(EURO 25/2007)
Jsem celkem pravidelným návštěvníkem restaurace Miyabi a musím říci, že hodnocení autora Milana Balíka mi přijde víceméně přehnané. Netvrdím, že se autor nesetkal se zážitky, kterými se na dvou stránkách literárně opájí. Je to možné, ale mně se nic podobného zatím nikdy nestalo. Byl jsem v restauraci vždy spokojen, já i mí přátelé a klienti, se kterými jsem poobědval, případně povečeřel.
Článek, ač čtivě napsaný, se mi zdá velmi málo objektivní. Od časopisu vašeho jména očekávám objektivitu po všech stránkách a na všech stránkách. Hodnocení tohoto ražení a takového slohu bych čekal spíše na stánkách bulvárního tisku. Nevím, co vedlo pana Ballíka k takovému hodnocení, ale od člověka, který rozdává hvězdičky kvality, ač orientační, bych očekával jiný přístup.
Nechci, aby má reakce zněla jako spílání uraženého fanouška, tak to není. Na zmiňovaném článku mi vadí spíše pár drobností, které jsou jen jakýmsi téměř nepostřehnutelným poznamenáním v celém textu, které ve mně vyvolávají spíše pocit srovnávání než hodnocení. Co mě z těchto drobností doopravdy břinklo do očí již při prvním čtení, bylo konstatování, že tatami nejsou v restauraci Miyabi i s prostorem pro nohy, že jsou jen na klečení pro Japonce. Před Vánoci byla v Praze otevřena jiná japonská restaurace, která v Miyabi „tolik“ postrádané tatami pro Evropany má. Je možné, že by objektivní hodnocení hvězdičkového generála, bralo svou objektivitu ze subjektivních sympatií k něčemu docela jinému?
Možná se v některém dalším čísle dočtu, že ta druhá restaurace byla perfektní a tichá, plná nikým nerušeného soukromí a dokonalého interiéru, který Asii připomíná na první pohled, a jídlo a obsluha že je tam perfektní, včetně majitele restaurace, a v hodnocení přibude i pár, nyní uspořených hvězdiček navíc.
Martin Zemský
Vážený pane Zemský,
recenzi restaurantu Miyabi jsem, jako všechny před ní, vypracoval s maximálním stupněm objektivity a stojím si za každým závěrem, který z ní vyplývá.
Nejste první, kdo se cítí dotčen, když jím protežovaná restaurace v očích někoho jiného neuspěje. Nicméně nepřijímám Vaše obvinění z „víceméně přehnaného“ hodnocení, které mi podsouváte. Vše se událo tak, jak stojí psáno, přesně a doslova. Rád věřím, že Vás jako štamgasta opečovávají a krmí víceméně nadstandardně, to bývá zvykem, i když to považuji za neúctu k ostatním hostům z ulice.
Zveřejněné hodnocení je dílem jedné návštěvy jednoho člověka v jednom časovém intervalu. Jestli můj čas v Miyabi patřil ke smutnějším epizodám projevu restaurace, je mi to líto, ale trvám na každém písmenu. Spíše se zaměřím na pár konkrétních věcí. Závěr, že preferuji „příkopy“ pro nohy a Miyabi vyčítám jejich neexistenci, není ničím opodstatněný. Šlo o prosté konstatování skutečnosti. Neseděl jsem a nesedl bych si do prostoru tatami, ani s příkopem, ani bez něho. Dále hvězdičky nespořím, ale ani jimi neplýtvám tam, kde pro ně není místo. K poslednímu ataku jen jedno. Když mi obsluha perfektní přijde, s radostí to zveřejním. Ovšem stejně tak to, když mi perfektní nepřijde.
Zkušenost s Miyabi pro mne byla jednou z nejsmutnějších. Podnik jsem zařadil do testu na základě řady referencí lidí Vám podobných, tedy s podnikem maximálně spokojených. Čekal jsem tedy příjemný prožitek, dobrou kuchyni a pozornou obsluhu. O to tristnější byl zážitek.
Přeji Vám mnoho krásných večerů v Miyabi a chci věřit, že v den mé návštěvy tam došlo k výjimečné shodě všech možných negativních náhod.
Milan Ballík
