Investoři, které zaujala a především obohatila zkušenost se spekulací na inkasování diskontů v segmentu otevírajících se domácích investičních a podílových fondů, vzešlých z kuponové privatizace, jsou v poslední době zamlklí. Trápí je, že tato prakticky neopakovatelná příležitost letos skončí. Záležitost vznikla již v roce 1998, kdy Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona číslo 248/1992 Sb., o investičních společnostech a fondech. V té byla zakotvena povinnost otevírání uzavřených investičních a podílových fondů založených před účinností této novely, a to nejpozději do konce letošního roku. S blížícím se otevřením mohl investor realizovat zisky z rostoucího kursu a klesajícího diskontu fondů. Většina však počkala na ještě lepší situaci, samotné otevření fondů a výhodný prodej za hodnotu čistého obchodního jmění (ČOJ).
Existuje sice stále ještě osmička zajímavých fondů, které nabízejí přibližný roční výnos mezi deseti až čtrnácti procenty, avšak jejich zenit je také na dohled. Co budeme dělat? Kde nalezneme obdobně vyváženou proporci výnosu a rizika, ptají se tito investoři. Odpověď a možná alternativa leží blíž, než si mnozí uvědomují. Na východ od naší republiky. Na Slovensku.
Jejich vlny.
První vlna kuponové privatizace proběhla také u našich sousedů ve znamení investičních privatizačních fondů. Během ní vzniklo 167 těchto subjektů. Rozběhnutím slovenského kapitálového trhu se s akciemi těchto fondů začalo obchodovat, přičemž někteří zakladatelé začali od individuálních investorů, diků, odkupovat akcie ještě před samotným uvedením na trh. Tato situace předurčila zahájení a rychlost bitvy o ovládnutí kontroly nad vzniknuvšími fondy. Ty se postupem času a za použití různých - více či méně standardních - postupů transformovaly na dnešní investiční fondy, nebo se jejich právní subjektivita změnila na běžné akciové společnosti, či vstoupily do likvidace. Podobný vývoj jsme měli možnost sledovat i v České republice.
Rozdělením federativního Československa byl zpečetěn i osud druhé vlny slovenské kuponové privatizace. Místo nákupu akcií podniků se jen vyměnily investiční body za dluhopis, respektive závazek Fondu národního majetku Slovenské republiky vůči dikovi. V prosinci roku 1999 se nechala Národní rada Slovenské republiky inspirovat výše popsaným českým příkladem a zákonem číslo 385/1999 Zb., o kolektivním investování upravila povinné otevření zbývajících kuponových fondů. Paragraf 68 tohoto zákona praví: „Investičné fondy vzniknuté do 1. januára 2000 s výnimkou Restitučného investičného fondu, a. s., sú do 30. júna 2000 povinné rozhodnúť o: a) premene na otvorený podielový fond, alebo b) zrušení sa s likvidáciou.“ A právě ona „výnimka“, jakýsi bratr známého českého RIF, slovenský Restituční investiční fond (RIF SR) si zaslouží pozornost investorů. Další odstavce paragrafu 68 totiž zakotvují povinnost RIF SR otevřít se (přeměnit investiční fond na otevřený podílový fond), či provést zrušení fondu likvidací. To musí být rozhodnuto do 31. prosince 2005.
Majetek.
RIF SR byl založen v květnu roku 1993 s cílem odškodnit občany za křivdy napáchané minulým režimem. Jeho zakladatelem a jediným akcionářem byl tehdy Fond národního majetku (FNM). První restituenti začali dostávat akcie RIF SR v listopadu téhož roku a na základě vývoje jejich restitučních kauz je dostávají průběžně dodnes. Uspokojování uznaných restitučních nároků probíhá v nominální hodnotě, tedy jedna akcie RIF SR za každých tisíc slovenských korun restitučního nároku. Znamená to, že mezi akcionáři se zvyšuje podíl restituentů na úkor státu. Tolik k primárním změnám akcionářské struktury. Sekundární změny se samozřejmě odehrávají průběžně, díky obchodování s akciemi RIF SR na slovenském kapitálovém trhu (Burza cenných papírů Bratislava, RM-Systém).
Už za dob trvání federace bylo rozhodnuto o tom, že slovenský RIF dostane do vínku stanovený podíl akcií tamních podniků. Od českého RIF poté ještě obdržel hotovostní kompenzační doplatek za podíl akcií federativních podniků. Až do roku 1999 byly v majetku RIF SR výhradně cenné papíry slovenských emitentů. V posledních letech začala probíhat kultivace a restrukturalizace portfolia fondu směrem k vyšší likviditě a lepší diversifikaci investic.
Historické tržní ocenění majetku fondu bylo do roku 2000 nejvíce ovlivňováno použitím příslušných ustanovení zákona č.600/1992 Zb., o cenných papieroch, kdy se pro nelikvidní akcie používalo ocenění nabývací hodnotou, tedy většinou 1000 slovenských korun. Čistá hodnota majetku (ČOJ) připadající na jednu akcii fondu tak byla značně nadhodnocována. V loňském roce však díky vyhlášce Ministerstva financí SR číslo 25/2000 o způsobu určení hodnoty cenných papírů v majetku podílového fondu se hodnot ČOJ zreálnily. Nelikvidní cenné papíry musí být nyní oceňovány hodnotou určenou správcovskou společností po dohodě s depozitářem fondu. Určená hodnota musí odpovídat ceně, kterou je možné v případě prodeje dosáhnout. Přestože kultivace portfolia fondu probíhá delší dobu, je nyní v jeho majetku stále více než 400 jednotlivých emisí cenných papírů. Jednou týdně přehodnocované portfolio vykazuje hodnotu ČOJ připadajícího na jednu akcii fondu ve výši okolo 1500 slovenských korun.
Noví majitelé.
Nedávno proběhla mezi akcionáři slovenského RIF zásadní změna. Konsorcium společností J&T Banka, Prvá penzijná správcovská spoločnosť, The Brookdale Group získalo 28,59 procenta akcií fondu od FNM a deset procent akcií od Slovenského pozemkového fondu. Průměrná nákupní cena tohoto konsorcia se pohybovala kolem 800 slovenských korun za akcii. Po vyhlášení a uskutečnění následující povinné veřejné nabídky na odkup akcií za 780 slovenských korun drží nyní konsorcium 46,06 procenta akcií slovenského RIF, drobní akcionáři 39,53 procenta a Fond národného majetku 14,41 procenta.
Následující kroky nových akcionářů mají být vedeny snahou o brzké otevření fondu při zachování růstové strategie portfolia. Správcovskou společností bude J&T Asset Management a depozitářem ČSOB. Kombinace těchto faktorů je uklidňující především pro „pamětníky“ českých transformujících se fondů. Na tomto poli prokázala skupina J&T vysokou míru profesionality a nasbírala dostatek zkušeností ke zvládnutí tak složitého úkolu, jakým je transformace RIF SR na otevřený podílový fond.
Koupit, nebo nekoupit?
Kurs jedné akcie RIF SR se na slovenském kapitálovém trhu od roku 1994 pohyboval mezi 190 a 970 slovenskými korunami. Analytici slovenských Hospodářských novin uvádějí, že zatím nejvyšší tržní ceny se dosáhlo na přelomu let 1996 a 1997. Tehdy se na akcie fondu vrhli zahraniční, především američtí investoři. Poslední kursy pohybující se kolem 900 slovenských korun indikují diskont (kurs/ČOJ) ve výši čtyřiceti procent. Potenciální výnos tedy činí přibližně 66 procent do doby otevření fondu. I v případě negativního časového scénáře a otevření fondu do čtyř let jde přibližně o 17 procent p. a.
Toto jistě zajímavé číslo ale musí český investor doplnit několikerým: pokud koupím akcii za 900 slovenských korun, pokud ČOJ (cca 1500 Sk na akcii) neklesne (ani nevzroste), pokud slovenská koruna neoslabí (ani neposílí) vůči české měně.
Rozumný portfoliově uvažující investor by měl tuto investiční příležitost brát pouze jako doplněk svého investičního košíku. Ne nadarmo totiž tvrdil slavný burzovní spekulant André Kostolany: „Kdyby byla burzovní spekulace tak jednoduchá, nebylo by žádných horníků, dřevorubců a jiných těžce pracujících. Každý by byl spekulant.“
