Privatizace uhelných dolů má být průhledná, říká šéf Metalimexu
Petr Otava (53), generální ředitel společnosti Metalimex. Pochází ze známé hornické rodiny z Ostravska. (Jeho otec byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let generálním ředitelem OKD.) Vystudoval vysokou školu báňskou v Ostravě. Dlouhá léta pracoval v různých postech v OKD. Poté přešel do Českomoravských dolů Kladno na pozici finančního ředitele. Od roku 1998 je generálním ředitelem Metalimexu, místopředsedou představenstva firmy Karbon Invest, který ovládá přes 50 procent OKD. Karbon Invest vlastní dvě fyzické osoby, Viktor Koláček a Petr Otava. Je ženatý, má dvě dospělé děti, Petra a Simonu. Prakticky celá jeho rodina pracuje v rámci koncernu Karbon Invest. „U nás je rodinná tradice, že děláme to, čemu rozumíme a čemu celou dobu věnujeme, což je řízení hornických procesů,“ říká Otava. K jeho zálibám patří tenis a jízda na koni.
EURO: Můžete charakterizovat trh s černým uhlím v Česku v čase vstupu do Evropské unie? OTAVA: Na zahraničním trhu se OKD pohybuje zcela v podmínkách unie. Na českém trhu ještě nejsou standardní podmínky. Problém vidím v oblasti energetického černého uhlí, kde je polská konkurence silná. Úroveň tamní těžby je sedminásobně větší než v Česku. Bohužel situace v Polsku je stejná jako před třemi lety: produkce uhlí je nepřímo dotovaná státem. Neodvádí se daň z nedobytého nerostu a neplatí se sociální dávky. Tato situace jednoznačně zvýhodňuje polský důlní průmysl ve srovnání s námi. Poláci přistoupili od února letošního roku k organizační restrukturalizaci dolů, ale celkový dluh polských dolů představuje asi 200 miliard korun. Vydělte to sedmi a představte si, v jakých podmínkách bychom museli pracovat my, když zadlužení našeho kapitálu je zhruba deset procent. A máme okamžitou likviditu.
EURO: Jaká je dnes, pět let po vašem kapitálovém vstupu, situace v OKD? OTAVA: Koncern zaměstnává 31 900 lidí přímo a v dalších projektech zhruba tři tisíce. Ročně vyplácíme 11,5 miliardy osobních nákladů na zaměstnance. Loni konsolidovaný obrat činil 55,3 miliardy korun, konsolidovaný zisk 479 milionů. V roce 2002 jsme investovali až 3,6 miliardy do výrobních investic, staveb a technologií. Výsledky nás zařadily mezi první tři největší koncerny v České republice.
EURO: Hovoří se o prodeji státního podílu v OKD. Máte zájem? OTAVA: Akcionářská struktura OKD byla od našeho kapitálového vstupu v roce 1998 prakticky stabilní. Stát nyní drží 45,8 procenta, ale o řešení tohoto podílu jsme nejevili zájem do doby, než stát nabídl v rámci privatizace podniku Nová huť indickému investorovi LNM Holding nejdříve opci, pak exkluzivitu na celý balík v OKD.
EURO: Překvapil vás tento krok?
OTAVA: Ano, ale nám jevilo jako téměř nepravděpodobné, že by Indové dostali potřebné informace o společnosti. Jejich snaha mne nepřekvapila, protože podobný přístup uplatňovali na Ukrajině, v Kazachstánu a v jiných zemích, kde si řekli, které doly a hutě - jež byly v katastrofálním stavu - chtějí. Ty jim byly odevzdány v zásadě za malý poplatek. Česká republika však již delší dobu v podstatě funguje v podmínkách Evropské unie, ne Balkánu.
Získali jsme informace, že LNM Holding na zahraničním trhu nabízí svoji opci na státní podíl v OKD zhruba za 20 milionů dolarů. Reakce investorů však byla odmítavá. Letos 31. ledna exkluzivita skončila. Stát tímto krokem poprvé naznačil, že nemá zájem nadále v OKD setrvávat.
EURO: Proč jste nedovolili zástupcům LNM Holding provést due diligence v OKD? OTAVA: Po podpisu smlouvy o exkluzivitě jsme se museli bránit. Provedli jsme změny na valné hromadě OKD v červnu loňského roku (stát ztratil zástupce v dozorčí radě – pozn. red.) A to proto, aby se nám nestalo, že prostřednictvím členů dozorčí rady by se provedla hloubková kontrola hospodaření. Vzpomeňte si na společnost Vítkovice Steel. Tam Indové také provedli due diligence a nakonec nabídli třetinovou cenu, asi 700 milionů korun, kterou stát nemohl přijmout.
EURO: S LNM Holding jste na válečné stezce? OTAVA: Možná že se to mnohým může zdát překvapivé, ale Indové jsou naším největším obchodním partnerem, neboť byznys je byznys.
EURO: OKD dodává uhlí do VSŽ, do Maďarska a pro Voest Alpine do Rakouska. Co by to znamenalo v případě, že by jejich konkurent, LNM Holding, získal státní podíl v OKD? OTAVA: Skutečnost, že státní podíl byl nabídnut hutní skupině, která má na trhu konkurenty - a v našem případě šlo o středoevropské hutě - vyvolala reakci těchto významných odběratelů uhlí. OKD je strategickým dodavatelem uhlí a koksu do zmíněných hutí a objem dodávek představuje více než 80 procent jejich spotřeby. Kdyby jejich konkurent vstoupil do OKD, do firmy, která jim dodává uhlí, tyto hutě by musely diverzifikovat dodávky, což by znamenalo ohrožení odběratelských pozic dolů.
EURO: Potvrdilo se toto očekávání? OTAVA: Způsobilo nám obrovské problémy situaci vysvětlovat, ale ustáli jsme to. Vyvrátili jsme, že by se LNM Holding mohl jakýmkoliv způsobem podílet na řízení OKD. Znamenalo by to, že by se konkurence, která je jedním z jejich strategických dodavatelů, dostala do boje. To by se mohlo projevit v cenách či objemech dodávek, což by ohrozilo jejich pozice na trhu.
EURO: Zajímá se kromě Karbon Investu o státní podíl v OKD ještě někdo jiný? OTAVA: I premiér Vladimír Špidla v České televizi prohlásil, že kromě nás o ten podíl nikdo nestojí. Ministr průmyslu a obchodu nás letos v únoru oslovil, abychom připravili návrh pro jednání s vládou ohledně naší nabídky na koupi tohoto státního podílu. Tuto nabídku jsme předložili. Předtím však na tiskové konferenci 27. ledna zaznělo, že se státní podíl bude prodávat za tržní cenu pravděpodobně majoritnímu vlastníkovi, což vyvolalo velkou odezvu na trhu cenných papírů výrazným růstem ceny akcií. Jsem názoru, že něco takového se nedělá ani v zemích, kde neexistují tržní podmínky, natož v civilizované Evropě.
EURO: Proč to byl tak špatný krok? Za jakou cenu by se mělo prodávat?
OTAVA: Pokud jde o veřejnou soutěž, tak je to jedno. Ale v případě přímého prodeje je to ovlivňování trhu. My jsme zmrazili cenu pro akcii v okamžiku toho prohlášení. A mezitím se ještě objevovala řada spekulativních, ničím nepodložených úvah, které chtěly znervóznit situaci, jako je odprodej bytového fondu OKD.
Rozhodli jsme k tomuto termínu udělat šestiměsíční průměr na burze a na RM-Systému, z čeho vznikla naše nabídka za státní balík, který činí jednu miliardu 198 milionů korun. Což je dvojnásobek naší původní nabídky. Myslíme si, že pokud by tento prodej byl uskutečněn v tendru, tak akcie koupíme levněji.
EURO: Neplatí pravidlo: tendr vždy vyžene cenu nahoru? OTAVA: Ale to by museli být také jiní zájemci než my.
EURO: Je nutné, aby Karbon Invest vůbec něco kupoval, vždyť má majoritu!
OTAVA: Není. Reagovali jsme jen na situaci, která byla vyvolána a která znervózněla naše obchodní partnery tím, že se opce na státní akciový podíl dostal na veřejný trh v zahraničí. Když máte na trhu v pohybu 45,8 procenta podniku, který ovládáte, tak se logicky staráte, kudy to putuje a kde to může skončit.
Chtěli jsme také zamezit dalším konfliktním situacím, které se kolem našeho vztahu se státem vytvářejí. Mám na mysli zájmy určitých skupin. Pochopili jsme, že návrh musí být cenově rozumně podložen, proto jsme přišli s touto nabídkou. Podotýkám, že jsme původně šli na jednání s nabídkou nižší. Chceme zklidnit akcionářskou strukturu a zamezit vyvolávání střetových situací jinými osobami, které se neustále snaží kalit vodu v našich vztazích se státem.
EURO: Mohl byste je jmenovat nebo konkretizovat? OTAVA: Jsem přesvědčen, že čtenáři týdeníku EURO jsou natolik dobře informováni, že na jiných stránkách časopisu si už dají do souvislosti skupiny, které s námi dříve spolupracovaly. Je zbytečné říkat jména. Ta jsou pořád stejná.
EURO: No dobře… Kdo je tedy na tahu? OTAVA: Stát. Myslíme si, že za dobu, co podnikáme v OKD, jsme vládu přesvědčili, že koncern je výrobně, obchodně a finančně stabilní, že nejde o spekulativní skupinu krátkodobého charakteru. I trh se za období pěti let již dostatečně vyprofiloval natolik, aby se tito více či méně schopní spekulanti vytříbili, nebo zcela vypadli ze hry. Existuje zhruba pět českých soukromých skupin. A jsou samozřejmě jednoduchým terčem a neustálým předmětem zájmu.
EURO: Tím si vysvětlujete například reportáže pořadu Klekánice, které nedávno vysílala Česká televize? OTAVA: Načasování reportáží odpovídalo době, kdy se hovoří o dokončení privatizace uhelných firem. Z našeho pohledu jde o prodej státního podílu v Sokolovské uhelné. Bohužel, dnes už mohu korektně říct, že jsme se stali předmětem dosud nevídaného vydírání. Byli jsme osloveni, abychom zaplatili v řádu desítek milionů za to, aby se zmíněné pořady nevysílaly. Stalo se tak před vysíláním první i druhé Klekánice. Tyto návrhy jsme odmítli a informovali jsme o tom Policii ČR v Ostravě. Tato smutná záležitost bude řešena právní cestou. Naši právníci připravují žalobu na Českou televizi a na fyzické osoby.
EURO: Kdo vás vydíral? OTAVA: To zatím nebudu sdělovat. Návrh zněl: Když zaplatíte, pořad nebude vysílán. Ono by to mohlo být vnímáno jako nápad České televize. Musím v této situaci připustit, že se Česká televize mohla stát nástrojem zájmových skupin. Je překvapivé, že se veřejnoprávní televize k tomu propůjčila, spíš bych to očekával od komerčních televizí. Pokud žaloba bude úspěšná, jsme připraveni všechny prostředky, které vysoudíme - v řádech milionů korun - věnovat na rozvoj těžce zkoušeného moravsko-slezském regionu.
EURO: V Sokolovské uhelné máte minoritní podíl. Teď se připravuje privatizace podniku. Jaká je vaše pozice? OTAVA: Již řadu let jsme menšinovými akcionáři v pozici kontrolního balíku 36,32 procenta. Podotýkám, že tento stav vznikl ještě před našim vstupem do OKD. Tato účast nás stála přes dvě miliardy, které jsme skutečně zaplatili. Situaci musíme dořešit.
EURO: Dostali jste dividendy? OTAVA: Navrhovali jsme dividendový systém minimálně tři roky zpět, protože firma profituje. Fond národního majetku nikdy dividendový systém nepotvrdil, byli jsme přehlasováni a za celé období nebyly dividendy vypláceny. Překvapuje mě vystoupení předsedy FNM pana Jana Juchelky, který od OKD, v nichž má stát minoritu, očekává vyplacení dividendy, když na druhé straně v Sokolovské uhelné - kde máme minoritu my - stejný návrh zablokoval.
EURO: Takže situace je taková, že když FNM nedovolí vyplácet dividendy v Sokolovské uhelné, tak je nebude vyplácet ani OKD? OTAVA: Je důležité si uvědomit, že OKD je daleko složitější firma jak z hlediska řízení, tak výroby, což se nedá s hnědým uhlím vůbec porovnat. Potvrzují to i těžaři. Řídící, technologický a další procesy jsou daleko obtížnější. Zisky z těžby a prodeje černého uhlí nejsou tak vysoké jako v hnědém uhlí.
EURO: Uvažovalo se i o tom, že by se podíly státu v OKD vyměnily za váš podíl v Sokolovské uhelné. Je to reálné? OTAVA: Náš názor je, že nebudeme spojovat tyto operace zcela jednoznačně, protože jde o dva rozdílné přístupy. O jiné vlastníky, kteří jsou na burze, mají vlastní akcionáře, a to jak OKD, které je v Metalimexu, tak i Metalimex, který je v Sokolovské uhelné. Jsou to veřejně obchodovatelné firmy se svými pravidly. Odmítáme tyto věci spojovat, protože mohou zavádět určitými spekulacemi a poškozováním akcionářů, na což nechceme přistupovat.
EURO: Jak to tedy vypadá v Sokolovské uhelné? OTAVA: Pokud se dokončení privatizace uskuteční formou zcela průhledné veřejné soutěže, která by měla garantovat podmínky investora - ať jde o zaměstnanost nebo rozvoj regionu a firmy - jsme připraveni. Chceme rozptýlit spekulace o tom, že přijde nějaký investor, který chce poškodit region a firmu vykrást. Máme eminentní zájem naši investici zhodnotit. Vzhledem k tomu, že z našeho pohledu nejde o úvěrový investiční případ, ale o financování z vlastních zdrojů, neočekáváme návratnost režimu úvěrových splátek. Koncern Karbon Invest uplatňuje dividendový systém návratnosti, který vychází z hodnoty peněz na trhu ve vztahu k základnímu kapitálu společnosti.
EURO: Kolik nabízíte za majoritu v Sokolovské uhelné? OTAVA: Před dvěma lety jsme nabídli částku 2,7 miliardy korun, kterou jsme v prosinci loňského roku snížili na 2,4 miliardy.
EURO: Proč? OTAVA: Souviselo to s předpokládaným snížením ziskovosti, které vyplývá z podmínek trhu. Nicméně nikdy neříkám, že něco je fix. Je to otázka vývoje, případné účasti v tendru a podobně. Myslíme si, že je to rozumná cena, která je v daném okamžiku vysoce nad cenou burzovní.
EURO: Kdyby vás v tendru někdo přebil, tak by vás na základě zákona jako minoritního akcionáře musel vykoupit, že? OTAVA: Kdyby někdo nabídl lepší podmínky, tak to musíme vzít jako fakt. Vycházím ale z jasné logiky povinnosti výkupu minoritního akcionáře, který je dnes soudním precedentem dán.
EURO: Takže Karbon Invest na Sokolovské uhelné nemůže prodělat?
OTAVA: Na ní se dá prodělat jedině nekorektním postupem, nekorektním rozhodnutím. V České republice musí člověk dávat pozor na vše. Můžeme opět očekávat snahy o manažerskou privatizaci, které již v minulosti byly zaznamenány a na poslední chvíli zablokovány. Pokud by se tato situace opakovala, musíme hledat systém obrany. Jak jsme se na to měli dívat, když stát svůj podíl v Sokolovské uhelné, za který jsme nabízeli 2,7 miliardy, chtěl prodat manažerům za 660 milionů korun? To bylo až v předsednictvu vlády Miloše Zemana.
V Česku existují i takové státní manažerské struktury, které reagují na pokus o jakoukoliv doprivatizaci formou, jako když malému dítěti berete hračku. Oni se k tomu vůbec nestaví jako správci majetku akcionářů, ale tak, jako že firma je prostě jejich a že si s ní mohou dělat, co chtějí. Někteří manažeři státních firem vytvářejí vlastní lobbingové struktury za peníze státní firmy. To je situace, kterou musíme pozorně monitorovat a pak příslušně reagovat.
EURO: Proč si myslíte, že tak velký český soukromý subjekt nemůže bez potíží spolupracovat se státními institucemi, jak to známe ze zahraničí?
OTAVA: Zatímco nás berou v Polsku a Německu, kde se těží černé uhlí, jako vzor podnikání v uhelném průmyslu a obchodu, přednášíme a vysvětlujeme v těchto zemích naše výrobní a obchodní systémy, u nás jsme považování pomalu za hadráky z ulice a tomu odpovídají i formy jednání. Velmi obtížně vnímám, když prestižní pozice - jako je vystupování v televizi CNN, kde jsem diskutoval se zástupci podnikatelské sféry Ruska, Polska a Maďarska - u nás neznamená nic.
V zemích Evropsklé unie, kde máme prestižní pozici stejně jako v Rusku, si dovedou představit, co to je úspěšně podnikat a při tom zaměstnávat 32 tisíc lidí. To je obrovský závazek a těžké břemeno. U nás to jaksi nestačí. My jsme si bláhově mysleli, že pro úspěšné podnikání stačí fungující firmy. To tady prostě neplatí. Tady k tomu musí být ještě „něco navíc“ a tomu mi nerozumíme. Poměrně trefně vystihl situaci jeden z mých zahraničních kolegů. V České republice se chce kapitalismus bez kapitalistů, a to jednoduše nejde. Možná že by stačilo, aby se Koláček, Otava a podobní jmenovali Volkswagen, Philips. Prostě jinak. Pak by to snad nikomu nevadilo.
EURO: Vy, Viktor Koláček a další jste dělali také manažerskou privatizaci. Jak to, že nyní jste proti ní? OTAVA: Tato etapa privatizace je historicky neopakovatelná. V té době nebyly na trhu žádní zájemci ani kapitálově silné skupiny, které o privatizaci měly zájem. Dnes je situace zcela jiná. Jak můžete porovnávat například manažerskou skupinu v Sokolovské uhelné s koncernem Karbon Invest při výrobně-obchodní a finanční síle, kterou dnes představuje. To je pro nezaujaté nepochopitelná představa. V této zemi existují manažerské struktury ve státních firmách, které lobbují a platí píár za peníze akcionářů a tedy i naše, přičemž zcela odmítají vlastní pozici správců majetku akcionářů.
EURO: Česká televize uvedla, že chcete nabídnout za podíl státu v OKD 1,19 miliardy korun, ale zároveň manažeři OKD nabízejí celý podnik v Londýně za deset miliard. Je to pravda?
OTAVA: Takovýchto pamfletů se v poslední době objevuje celá řada, já jsem obdržel tři a každý jiný. Je zajímavé, že čtyři roky zpět se neobjevil žádný. Když si přečtete obsah těchto pamfletů, tak to napíše můj vnuk Lukášek za dvě hodiny, pokud by ale uměl psát.
Jestliže budeme hledat a hledáme strategické partnery, pak na konkrétní projekty, jako například akvizice v Polsku nebo investice zapadající do výrobně technologických řetězců s možností synergických vazeb. Tyto projekty přesahují naše finanční možnosti, jako třeba účast na rozsáhlejší privatizaci polských dolů ležících na hornoslezské pánvi, kterou na české straně těžíme.
EURO: Uvažujete o tom, že by váš podíl v Sokolovské uhelné byl vyměněn za elektrárnu Dětmarovice, kterou vlastní ČEZ? OTAVA: Otázka Dětmarovic se konzultovala již za ministra Grégra. Položili jsme ji na stůl jako jednu z variant řešení a byli připraveni doplatit saldo. Viděli jsme logiku v tom, že dnes je Sokolovská uhelná zálohovacím systémem firmy ČEZ. A navíc Dětmarovická elektrárna je jediná černouhelná elektrárna, která leží na ložisku černého uhlí s minimálními přepravními náklady, v níž je možné spalovat 1,5 milionu tun energetického černého uhlí. Po odbourání licencí vstupem do Evropské unie vznikne obrovský problém na trhu s energetickým uhlím, kterého je v daném okamžiku přebytek. Naše představa byla vytvořit uzavřený cyklus: těžba černého uhlí, jeho spalování na elektrickou energii a ukládání popílku do dolů. Navíc 40 až 50 procent této elektřiny jsme byli připraveni odebrat pro vlastní spotřebu. Protože jsme nechtěli vyvolávat konflikt s podnikem ČEZ, se kterým chceme dobře spolupracovat, nabídli jsme, že přebytek proudu buď nabídneme ČEZ do jeho obchodního systému za dohodnuté ceny, nebo ho vyvezeme, abychom nedělali konkurenci v Česku. Ale o tom rozhoduje ČEZ, protože jde o prodej části firmy. Další problém spočívá v tom, že si ČEZ chce ponechat Severomoravskou energetiku. Připravujeme ale náhradní variantu, výstavbu vlastního energetického zdroje. Postavili jsme a zprovoznili vlastní linku do Polska, dráty včetně rozvodů. Investovali jsme v Polsku, jsme připraveni na diverzifikaci dodávek oběma směry.