Velmi truchlivý konec jednoho velkolepého IPO zaplatíme, jako obvykle, my všichni
Nic nevypadá jako větší škleb historie než někdejší označení primárního úpisu akcií New World Resources za evropský obchod roku 2008. Prestižní časopis The Banker v květnu 2009 svoje hodnocení zdůvodnil slovy, že „nešlo jen o největší primární úpis, jenž se kdy ve střední Evropě uskutečnil. IPO také umožnilo vlastníkům zpeněžit investici na absolutním vrcholu komoditního boomu“ . Na dealu roku Zdeněk Bakala se svým obchodním partnerem Peterem Kadasem tehdy vydělali v přepočtu skoro 30 miliard korun, nikoli posledních. O co pyšněji začal, o to trapněji příběh tohoto akciového titulu končí. A nejen ten jeho. V dnešním vydání týdeníku Euro prozkoumáváme různé aspekty závěrečné kapitoly více než dvousetleté historie těžby uhlí v ostravskokarvinském revíru.
Zázraky se nedějí
Musel by se stát zázrak, aby začalo aspoň trochu platit to, co OKD (tedy česká těžařská provozní firma zastřešená NWR) píše ve své vlastní webové prezentaci. Ne, tahle firma opravdu nepodniká ve velmi perspektivním oboru a opravdu se nevyznačuje kvalitní majetkovou strukturou.
Viděno s velkým nadhledem a zcela bez emocí, je to pěkná případová studie o tom, co se ve světové ekonomice přihodilo v posledním desetiletí, co to znamená, když se říká, že je nějaká inovace disruptivní, a jak to zasahuje do životů lidí na různých koncích planety. Kterého z horníků v dolech na Karvinsku zajímají strukturální změny v čínském hospodářství nebo rozvoj těžby břidlicového plynu ve Spojených státech? Co je jim po tom, že nějaké indonéské nebo australské povrchové doly, které byly otevírány s perspektivou vývozu do Číny, dneska tlačí ceny dolů hluboko pod hranici provozní rentability OKD?
Že je to nezajímá, ovšem neznamená, že tím nebudou zasaženi. A vlastně by jim moc nepomohlo, ani kdyby je to zajímalo a měli to perfektně nastudováno. Vždyť co je z jejich hlediska ta učebnicově správná strategie, maximalizující čistou současnou hodnotu jejich budoucích příjmů?
Individuální reakce na ztrátu perspektivy – vyfárat a už se nikdy neohlédnout – je přesně to rozhodnutí, které přesto nikdo z nich neudělá. Vědí totiž dvě podstatné věci:
Zaprvé si perfektně uvědomují, že žádný další zaměstnavatel jim nedá stejnou mzdu, jakou zatím dostávají za těžkou a nebezpečnou práci pod zemí, ani náhodou. Takže každý měsíc se počítá. A zadruhé dobře vědí, že vláda vedená sociálnědemokratickým premiérem, který – co čert nechtěl – svého času jako ministr financí návrh na „doprivatizaci“ OKD předkládal, je nenechá na holičkách.
Hluční a chytří
Je úplně jedno, kdo bude zavírání dolů velet, zda insolvenční správce, nebo někdo jiný, kdyby se podařilo konkurzu OKD vyhnout.
To všechno je pěna dní a detaily pro nepočetnou odbornou veřejnost. Z hornického hlediska je podstatné, že těžba sice za pár let skončí, ale oni dostanou své odstupné. Když budou hluční a jejich předáci vychytralí, tak i na nějakou tu rentu možná dojde.
Z hlediska zbytku republiky je podstatné, že náklady na „sociálně ohleduplné uzavírání dolů“ nezaplatí ani OKD, ani Zdeněk Bakala s Peterem Kadasem v zádech, ba ani věřitelé. Zaplatí ho prostřednictvím státního rozpočtu daňoví poplatníci. Cenovka se může lišit, neboť i tohle se dá udělat různě, ale z čí portmonky půjdou peníze, to víme spolehlivě už teď. l
Z hornického hlediska je podstatné, že těžba sice za pár let skončí, ale oni dostanou své odstupné. Když budou hluční a jejich předáci vychytralí, tak i na nějakou tu rentu možná dojde.
O autorovi| Michal Půr • pur@mf.cz
