Stroj L-39NG má sice velké ambice, ale jeho úspěch ve světě závisí na české ekonomické diplomacii. A ta má stále velké mezery.
Bylo to téměř přesně padesát let poté, co legendární cvičný stroj L-39 Albatros vyrazil na svůj první zkušební let, když v pátek 12. října 2018 Aero Vodochody představilo jeho nástupce L-39NG. Zatím šlo pouze o slavnostní vyjetí předsériového letounu z hangáru. Premiérový ostrý start by měl přijít během několika týdnů.
A podnik Aero neskrývá své odvážné požadavky. S letadlem chce napodobit úspěch albatrose, kterého se vyrobilo téměř tři tisíce kusů a dodnes jich více než šest stovek létá. Nejumírněnější odhady továrny prý mluví o tom, že do roku 2028 by mohla zákazníkům dodat až 150 strojů L-39NG.
Jenže tohle nebude záviset jen na společnostech Aero Vodochody a Omnipol, které se na vývoji lehkého bitevníku podílely stejným dílem – každá tedy zhruba půlmiliardou korun. Je to především úkol pro současné i budoucí české politiky. To oni musí pomoct dobýt pozice, o něž se usilovně snaží několik západních výrobců. Situace z druhé poloviny minulého století, kdy se L-39 Albatros stal standardním výcvikovým letounem zemí Varšavské smlouvy, se už opakovat nebude.
Prohlédněte si fotky z představení nového stroje:
Aby měl L-39NG skutečně šanci na masivní úspěch, musí jeho nákup přinášet potenciálním zákazníkům i velkou přidanou hodnotu. Zkrátka aby dobrý pocit z nákupu přebil obavy nad neodzkoušeným řešením, kterým L-39NG stále ještě je. Jednoduché počty mluvící o tom, že si tenhle proudový stroj koupí většina současných uživatelů albatrosů, proto nefungují. V tomhle mají zahraniční diplomacie před tou českou velký náskok.
Aktuálně se stačí podívat do Rakouska, kde se bude vybírat nový výcvikový letoun pro bojové piloty. Aktivita britské (stroje Hawk) i italské (M-346) strany je mnohem výraznější než činnost českých zástupců. Navíc Londýn i Řím má onu přidanou hodnotu, jež zatím nabídce z Aera Vodochody chybí. Velká Británie prý dokáže dát Vídni velkou slevu na servis stíhaček Eurofighter Typhoon, Itálie zase hraje na notu dlouhodobé a velmi úzké spolupráce s rakouským průmyslem.
I když by se dalo pokračovat, realita je všude stejná. Doby, kdy mělo Aero Vodochody jisté objednávky v řádech stovek kusů, jsou dávno pryč. Jestli je L-39NG skutečně tak dobrý jako jeho „babička“ albatros, ukážou až splněné dodávky a tisícovky nalétaných hodin.
Nejlepší reklamu by středočeskému výrobku udělala česká armáda jako referenční zákazník, ovšem ta si pořídí jen několik jednotlivých kusů. Žádný masivní nákup jako v roce 1997, kdy nakoupila 72 bitevníků L-159 – právě v rámci podpory domácího průmyslu – nepřijde.
A tak jsou Aero Vodochody a Omnipol na propagaci a prodej vlastně samy. I když můžou být obě společnosti ve východoevropském měřítku jakkoliv silné, samy bez pomoci mnohem větších a důležitějších hráčů úspěch L-39NG nezpůsobí.
Přečtěte si další komentáře autora: