Standardní rotace probíhá v praxi tak, že takzvaný ochraňovatel, v tomto případě Navos, odebere za určitou cenu ochraňované zboží a zaplatí za něj státnímu úřadu dohodnutou cenu. Obilí pak udá na trhu a v dohodnutém čase jej zase do sýpek, ve kterých se skladují státní rezervy, vrátí. Správa pak za nové obilí dodavateli, respektive ochraňovateli zaplatí dohodnutou cenu. Kouzlo spočívá v čarování s cenami, čehož Babišova firma náležitě využila.
Správa státních rezerv má s Navosem uzavřenu smlouvu na ochraňování obilí už od roku 2005. Navos vyjma zmiňovaného odkupu přebytečných 271 tisíc tun ochraňuje pro státní úřad ještě oficiální rezervu, která se pohybuje mezi 310 tisíci až 590 tisíci tun.
Odkoupili, nevrátili
Rotační, tedy odkupní cena se ve zmiňovaném případě prodeje nadbytečných 271 tisíc tun podle druhu obilí pohybovala v rozpětí od 2400 korun za tunu (pšenice krmná, ječmen krmný) do 3100 za tunu (pšenice potravinářská). Tržní cena obilí ale v té době byla až pět tisíc korun. Pro Správu státních hmotných rezerv tedy obchod moc výhodný nebyl.
Kdyby cenu obilí regulérně vysoutěžila přes centrální adresu, získala by výrazně více. Takový obchod byl naopak nadmíru výhodný pro firmu Navos. Zboží mohla prodat na burze za výrazně vyšší cenu, než byla pořizovací. Navos měl poté v dohodnutém čase sýpky zase naplnit. To se ale nestalo. Správa rezerv proto v září roku 2013 vyzvala ředitele Navosu Vlastislava Mudráka, aby firma v rámci rotace 271 tisíc tun obilí vrátila.
„V návaznosti na smlouvu o ochraňování bylo ke dni 31. 7. 2013 na základě plnění jednotlivých smluv a cenových dohod z vaší strany celkem vyskladněno 271 592,023 tuny rotačních zásob obilovin,“ stojí v dopise Mudrákovi. A v listu také stojí, že to samé množství má tedy Navos do rezerv zpět dodat.
Babišova firma může díky liknavosti státních rezerv vydělat minimálně půl miliardy korun.
Podle zjištění týdeníku Euro Navos naplnil do sýpek jen necelých 45 tisíc tun. „Společnost Navos je jedním z ochraňovatelů. Smlouva o ochraňování obsahuje pouze ujednání o obměně. V rámci obměny je vždy odebráno stejné množství, které je zpět naskladněno. Stav je tedy fixní,“ komentuje to mluvčí SSHR Jakub Linka.
K poměrně zajímavé situaci pak došlo o více než rok později, v listopadu roku 2014. Předseda hmotných rezerv Pavel Švagr uzavřel v tichosti s ředitelem Navosu Mudrákem a zástupcem místopředsedy představenstva Agrofertu Josefem Mrázem „smlouvu o jiných závazcích II“, která naprosto změnila podmínky vracení obilí. Správa smlouvy standardně zveřejňuje na svých webových stránkách, ale zrovna tato na nich vyvěšena není.
Ve smlouvě je klíčové, že Agrofert dodá správě rezerv zmiňované obilí do deseti let. „SSHR je oprávněna kdykoli v průběhu deseti let od uzavření této smlouvy písemně vyzvat Navos k dodávce obilovin do státních hmotných rezerv až do celkového množství 228 tisíc tun,“ podepsal ve smlouvě Švagr.
Tato smlouva, kterou má týdeník Euro k dispozici, zrušila všechny závazky ze smlouvy předchozí a neuzavřeného obchodního případu. A nejsou v ní ani žádné sankce za její neplnění. Pro Babišovu firmu velmi výhodný kontrakt.
Půl miliardy doma
Když Babišova firma dodá zmiňovaných 228 tisíc tun, podle nové smlouvy je státnímu úřadu prodá za cenu výrazně odlišnou a pro státní rezervy nevýhodnou. V ujednání je totiž klauzule, že pokud bude Navos 228 tisíc tun vracet, respektive dodávat nové obilí, správa zaplatí cenu odvíjející se od francouzské komoditní burzy Matif. A stát tak může zaplatit až jednou tolik, než za kolik obilí odkupoval Navos.
Odkupní cena oscilovala od 2400 do 3100 korun za tunu podle druhu zrní. „Cena za tunu na této burze se ale pohybuje kolem šesti tisíc korun za tunu. Kdyby Navos vrátil všechno chybějící obilí, firma na tom díky liknavosti státních rezerv vydělá minimálně půl miliardy korun,“ varuje SSHR úředník, který nechce být jmenován. Smluvní ping-pong mezi Správou státních hmotných rezerv a Babišem tím ale nekončí.
Šestadvacátého listopadu 2014 totiž předseda rezerv Pavel Švagr uzavřel s Navosem ještě „dodatek číslo 10“, kterým této firmě navyšuje cenu za takzvané ochraňování obilí o zhruba jednu korunu za tunu. Jak už jsme zmínili, Navos totiž vyjma zmiňovaného odkupu 271 tisíc tun pro správu ochraňuje ještě oficiální rezervu, která osciluje mezi 310 tisíci až 590 tisíci tun. „Ukladatel se zavazuje uhradit ochraňovateli odměnu ve výši 26,16 koruny za tunu za měsíc,“ stojí v dodatku. A Navos může ochraňovat až 590 tisíc tun obilí. Poplatek za ochraňování by se mohl zvednout až téměř o 600 tisíc korun měsíčně.
Žádný problém
Agrofert ve vstřícnosti státních hmotných rezerv žádný problém nevidí. „Pokud jde o ochraňování obilí pro SSHR, příslušná smluvní dokumentace je transparentně uveřejněna na webu Správy státních hmotných rezerv,“ tvrdí jeho mluvčí Karel Hanzelka. Ne všechny dodatky ke smlouvám, které má týdeník Euro k dispozici, lze ale na webu správy nalézt.
Podobně nejasně se vyjadřuje Správa státních hmotných rezerv. „Dodatky, které byly uzavřeny s firmou Navos, obsahovaly pouze zpřísnění podmínek pro vyskladnění v případě krize a také zpřísnění sankcí. To znamená, že se v těchto smluvních vztazích díky tomu zlepšilo postavení státu,“ říká Linka. „Je standardní uzavírat dodatky, které nemění smysl ani ekonomické parametry smlouvy, například může jít o úpravu počtu a lokalizaci skladů,“ dodal. To, že se ochraňovací poplatek zvedl o korunu na tunu, mluvčí nezmínil.
Čtěte také:
Babišovo Animalco vyhrálo tendr na dodávku masa správě rezerv
Správa rezerv dělí zakázky, láká tak nové zájemce
Pavel Švagr: V hmotných rezervách by se mi líbilo živé stádo
