Hrubý domácí produkt
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj předpovídá letos hospodářský pokles jen dvěma ze svých devětadvaceti členských zemí: Japonsku a České republice. Zatímco japonský hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí přece jen stoupl ales poň o jednu desetinu, u nás jsme zaznamenali závratný pád.
Ještě že Český statistický úřad právě letos přešel na evropskou, takzvanou nulapětkovou základnu stálých cen. Z tranzitivních zemí jsme byli poslední, kdo nepřepočítával klíčová statistická data na stálé ceny roku končícího pětkou, tedy 1995.
Jinak by byl výsledek hrubého domácího produktu za letošní první pololetí pravděpodobně ještě o pár desetin horší. I tak je ovšem propad o 4,5 procenta nejvyšší v historii České republiky. To možná povede ke snížení ratingu České rep ubliky, neboť pro to, aby byl vyšší než v Polsku či Maďarsku, není žádný důvod. Skutečnost, že jsme před třemi měsíci podnikli s kapitánem Nemem výlet do hlubin dosud nepoznaných, ale nikoho neohromila. Nepohnula dosud ani s korunou, takže centrální banka mohla, respektive musela pokračovat ve svém zatím neefektivním úsilí o kontrolované oslabení měny a opět srazit reposazbu.
Národohospodářsky je oficiální potvrzení všeobecného předpokladu, že jsme si v prvním kvartále sáhli na ekonomické dno, velmi pozitivní. Nyní se pro změnu všeobecně předpokládá, že se ode dna odrazíme, a pozitivní očekávání jsou, jak známo, re álný prorůstový ekonomický faktor. Miloš Zeman to dobře ví, a tudíž tyto nálady vydatně podporuje. Narážky Miroslava Ransdorfa z KSČM, že na to dno může ještě někdo zespodu zaťukat, jsou zábavné, ale pro tuto chvíli neplatí. Na dno by už musel klepat sám pekelník, a tak špatně na tom ještě nejsme. Takové by to mohlo být až za několik let, pokud se vláda nepřestane zaměřovat na údržbu moci (v tom má Ransdorf pravdu) a brzy se nepustí do řešení problémů, které jsou nyní, zaplaťpánbůh, aspoň pojmenovány. Což ovšem ve stejné míře platí i o nynější opozici.
V prvním čtvrtletí se poprvé stalo, že hrubý domácí produkt klesl při rostoucí (pravda velmi mírně) spotřebě domácností. Samo o sobě to mnoho neznamená, protože meziroční pokles investiční aktivity pokračoval kvůli nedostatku stavebních zakázek neč ekaně strmě. Může to však být varování, že soukromá spotřeba, na niž alespoň pro tento rok vláda při oživování ekonomiky nejvíc spoléhá, nemusí naplnit očekávání. Za prvé růst mezd odstartovaný počátkem roku se nyní zpomalil, a jak připomíná hlavní ekonom IPB Jiří Křovák, celkový objem vyplacených mzdových prostředků dokonce stagnuje. Za druhé promítání vyšších platů do spotřeby domácností je velmi opatrné. Ukazuje se, že tlumící efekt rostoucí nezaměstnanosti je větší než se čekalo.
Statistický úřad letos poprvé přinesl i odhady tvorby hrubé přidané hodnoty podle odvětví. Zřetelně z nich vyplývá, že hlavní příčina poklesu je v ochromené nabídce a hlavní cesta k obnovení růstu je samozřejmě také tady, konkré tně ve výrobních odvětvích, a ještě konkrétněji v průmyslu. Na tom záleží růst investic, oživení ve stavebnictví a službách. Jde jen o to, jak tohoto obratu docílit. Výrazné zvýšení vládních výdajů tento efekt zatím nemělo, protože šl o z větší části do spotřeby. Citelnější by byly injekce z bank. Avšak předprivatizační stav bankovního sektoru a regulační opatření centrální banky vedou k tomu, že komerční ústavy stále nebudou ochotné příliš půjčovat, upozorňuje hla vní ekonom Komerční banky Kamil Janáček. Nikdo také dnes nedokáže věrohodně spočítat výkonovou potenci odvětví, kde zahnila restrukturalizace výrobní i finanční. Odhodlání kabinetu prosadit fungující konkursní zákon je chvályhodné, ovšem stejně odhodlaně mluvívaly i vlády předešlé. A v praxi se pak do urychlení konkursů či vyrovnání nikdo nehrnul, protože košile je bližší než kabát a prvotním efektem spuštění samočisticích mechanismů v ekonomice je snížení výkonu.
Krize ekonomiky je mimoto latentní, nezpůsobená jen balíčkovými opatřeními a řešení nebude krátkodobé. Ukazuje to sezonně očištěný meziroční vývoj HDP od roku 1994, který ČSÚ letos také poprvé zavedl (viz graf). Bohužel, statistický úřad nestihl da lší slíbenou věc, a sice nově přepočítanou časovou řadu hrubého domácího produktu v letech 1990 až 1993. Ta by byla pro posouzení celkového úspěchu privatizace a odhady dalšího vývoje nadmíru zajímavá. Vysvětlení, kromě obecného poukazu na složitost problému, nebylo poskytnuto, což nahrává dohadům, že se ČSÚ nemůže dopočítat, respektive že zatím vycházejí neúnosně dramatické změny dosavadních údajů. Raději, ať to tak není. Ale kdyby to měla být pravda, tak je lepší říct to dříve než až koncem září, kdy bude oznámeno, že se ekonomika ve dru hém kvartále odrazila od dna.
