavorskou vládou, aby nám pomohla. Bavorský parlament kvůli tomu musel přijmout zákon o vyvlastnění pozemků,“ vzpomíná Vladimír Dlouhý.
Německo bude našim rukojmím.
Geopolitická mapa světa, a tím pochopitelně i česká zahraniční politika, se od té doby výrazně pozměnily. Rusko přestalo být rozhodujícím strašákem a bezpečnostním rizikem, a orientace ropovodu se proto posuzuje více z ekonomických, než bezpečnostních hledisek.
Česká republika je pro Rusko velmi zanedbatelným odběratelem ropy, a na rozdíl od plynu je Česko navíc až na konci ropovodní roury. „Naše obchodní pozice je velmi slabá. Nejenže nemůžeme moc diskutovat o ceně, ale ani o množství. Rusové si sami určují, jestli nám přislíbí námi žádané množství ropy i jestli nám ho skutečně pošlou,“ řekl týdeníku EURO jeden z manažerů Unipetrolu. „Navíc nemáme ani jisté, kolik ropy skutečně přiteče. Často se v posledních letech stávalo, že v dodávkách byly výpadky. Rusové prostě poslali ropy méně a my neměli možnost, jak je přinutit, aby splnili slíbený příděl,“ dodal.
Někteří manažeři z ropného byznysu soudí, že pokud by Družba pokračovala až do Německa, vyjednávací pozice České republiky by mohla být výrazně silnější, protože by měla ekonomicky silné západní sousedy jako své rukojmí.
Jan Zaplatílek tento názor potvrzuje: „Pokud bychom byli pro ruskou ropu nejen odběratelem, ale i tranzitní zemí dále na západ, jistě by to zvýšilo bezpečnost a plynulost dodávek ropy. Bylo by tomu podobně jako s plynem, který od nás směřuje ještě do Německa. A s dodávkami zemního plynu z Ruska nejsou žádné potíže.“
Důvěrná studie strategického charakteru.
Generální ředitel společnosti MERO Jaroslav Pantůček v rozhovoru pro týdeník EURO potvrdil plán na otočení Ingolstadtu, ale podrobnosti uvádět odmítl. „Je to mimořádně citlivá geopolitická otázka, všechny studie jsou důvěrné a strategického charakteru,“ uvedl Pantůček.
Informace týdeníku EURO říkají, že MERO má již nejen zpracované studie, co by technologicky a ekonomicky otočení toku ropy v ingolstadtské rouře znamenalo, ale že už s nimi seznámilo i akcionáře České rafinérské. Ta je totiž jediným současným odběratelem ropy z tohoto ropovodu a má ji smluvně zajištěnou u společnosti MERO až do roku 2011.
Podle informací týdeníku EURO oznámilo MERO záměr upravit řídicí systém ropovodu IKL pro reverzní čerpání, posílit čerpadla na českém územím (nová čerpací stanice na hranicích s Německem) a zvýšit přepravní kapacity české části ropovodu Družba z deseti na dvanáct milionů tun ročně.
Z Ingolstadtu do Nelahozevsi u Kralup ročně tečou dva až tři miliony tun ropy, což je pouhá jedna čtvrtina kapacity tohoto ropovodu. MERO, jehož příjmem jsou poplatky za přepravenou ropy, by samozřejmě rádo vidělo v trubkách větší objemy. „Nízké využití ropovodu IKL nás skutečně trápí,“ přiznává ředitel Pantůček.
Několik manažerů z ropného průmyslu odhaduje, že by opačným směrem mohl téci zhruba dvounásobné množství ropy. Pět milionů tun je totiž kapacitní rezerva v ropovodu Družba a stejné množství by zřejmě mohly využít i tři rafinerie v okolí Ingolstadtu.
„Investice nutné k přepravě pěti milionů tun opačným směrem by se u nás pohybovaly v řádu miliard korun. Navíc by ale bylo třeba dostavět několik desítek kilometrů ropovodu v Německu z Vohburgu do rafinerií, a to je velmi komplikovaná záležitost, zejména kvůli vlastníkům pozemků,“ říká ředitel Pantůček. Možná by opět musel být v Německu přijat zákon, který by potřebné pozemky vyvlastňoval, což je vždy politicky velmi komplikované.
Úpravy kralupské rafinerie.
Zisky jednoho často přinášejí zvýšené náklady a ztráty druhému. Tím druhým je v tomto případě Česká rafinérská, jejíž kralupská rafinerie nemůže zpracovávat ruskou vysokosirnou ropu. Dostavba jednotek na odsíření a zpracování ropných zbytků by byla mimořádně nákladná. Generální ředitel společnosti Česká rafinérská Ivan Souček odmítl tuto záležitost komentovat: „Jsou to důvěrné informace strategického rázu. Mohu jen potvrdit, že možností zpracování levnějších sirných rop se pochopitelně zabýváme a zvažujeme různé možnosti, jak zvýšit efektivnost a konkurenceschopnost českých rafinérií.“ Nový generální ředitel Unipetrolu, většinového vlastníka České rafinérské, Marek Mroczkowski před dvěma týdny v rozhovoru pro MF Dnes bez dalších podrobností uvedl: „Budeme uvažovat o adaptaci rafinerií v Kralupech na přepracování ruské ropy.“ Dle akcionářských smluv však o takové investici rozhodují i ostatní akcionáři České rafinérské (ConocoPhillips, Agip, Shell). Dva na sobě nezávislé zdroje týdeníku EURO řekly, že náklady na úpravu kralupské rafinerie lze odhadnout na 300 až 500 milionů dolarů, tedy 7,5 až 12,5 miliardy korun. Vzhledem k rozdílu v cenách mezi sladkou a sirnou ropou (sirná ruská ropa je levnější o několik dolarů na barel) by za současných podmínek byla tato investice pro Českou rafinérskou návratná v horizontu několika let.
Sladká ropa z Družby.
Druhou variantou by bylo upravit ropovod Družba na dávkové posílání ropy, které by umožnilo střídavě tlačit sirnou a sladkou ropu. Zatím to ze všech jeho provozovatelů umí jenom MERO, které takto do Kralup posílá malé objemy ropy z Moravských naftových dolů. Společnost Unipetrol Rafinerie se už dva roky pokouší o experimentální posílání sladké ropy Družbou už z Ukrajiny, ale to se zatím nepodařilo. Zdroje týdeníku EURO uvádějí, že Rusové nechtějí, aby Ukrajinci transportovali ropu svým ropovodem z přístavu Oděsa na sever do ropovodu Družba, ale naopak hodlají svoji ropu posílat tímto ropovodem (Brody - Oděsa) na Černé moře.
Společnost MERO se ale obává, že investice vyžádané touto úpravou by někteří provozovatelé nafukovali, aby ospravedlnili co nejvyšší nárůst přepravních tarifů. To by v konečném důsledku mohlo vést až k takovému prodražení ropy z Družby, že by byla pro německé odběratele nezajímavá.
Ministerstvo je pro.
Ministerstvo průmyslu a obchodu projekt na otočení ropovodu IKL podporuje. „Je třeba vyřešit určité technické problémy a vědět, že o tuto ropu by byl v jihoněmeckých rafineriích zájem. Ten musí být podepřen dlouhodobými kontrakty, jinak by investice byla příliš riziková. Celkově projekt považujeme za dobrý,“ říká ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv Jan Zaplatílek.
Technickými otázkami je právě adaptace kralupské rafinerie na ruské sirné ropy nebo adaptace ropovodu Družba na dávkové posílání ropy, které by umožnilo střídavě tlačit sirnou a sladkou ropu. Obě varianty již dva roky zkoumají společnosti Česká Rafinérská a Unipetrol Rafinerie a rozhodnutí může padnout již příští rok.
Idea změnit orientaci toku ropy výhradně na východo-západní se zdá rozumná i Vladimíru Dlouhému, který přestřihával pásku pro tok ze západu na východ. „Proč ne, pokud ekonomické kalkulace ukazují, že by bylo výhodné změnit směr v ropovodu IKL. Dnes je globální situace zcela jiná než před patnácti lety, také problém Ruska už leží zcela jinde,“ soudí.
Teorie a praxe kompromisu.
Generální ředitel České rafinérské Ivan Souček z plánu otočit Ingolstadt nadšený pochopitelně není a navrhuje kompromisní řešení. „Za současné situace by bylo nutné provoz ropovodu IKL upravit tak, aby bylo technicky možné čerpat obousměrně. S ohledem na kvalitu motorových paliv je dnes možné v kralupské rafinerii zpracovávat pouze sladké ropy. Znamenalo by to, že by periodiky tekla sladká ropa z Německa do Kralup a naopak by tekla sirná ropa z Ruska do Německa. Odhaduji, že pro rafinerie v jižním Německu by pět milionů tun ročně již bylo zajímavé a v Kralupech potřebujeme dva až tři miliony tun. Takže i při počítání s poklesem kapacity ropovodu z důvodu oboustrannému čerpání se stále vejdeme do jeho kapacity,“ říká Ivan Souček.
Součkův protějšek ve společnosti MERO Jaroslav Pantůček ale tvrdí, že obousměrný provoz je možný jen teoreticky. „Prakticky nikoli. Ropovod musí být vždy naplněn ropou, která tlačí tu, kterou si zákazník objedná, a protože Kralupy nemohou zpracovávat ruskou ropu, musel by se stále přečerpávat a skladovat manipulační sloupec sladké ropy. Tu by někdo musel nakoupit a také vystavět tanky, ve kterých by se skladovala. Navíc ropa z Ingolstadtu do Kralup teče čtrnáct dnů, takže při obousměrném provozu by šlo do Německa posílat jen jeden milion tun ročně, a to je ekonomicky naprosto nezajímavé,“ říká ředitel Pantůček.
Mezinárodní aspekty.
Severní větev Družby přes Polsko do Německa je plně vytížená a Ukrajina se brání využívání svého ropovodu Brody - Oděsa směrem od ropovodu Družba k Černému moři. Proto Rusko, pro které je ropa velmi důležitým zdrojem financí, zcela logicky usiluje o otevření co největšího množství a co nejprostupnějších ropných cest. Jednou by měla být i česká větev ropovodu Družba prodloužená o ingolstadtskou část. Původně měli na tomto plánu velký zájem i Slováci, kteří pochopitelně také usilují o co nejvyšší průtok ropy ve své části ropovodu. Jenže ti se nedávno dohodli s Rakouskem, že jim odkloní rouru z Bratislavy do rafinerie ve Schwechatu. Má-li mít otočení ropovodu IKL pro Českou republiku smysl, musí být napřed kladně zodpovězeno několik otázek. Zaprvé zda Rusko opravdu počítá s vyčleněním dostatečného množství ropy pro naši oblast, tedy zda bude co přepravovat. Zadruhé zda tři rafinerie na jihu Německa mají zájem o významné množství ruské ropy a zda jsou ochotné tento zájem vyjádřit i podepsáním několikaletého kontraktu. A zatřetí zda se podaří přesvědčit Slováky a Ukrajince, že na tomto projektu také vydělají a že do něj nemají házet vidle.
Ingolstadtský ropovod Ropovod IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov) vede z bavorského Ingolstadtu do Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou a byl otevřen v březnu 1996. Náklady na výstavbu plně hradila česká strana a dosáhly téměř čtrnácti miliard korun. Ropovod měří 344 kilometrů, z čehož 178 km vede na německé straně. Začíná předávacím tankovištěm ropy ve Vohburgu, do něhož ústí soustava Transalpských ropovodů TAL, vedoucí z italského Terstu. Kapacita ropovodu IKL je deset milionů tun ročně, tedy stejně jako kapacita české části ropovodu Družba. Ropovod IKL je po celou dobu své historie využíván průměrně jen ze čtvrtiny své kapacity. Výhradně zásobuje sladkou ropou rafinerii v Kralupech, které není uzpůsobena na sirné ruské ropy.
