MANIFEST ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI 2004
Aleš Kučera: Kapitál a pracovní příležitosti se v globalizovaném světě budou přesouvat výhradně tam, kde bude k dispozici kvalitní infrastruktura, vzdělaná pracovní síla a transparentní, stabilní ekonomické prostředí.
Globální technologická společnost
Dobu, v níž žijeme, určují tři faktory: naprostá převaha demokratického kapitalismu, globalizace, a konečně digitální technologie. Pro středně situovaného obyvatele České republiky to vše zatím zní nevinně a pozitivně. Problém je v tom, že rubem každé příležitosti je riziko. Něčí výhoda je zpravidla nevýhodou někoho jiného. Exportní možnosti naší země jsou omezené. Nemůžeme vyvážet suroviny, protože je nemáme, nemůžeme vyvážet levné a jednoduché spotřební zboží, protože v něm nás předčí zejména Čína a jiné asijské země, a nemůžeme vyvážet ani špičkové technologie, protože bez nezbytných velkých investic je u nás zatím nelze vyrábět. Naše tradiční exportní obory – strojírenství, dopravní prostředky, hutní produkce, sklo, potraviny – jsou pod rostoucím konkurenčním tlakem. Kromě toho není export jako export. V České republice během posledních let výrazně přibylo výrob v režimu takzvaného aktivního zušlechťovacího styku, OEM, „práce ve mzdě“ a podobně. Společným rysem těchto výrob je nízká přidaná hodnota. Jde zpravidla o jednoduchou montáž výrobků (strojírenství, elektronika) z dovezených součástek. Činnosti, které obnášejí výraznou přidanou hodnotu – výzkum, vývoj, marketing a podobně – realizuje takový podnik jinde než u nás. Takové výroby sice vytvářejí nová pracovní místa, a jsou proto často vítány státními orgány, jejich přínos pro skutečný rozvoj české ekonomiky je však malý. Neposkytují totiž pracovní příležitosti kvalifikovanějším pracovníkům (a nutí je tak odcházet do jiných regionů, popř. do ciziny). Navíc, a to je ještě vážnější, nejsou tyto výroby trvalé; jejich výhodnost pro provozovatele stojí a padá s jediným faktorem, levnou pracovní silou. Až její cena stoupne, příslušná továrna se rozmontuje, naloží do vlaku a pošle na Ukrajinu nebo do Kazachstánu. Zbude několik set či tisíc nezaměstnaných (a těžko zaměstnatelných) a možná vleklý soudní spor s českým státem o poskytnuté investiční pobídky.
Kauza Flextronics.
Prvním významným příkladem takového vývoje je případ společnosti Flextronics. Ta otevřela svůj výrobní závod v Brně v roce 2000, slíbila investovat sto milionů dolarů a zaměstnat kolem tří tisíc lidí. Za to dostal Flextronics, tehdy největší světový OEM výrobce (výrobce pod cizí značkou) informačních technologií a spotřební elektroniky, vládní investiční pobídku ve formě dotací na nově zřizovaná místa a daňových úlev, od města Brna navíc získal pozemek pro továrnu za symbolickou jednu korunu.V létě 2002 Flextronics nečekaně továrnu zavřel. Zdůvodnil to globální ekonomickou krizí. V té době v ní pracovalo přes tisíc lidí, celková realizovaná investice představovala asi desetinu slíbené částky. Sankce za nesplnění podmínek investiční pobídky se ukázaly být nevymahatelné kvůli formulaci smlouvy, město Brno však dodatečně v rámci mimosoudního vyrovnání získalo za užívání pozemku částku 38 milionů Kč. Menší část někdejší výrobní kapacity je dnes využita pro jinou výrobu, větší část je uzavřená.
Lze si docela dobře představit i technologicky nerozvinutou ČR jako členský stát EU – jako periferii bohaté Evropy, kde základním zdrojem obživy bude práce v montážních závodech připravujících polotovary nebo naopak kompletujících výrobky podle zahraničního návrhu, prodávané posléze pod zahraniční značkou, se zahraničním marketingem, ponechávající velkou část přidané hodnoty a prospěchu z ní plynoucího mimo naši zemi. To je ta snazší cesta, o níž byla řeč v úvodu. Nacházíme se přesně na hraně. Až se balíček příležitostí skutečně znovu zamíchá, dozajista spadneme na jednu či druhou stranu – buď k těm, jejichž možnosti podstatně vzrostou, anebo do skupiny právě opačné.
Průhledné podnikatelské prostředí.
Klíčem k našemu budoucímu úspěchu je pochopit, že digitální technologie nejsou významné jako samostatný obor, ale jako nevyhnutelná podmínka změny všech oborů ekonomiky. Nemáme tedy v úmyslu doporučovat, aby se Česká republika stala vedoucím výrobcem počítačů, nebo aby z každého Čecha byl softwarový inženýr. Takové tendence tu byly v minulosti a projevily by se jako zhoubné, kdyby nebyly především směšné a nerealizovatelné. Jde o něco jiného: aby veškerá odvětví naší ekonomiky, všech jejích sfér – služeb, průmyslu i zemědělství – fungovala s nejvyšší možnou efektivitou, aby podniky byly plně konkurenceschopné co do nákladů i kvality produkce, aby dovedly správně rozpoznat trendy poptávky, vyhledat a vytvořit si zákazníky. Totéž platí i pro služby poskytované státem: i ty musí být maximálně efektivní a kvalitní, navíc by měly působit ve směru zprůhlednění podnikatelského prostředí, omezení korupce a podobně. K tomu všemu se dnes v nejvyspělejších zemích světa používají digitální technologie v míře – a s účinností – mnohem větší než u nás.
Význam soukromého sektoru.
Problém České republiky spočívá ve struktuře tvorby HDP. Pokud se nezmění, či se dokonce bude dále zhoršovat směrem k montovnám, k málo kvalifikovaným výrobám s nízkou přidanou hodnotou, pak brzy těžce pocítíme rub globalizace. Jejím lícem je zmíněné levné spotřební zboží; rubem pak nízké příjmy těch, kdo je – převážně v třetím světě – vyrábějí. Pokud bude Čech dělat stejnou práci jako Číňan, pak za ni také bude muset akceptovat víceméně stejnou mzdu. Jedinou dnes známou alternativou k takovému vývoji je ekonomika postavená na zužitkování unikátních dovedností, nikoli na rutinní fyzické či duševní práci. Pro takovou ekonomiku jsou hlavním nástrojem moderní digitální technologie, hlavním předpokladem pak vzdělaná pracovní síla. Hlavním faktorem rozvoje, který vede ke znalostní společnosti, je v podmínkách demokracie a kapitalismu soukromý sektor, nikoli stát. Pouze konkurenční tlak v rámci otevřeného trhu je totiž schopen vyvolat potřebné inovační tempo. Z toho je však okamžitě vidět významná role státu. Ten může zrychlit nebo zpomalit (případně úplně znemožnit) rozvoj tím, že vytváří a udržuje podmínky.
