Zmatky v lesním hospodaření má uklidnit dvojí vyhazov
Generální ředitel státního podniku Lesy ČR Kamil Vyslyšel konečně splnil to, do čeho ho ministr zemědělství Jaroslav Palas celý rok tlačil: zpochybnil platnost všech smluv na odprodej dřeva nastojato, které v minulých letech s lesnickými firmami uzavřelo předchozí vedení státního podniku. Dalekosáhlý zmatek, který tím nastal, hrozil otevřenou roztržkou s lesními společnostmi a odborářskou vzpourou jejich zaměstnanců. Pro uklidnění poměrů Palas poslušného vykonavatele své vůle odvolal. Spolu s ním se však ministr zbavil i svého tvrdého kritika, člena dozorčí rady Lesů ČR Jana Grůzy. Ten se do příběhu zapsal velice razantně tím, že svolal mimořádné zasedání dozorčí rady (byl jejím předsedou), které mělo prosadit návrat účinnosti zpochybněných smluv a uklidnění rozjitřené situace. Pět z devíti členů rady se však bůhvíproč nedostavilo a zasedání skočilo debaklem. Lidovecký poslanec Grůza se alespoň obrátil alarmujícím dopisem na ministra, ale ze čtyř přítomných členů rady ho podpořil už pouze jediný, poslanecký kolega Jiří Papež (ODS). Dopis nepochybně uspíšil radikální zásah do stále více bobtnající krize, avšak nečekaně podrazil nohy i svému autorovi. „Lesy ČR obešly zákon o státním podniku, nerespektovaly jeho status a ponechaly dozorčí radu mimo rozhodování. Proto odmítám veškerou zodpovědnost,“ vzkazoval Grůza ministrovi. Ministrova odpověď byla nevybíravá, zbavil se protestů i s Grůzou.
Zpolitizované dříví.
O vypovězených smlouvách jednala 18. ledna i koaliční devítka. Grůza nabil svého předsedu Miroslava Kalouska informacemi a od jednání si velice sliboval. Nicméně koaliční politici se shodli na tom, že tržní pokles cen dříví se už nesmí nepříznivě promítat jen do hospodářských výsledků Lesů ČR, zatímco lesní společnosti pokles vůbec nepocítí. Kvůli tomu se politici příliš nebránili snaze změnit smlouvy. Šlo jim především o to uklidnit těžaře, že nepřijdou o své podnikatelské jistoty a zaměstnanci o práci. Jen najít rychlá řešení.
Grůzovo očekávání, že se pod lidoveckým tlakem podaří obnovit platnost zpochybněných smluv, se nenaplnilo. Vzápětí Grůza na své kůži poznal, jak tvrdě dopadá to, proti čemu dříve brojil: „Zákon o státním podniku je nefunkční, protože dává všechny pravomoci do rukou jedinému člověku, ministrovi zemědělství. Ten jmenuje jak management podniku, tak všechny členy dozorčí rady. Dozorčí rada se tak stává pouhým přívěškem státního podniku. Nelze očekávat, že bude opravdu svéprávně kontrolovat,“ zlobil se Grůza, když ještě měl za činnost rady na odpovědnost.
Rozhodování dozorčí rady navíc vážně ovlivňuje to, že celou její třetinu tvoří zaměstnanci státního podniku. „Ti jsou už z podstaty věci konformní vůči vedení,“ zdůrazňuje Grůza. „Abych jim alespoň trochu uvolnil ruce, prosadil jsem na posledních zasedáních rady tajné hlasování. Přesto si myslím, že se odvážil hlasovat po svém jen jeden jediný,“ vypráví.
Ministr Palas viní Grůzu ze zpolitizování lesnické problematiky. Grůza naopak tvrdí, že to byl Palas, kdo problematiku zpolitizoval. Už tím, že do dozorčí rady najmenoval čtyři poslance a diskuse o lesích měly přesah do Parlamentu. A tak i vně dozorčí rady bude mít Grůza coby poslanec příležitost do věci mluvit. „Budu toho plně využívat. Nehodlám se nechat pochovat do jednoho hrobu s Kamilem Vyslyšelem,“ vzkazuje Grůza.
Moc kontra právo.
Generální ředitel státního podniku a předseda dozorčí rady Lesů ČR se vymění, ale dogma zůstává. Ministerstvo zemědělství dál hájí koncepci, že smlouvy s lesnickými společnostmi byly od prvopočátku neplatné. Naproti tomu to některé lesní společnosti označují za nesmysl a pracují dál, jako že smlouva platí v nezměněné podobě. Jiné firmy to tak nezdůrazňují, ale těží rovněž. Vedení státního podniku je z toho bezradné, protože je zodpovědné za to, že se práce v lese nezastaví a žádní jiní těžaři s platnými smlouvami po ruce nejsou. Dvojnásobně to platí pro povinnost do dvou let zalesnit vytěžené porosty.
Ostatně lesní správci a fořti Lesů ČR mají zájem spolupracovat s těmi, kteří se v daném lese vyznají, trefí na přístupové cesty a znají místa vhodná pro mezisklady. A také do pěti let zajistí nově vysazený les, jak vyžaduje lesní zákon. Jsou odpovědní, zkušení a místně obeznámení. Proč měnit firmu a riskovat?
Jestliže platnost zákonů nepřísluší vykládat ministerstvům, ale soudům, pak je celý tento humbuk na vodě.
Krajský soud v Hradci Králové totiž v pondělí 17. ledna potvrdil platnost zpochybňovaných smluv Lesů ČR s největší českou lesnickou firmou CE WOOD. Tím vyvrátil tvrzení státního podniku o neplatnosti smluv. A naopak svým předběžným opatřením soud zakázal Lesům ČR bránit společnosti CE WOOD ve výkonu práv a plnění povinností smluv o pěstební činnosti a o prodeji a nákupu dříví. Zároveň Lesům ČR uložil poskytovat firmě CE WOOD dohodnutou součinnost při plnění práv a povinností.
Z rozhodnutí soudu však CE WOOD do třiceti dnů musí podat na Lesy ČR žalobu. Už tato jediná kauza se dotýká 27 smluv v různých územích. Příklad nepochybně přiláká i další společnosti, byť k rozsudku je ještě daleko. Samo předběžné opatření může mít pro některé firmy povzbudivý účinek.
Okamžité zpochybňování smluv místo jejich řádného vypovězení s dodržením dohodnuté výpovědní lhůty může Lesům ČR přivodit ještě značné starosti. Management si teprve ex post po zpochybnění smluv uvědomil, že by mohly být ohroženy nezbytné práce v lese. Proto navrhl smluvním partnerům pokračování prací v lese a vyzval je k uzavření dočasných nových smluv na přechodné období.
Past na mamuta.
Společnost CE WOOD je ze všech českých lesních firem, které se zabývají těžbou dřeva, jeho zpracováním a prodejem, zdaleka největší. Obdobu nemá ani v celé střední a východní Evropě. Skupina CE WOOD zaměstnává 5200 lidí a za rok utrží devět miliard korun. Vazba této společnosti na Lesy ČR nemůže být pevnější. Více než z devadesáti procent působí ve státních lesích, což z pohledu Lesů ČR představuje 25,9 procenta všech zakázek. A právě tento vysoký podíl zakázek spolu s některými smlouvami uzavřenými na neurčito činí z této společnosti častý terč reformátorů smluv. Vzhledem k převládající orientaci svých činností na Lesy ČR by však každá ztráta smluvních vztahů se státním podnikem byla pro společnost citelná.
Nové regule, prosazované současným managementem LČR, mají vyžadovat, aby se každá smlouva uzavírala na základě výběrového řízení. Státní podnik však pro ně nestihl včas připravit podklady. Kvůli tomu v prosince skončila platnost smluv na dvanácti procentech území spravovaném Lesy ČR. Své pochybení se vedení státního podniku rozhodlo napravit nabídkou dočasných smluv. Ředitel CE WOOD Václav Šebek k tomu uvádí: „Nabídli nám smlouvu a my jsme vznesli připomínky. Nikdo se jimi nechtěl zabývat. Hradecké ústředí ponechalo jednání na krajích, a tam nikdo neměl oprávnění jakoukoli část smlouvy pozměňovat. Jednání probíhalo stylem buď podepiš, nebo neber. Nepodepsali jsme.“ Dále Šebek dodal: „Krajský ředitel si mohl sám vybrat firmy, kterým zakázku nabídne. U lesní správy Třebíč například vyhrála firma, která ještě nikdy neměla lesnickou zakázku v takovém rozsahu. Způsob, jakým probíhá nabídkové řízení, je záhadný. My máme infrastrukturu, odborný personál a letité zkušenosti. Nikdo však o ně najednou nestojí.“
Ředitel Šebek vznáší proti probíhajícímu výběru i další závažná obvinění: „Lesy ČR obcházejí při vyhledávání partnerů pro lesní práce výběrová řízení a zadávají práci předem vybraným firmám. Dlouho dopředu kolují informace o budoucích vítězích. Například v oblasti Frýdku-Místku se v odborných kruzích otevřeně hovoří o tom, že vítězi se stanou spřátelené společnosti Lesů ČR Opavská lesní, Lesostavby Frýdek-Místek nebo Frenštátská lesní. Mezi ně bude rozdělena původní zakázka společnosti CE WOOD. Tyto společnosti již oslovily naše zaměstnance, že mají přislíbený kontrakt.“
Smlouvy proti smlouvám.
Závady ve smlouvách posloužily pouze jako záminka k rychlému rozbití současného smluvního systému. Dřívější pokus o řádné výpovědi platných smluv totiž nevyšel. Byl proveden tak neprofesionálně na přelomu roku, že si všichni šikovní adresáti mohli prodloužit jejich platnost o rok. Stačilo, že si výpovědi převzali až po Novém roce. Čekat léta, až platnost smluv vyprší, nijak nezapadalo do ministrova zadání rychle se vypořádat se způsobem lesního hospodaření, které zavedl tým předchozího ředitele Jiřího Olivy. A tak se využilo závěrů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který v užívaných smlouvách nalezl chyby, překážející volné soutěži.
Úřad neshledal žádné důvody pro zahájení správního řízení. Pouze vyzval Lesy ČR, aby bez zbytečných průtahů upravily své smluvní vztahy tak, aby neobsahovaly ujednání, kterými by byla narušena hospodářská soutěž. Za takový krok by jistě mohly být považovány výpovědi smluv, které už byly podány. Obě smluvní strany se taky mohly domluvit na opravě sporných bodů. Leč Lesy ČR prosadily právní výklad, že smlouvy jsou vadné, a tudíž od počátku neplatné. Nyní bude záležet na tom, zda tento právní výklad posvětí také soudy.
Za největší Olivův prohřešek je však označován takzvaný prodej na pni (nastojato), proti němuž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vůbec nic nemá, takže by figuroval i v upravených smlouvách. Umožňuje lesní firmě uplatňovat prodej vytěžené hmoty na trhu se dřevem, a tím generovat další zisky z lesní činnosti. Současný management soudí, že by bylo lepší nakupovat u akciových společností jen lesnické služby a dřevo by si prodávaly Lesy ČR.
Ekonomický ředitel Lesů ČR Zdeněk Cába upozorňuje, že tímto způsobem se hospodaří ve všech státních lesích v okolních zemích. Nelze však systém zlomit ze dne na den. „Smluvnímu vykonavateli lesnických prací nabídneme možnost odkupu 60 procent vytěženého dřeva, aniž bychom mu mluvili do sortimentu. S minimálně čtyřiceti procenty objednaného sortimentu dříví však budeme obchodovat sami. Převezmeme ho na odvozním místě a jeho prostřednictvím pronikneme do nákladů i tržních vztahů, což by jinak zůstalo utajeno. A jsou to přitom důležité informace pro tvorbu smluvních cen,“ vysvětluje Cába.
Staré smlouvy s tímto podílem pro správce lesa nepočítají, ale mají složitý paragraf o zpětném odkupu dřeva, který má podobný efekt. Jenže není košer z hlediska hospodářské soutěže.
Na pni do horoucích pekel?
Ekonomický ředitel Cába ovšem předpokládá, že podíl přímého prodeje správcem lesa stále poroste. Za pět let by měl činit 50 procent a pak stále víc a víc. Vysvětluje: „Nevýhodou prodeje na pni je, že veškeré zisky zůstávají v privátní sféře a nic z nich se nevrací do lesa. V přímém prodeji mají Lesy ČR šanci na lepší zisk, a co se utrží navíc, se vrátí zpět do porostů.“
„Myslím, že poměr 40 ku 60 procentům je přijatelný. Nemám rád extrémní přístupy: všechno prodávat na pni nebo všechno na odvozním místě. Jsem pro diverzifikované systémy, v nichž se uplatní obojí,“ říká člen dozorčí rady Lesů ČR, profesor lesnické fakulty Luděk Šišák.
Obecně se má za to, že soukromá firma dokáže za stejný sortiment při prodeji získat lepší cenu. Správce majetku a producent dříví zase vrací získané peníze zpátky do lesa. Dobře fungovala cena na pni v devadesátých letech minulého století, kdy ceny dříví stoupaly rychleji než náklady. „Všichni účastníci měli hospodářský výsledek, jaký si představovali,“ hodnotí tuto éru Šišák. „Od začátku tohoto století však v obchodě se dřevem panuje recese. Ceny klesají už o celou pětinu. Jestliže pokles cen nepostihne celý řetězec od producenta dříví, přes těžbu, obchod a dřevozpracující průmysl rovnoměrně, vznikají problémy,“ připomíná Šišák.
Jedním z nich je i spor mezi správcem a producentem lesa a mezi těžařem, který vytěžené dřevo prodává. Má se za to, že všechny ztráty jdou na úkor producenta lesa, tedy Lesů České republiky, zatímco lesním firmám zisky neklesají. S tímto hodnocením hrubě nesouhlasí ředitel Šebek z CE WOOD. „Státní lesy si žijí poklidným životem, zatímco veškerá racionalizace se odehrává na úrovni podnikatelů. Například my jsme se museli snížit počet personálu z původních třinácti tisíc zaměstnanců na pět tisíc. Když jsme se chtěli zachovat k bývalým spolupracovníkům slušně, stálo to peníze. Museli jsme nakupovat novou techniku. Dnes disponujeme největším počtem harvestorů (lesních kombajnů - pozn. red.), investovali jsme do zpracování dřeva, snažíme se být konkurenceschopní. Kdybychom museli jen těžit bez možnosti vlastního prodeje dříví, nemohli bychom se rozvíjet,“ tvrdí Šebek. A vidí u svého partnera v Lesích ČR rezervy v minimalizaci nákladů na pěstební činnost, v racionalizaci zadávání těžeb a počtu zaměstnanců.
Změna přijde.
Pro změnu smluv je mnoho rozumných důvodů, od kritizovaných chyb, přes potřebu větší diverzifikace přístupů s prodejem vytěženého dřeva, po posílení regulérnosti výběrových řízení. Nicméně nemůže se to povést v současném zmatku s několika typy provizorních smluv a se starými smlouvami, které jeden považuje za platné a druhý ne. Začalo se ze špatného konce.
Nicméně právě odvolaný ředitel Kamil Vyslyšel měl v jednom pravdu: nelze žádné výběrové řízení uspořádat tak, aby všichni soutěžitelé byli spokojeni. A na druhé straně je třeba jednat o detailech s každým smluvním partnerem. To se jeho týmu nezdařilo.
Jeho rovněž odvolaný předchůdce Jiří Oliva si všímá především morálních a personálních škod. „Lidé v Lesích ČR se naučili skrývat svůj názor, bát se o práci, byli sledováni kdo s kým se baví, s kým telefonuje. Kdysi stabilní podnik dnes veřejnost vnímá jako podezřelou organizaci s nekalou činností. Škody ve vědomí lidí a v mínění veřejnosti se budou odstraňovat několik let. Dodavatelské subjekty utrpěly především ekonomické škody, pramenící ze zpochybnění jejich činnosti, nejistoty, obav o zakázku. Těžko je lze odhadnout, ale pokud se jich budou domáhat soudně, mají velkou šanci na úspěch,“ myslí si Oliva.
Nástupce generálního ředitele Vyslyšela má určit výběrové řízení. Než k tomu dojde, řízením Lesů ČR byl ve čtvrtek (20. ledna) pověřen dosavadní výrobní ředitel Lesů ČR Vladimír Blahuta.
